Díky využívání outsourcingu se firmy mohou více soustředit na hlavní část podnikání. V českých společnostech však tento přístup stále nemá zelenou
Žijeme ve složité době pošramocené finanční krizí. Přesto máme velké štěstí, že jsou tuzemské trhy relativně stabilní. I když české ekonomice zatím nehrozí nebezpečí bankrotu, které se vznáší nad několika zeměmi evropského kontinentu, měli bychom se mít na pozoru a zamyslet se nad tím, jak co nejvíce zefektivnit řízení firem.
Manažeři českých společností zůstávají i přes postupné oživování ekonomiky opatrní. Vedle úsporných opatření by ale měli začít hledat i další, dosud neprobádané cesty, které pomohou jejich firmám nejen přežít. Člověk nemusí být ověnčen doktoráty, aby si uvědomil, že cesta k úspěchu vede přes vynaložení maximálního úsilí a všech dostupných zdrojů (lidí, peněz a času) na činnosti, které se týkají core businessu firmy, čili té nejužší oblasti aktivit, kde může firma dosáhnout konkurenční výhody. Jedině v tom mohou společnosti uplatnit svou schopnost vidět za roh a předčit konkurenci svými produkty či službami. Proto je v mnoha případech jednodušší a efektivnější přenechat zbylé činnosti třetí straně. Řadu let se firmám nabízí řešení prostřednictvím outsourcingu. Českých firem, které jej využívají, je však stále pomálu.
Velikost nezaručuje úspěch
Manažeři českých společností jsou zkrátka stále přesvědčeni, že čím více jejich firma vlastní a přímo řídí, tím je významnější. Snad v tom hraje určitou roli názor, že když je firma větší, konkurence před ní zbaběle prchne. Poslední dobou se však ukazuje spíše pravý opak. Z těchto společností se pomalu a jistě stávají zcela neflexibilní kolosy, které pak stěží mohou reagovat na potřeby zákazníků a trendy na trhu. Osvícené managementy si to uvědomují, a volí proto cestu specializace a outsourcingu.
Podpůrné, zpravidla administrativní – transakční procesy má každá firma, musí je mít. Nicméně každá firma si je dělá po svém a zpravidla v nich nevyniká. Vhodným řešením je proto vyčlenění těchto činností mimo firmu a jejich svěření někomu, kdo je v tomto oboru profesionál a zvládne je udělat externě chytřeji, rychleji a levněji. Firma pak ušetří významnou část provozních nákladů, dostane vyšší kvalitu zmíněných procesů a získá čas a prostor věnovat se naplno tomu, co je pro ni klíčovým byznysem, aby se mohla stát lídrem na trhu ve svém oboru podnikání. Není to vyčlenění vlastního rozhodování firmy, ale všech administrativních činností, které jakémukoli rozhodnutí předcházejí nebo jej následují. To je významná a měřitelná úspora času i peněz pro každou firmu. Dokonce i snížení počtu dodavatelů na minimum má svou logiku. Méně dodavatelů znamená jednodušší řízení, méně administrativy, větší objem služeb, větší slevy.
Výzva pro opatrné
Přestože se tento trend v českém prostředí šíří jen pozvolným tempem, myslím si, že se blýská na lepší časy. Řada podniků na českém trhu již s různou úspěšností outsourcovala části svých administrativních činností. Někde to funguje, jinde firmy narazily na problémy, protože chybí profesionalita a zkušenost provozovatelů těchto služeb. Není snadné stát se spolehlivým a profesionálním poskytovatelem služeb v účetnictví, personalistice, nákupu a dalších oborech – na to je třeba mít špičkové lidi, zkušenost na trhu a umět řídit centra poskytovaných služeb jako velmi dobře fungující a profesionální podnik s měřitelnou kvalitou na prvním místě.
V době krize byly firmy obecně mnohem opatrnější v rozhodování, komu svěří i administrativní procesy. Došlo také na zakládání takzvaných center sdílených služeb, kde se centralizovaly procesy do jedné lokality, zpravidla nákladově výhodnější kvůli nižší ceně pracovní síly. Nic podstatného se však nezměnilo na procesech, které zůstaly prakticky stejné. Úsporný efekt proto trval krátce.
Stále platí: kdo bude rychlý, nákladově konkurenceschopný a kvalitní v procesech, zvítězí. Toto může být i silný motiv pro konzervativce, aby zvážili možnost outsourcingu, a zlepšili tak svoji konkurenční výhodu proti ostatním.
