Kroužili kolem ní jak zcela neznámé tváře, tak naopak až moc známé firmy z ODS a ČSSD, které ucítily šanci. Přesto voliči vypsali bianco šek.
Přitom právě v místních volbách lidé obecně volí víc podle osobností, přinejmenším čelné kandidáty totiž často i osobně znají, obvykle z hospody. Občas se spolu opili, občas si vyměnili manželky, občas spolu chodili do školy, občas spolu pracovali.
Partajní značka tedy bývá méně důležitá, emotivní vazba je osobní. Ostatně někteří lidé volili ve sněmovních volbách ODS a v místních ČSSD a naopak. Teď však v obojích volbách automaticky věří šéfovi ANO a vicepremiérovi Andreji Babišovi.
Svým způsobem to i chápu. Vedle premiéra Bohuslava Sobotky, jenž v televizi pořád působí jako student gymnázia u maturity, i věčně jakoby naštvaného a zamračeného Pavla Bělobrádka vypadá jasně premiérsky a aspoň trochu optimisticky jedině Babiš.
Není sice velký rétor a málokdo tuší, jakou řečí k nám vlastně mluví, určitě ale umí být géniem tří jednoduchých televizních vět, které vždy fungují; ty umí nejsrozumitelněji ze všech. Často navíc v médiích ruší nejhorší nápady z intelektuální dílny ČSSD, takže současně vypadá i jako politik se skutečným politickým programem, co nepřišel dělat jen audity a čistky.
Podobností s VV je víc
Preferenční trend ANO stále drží pozitivně a trochu připomíná Věci veřejné před pádem do pekla. Podobností s VV je tu ostatně víc, včetně Babiše coby supergurua, co si vše rozhoduje sám.
Nakonec proč si nechat stát v cestě partajní demokracii, když čínský model funguje mnohem efektivněji? Nikdo zatím neví, co Babišovi případně zlomí v politice vaz jako Bártovi - zatím v zrcadle nevidí Napoleona.
Ironií to klidně můžou být právě místní volby, které možná i vyhraje. Nějaký čas totiž můžete držet pod krkem pár poslanců, řídit ale jako ředitel vlastní firmy starosty, primátory a další členy partaje, už bývá složitější.
Nejnebezpečnější bývá moment, kdy si tito lidé začnou myslet, že je někdo zvolil kvůli nim, a ne kvůli vám. A taky když se proto začnou domáhat svého hlasu.
Čtěte další komentáře Petra Holce:
