Ano, lidovci jsou zpátky. Přinejmenším ve sněmovně i ve vládě, odkud vypadli ve volbách v roce 2010. Jsou však zpátky přesně jako lidovci: se šesti procenty a jako nejmenší vládní strana, takže se místo vládnutí věnují spíš sobě: z postů vyplývajících z politiky včetně těch asistentských v poslanecké sněmovně kojí partaj, zatímco se večer v televizi snaží zvýšit preference, aby se i v následujících volbách nemuseli třást, jestli jim voliči znovu nedopřejí karanténu. Přeborníkem v této disciplíně je zemědělský populista Jurečka, jenž si do TV studia rád bere na pomoc mlíčko.
Zatímco kojení strany se lidovcům daří, preferenčně zůstávají lidovci, tedy v nebezpečném teritoriu: plus mínus sedm procent, což jim stále dává slušnou šanci na opakování roku 2010. I proto ony Bělobrádkovy apely na voliče, že nejsou žádná náboženská sekta nebo dokonce křesťané. Těžko říct: v čele KDU-ČSL jsme už viděli tolik nekřesťanů (Svoboda, Kalousek), že nás partaj může podobných ujištění klidně ušetřit. Víme své.
Stále tradiční politika
Jinak však lidovci zůstávají odnoží náboženské sekty, konkrétně lidovců. To zaprvé znamená, že stále děláte tradiční lidoveckou politiku. V praxi to vypadá přesně tak, jak lidovci nyní ošetřili horní zákon: v médiích křičeli po vyšších penězích za těžbu pro obce, ve vládě však zůstali zticha, takže se zákon nemění. Před vstupem do vlády pro změnu křičeli proti zrušení některých zdravotnických poplatků, takže je pak ve vládě všechny zrušili.
Přečtěte si, co plánuje šéf lidovců: Křesťané pro křesťany? Bělobrádek chce zbavit lidovce nálepky kleriků
A zadruhé lidovecká politika znamená, že i navzdory výkřikům o patnáctiprocentním volebním zisku stále hnětete hlavně moravské venkovské voliče; KDU-ČSL o sobě sice ráda říká, že výrazně obměnila elektorát, ve skutečnosti ji ale i v posledních volbách volili především na Moravě. Ve velké části Čech, především v bývalých Sudetech, zůstala téměř nevolitelná.
Opatrně s oslavami
V Praze sice KDU-ČSL získala jednoho poslance, byl bych však opatrný s oslavami: v hlavním městě se v posledních volbách radikálně překreslila volební mapa, když voliči trestali především ODS. Volba KDU-ČSL byla spíš volbou proti někomu než pro někoho, což teď partaj ve vládě stvrzuje i vlastní politikou: co například dělá pro typického Pražáka, tedy vzdělaného a zaměstnaného člověka s nadprůměrnými příjmy, který chce mít stále méně dětí? Lidovci mu dají… porodné na druhé dítě!
Problém s lidovci je, že vlastně nevíte, proč tady pořád jsou, pokud nejste z Moravy, nemáte pole a několik dětí a občas si nevzpomenete na kostel, když trochu víc zhřešíte. Ostatně vzpomeňte si na předvolební video Jurečky, příštího šéfa strany: v traktoru jezdil po rodinném poli.
Jak vysoké daně KDU-ČSL chce? Jaký chce zdravotní systém? Jaký chce sociální systém? A umí vůbec partaj odhodlaně nést něco ze svých slibů jako kdysi Ježíš svůj kříž, můžu-li naposled zůstat u hezké křesťanské tradice? Obávám se, že to bychom po lidovcích chtěli moc.
Čtěte také:
Já za nic nemůžu, já jsem jen Babiš
