Přímá volba prezidenta prosvištěla oběma komorami parlamentu, nemilovaná a politiky nechtěná, ale koneckonců, lidem žádaná, takže proč ne. Václav Klaus sice končí až za rok, kampaň se ale rozběhla téměř okamžitě.
Foto: Profimedia.cz
V čele je zatím Jan Fischer, na záda mu ovšem dýchají dosud nerozhodnutý Jan Švejnar a také miláček mas Tomio Okamura, který všemu rozumí, ke všemu se dokáže vyjádřit a na všechno má názor. No a za touto „elitou“ se houfují další ovečky – Davidem Rathem navrhovaný Jiří Dienstbier mladší, šlofíkový kníže Karel Schwarzenberg, nesoudná suverénka Jana Bobošíková, důchodce z Vysočiny Miloš Zeman, expředseda Senátu Přemysl Sobotka, letitá korunní princezna ODS Miroslava Němcová a europoslankyně Zuzana Roithová. Jména jistě pozoruhodná a pravděpodobně ne poslední. Lid český je jak známo vynalézavý a do boje jistě pošle i nějakého opravdu vypečeného kandidáta – ať už Járu Cimrmana nebo včelku Máju.
Jedno je jisté už teď – máme tu nové volby a jeden páteční večer nebo sobotní ráno budeme zase snít o tom, že něco ovlivníme. Kde vezmou prezidentští kandidáti peníze na kampaň, se přitom neptáme. Bude to pravděpodobně od sponzorů nebo z prasátek a dobře utajených zahraničních kont. Zastropování sponzorských darů nikomu nepomůže, protože aktivní politici budou v médiích stejně pořád a Tomio si nějakou cestu ke svým fanouškům také najde.
Nabízí se pouze otázka, zda budou další volby vůbec někoho zajímat. Podle současných průzkumů se zdá, že ano, i když většina kandidátů je už notně provařených a v nějakých předchozích volbách už k vidění byla. To může být ale zároveň výhoda pro ty, kteří budou vylepovat předvolební billboardy – stačí vzít nějaký nepotrhaný a méně vyšisovaný z minula, a je to! Zpitomělý český volič stejně nic nepozná, koza se nažere a vlk zůstane celý. Nebo je to naopak?
