Vozy s pevnou skládací střechou se v poslední době staly hitem. Jsou praktičtější než jejich klasičtí sourozenci, přitom však stejně přitažlivé a dostatečně reprezentativní. Jeden takový model, pojmenovaný C70, má ve své nabídce také automobilka Volvo. Jaký je?
Autor: Volvo
U kabrioletů obecně jde především o jednu věc: Udělat dojem a podpořit styl majitele. A C70 rozhodně stylová je. Jinak tomu asi být ani nemohlo, když se o pohledné tvary karoserie postaralo proslulé italské studio Pininfarina.
Uvnitř vládne klasika
Zatímco vnější vzhled absorboval italské myšlenky, interiér je přesně takový, jaký od Volva čekáte. Švédský. Dominuje mu zajímavá tenká středová konzola se spoustou jednoúčelových tlačítek, které vám po kratším seznámení budou připadat, že by jinde snad ani být nemohla. Příjemný dojem z kabiny umocňují pohodlná sedadla s měkoučkými hlavovými opěrkami.
Automobilka Volvo „cé sedmdesátku“ prezentuje jako dvě auta v jednom. Tedy jako kupé a kabriolet. V podstatě to tak je, musíte si ale zvyknout na pár kompromisů, jakými jsou v případě složené střechy malý kufr, celkově vyšší hmotnost nebo občasné zavrzání dílů střechy v kabině.
Za to ale dostanete kabriolet využitelný v jakémkoli počasí. V létě stačí zmáčknout tlačítko a za necelou půlminutu jedete v otevřeném voze. V zimě vás naopak střecha potěší, stejně jako vyhřívaná sedadla a bleskově fungující topení. Překvapením je na poměry kategorie kupé-kabrio dostatek prostoru na zadních sedadlech.
Jak jezdí?
|TECHNICKÉ ÚDAJE|
| model - Volvo C70 2.4 D5 motor - vznětový pětiválec objem - válců 2,4 litru max. výkon - 132 kW (180 k) max. rychlost - 220 km/h max. toč. moment - 350 N.m z 0–100 km/h - 9,5 sekundy spotřeba - 7,4 litru/100 km cena s DPH** - 979 000 Kč |
Testovali jsme verzi s motorem D5, tedy naftový pětiválec s turbem o objemu 2,4 litru a výkonem 180 koní. Slušný výkon a dynamiku však občas kazila váhající pětistupňová samočinná převodovka. Přesto C70 umí jezdit sportovně a zábavně. Je však poznat, že mnohem lépe se cítí (a cítí se tak i řidič) při pohodové gentlemanské jízdě. Podvozek je navíc až moc tvrdý.
Spotřeba byla poměrně rozumná, ve městě jsme se vešli do 10 litrů, mimo obec jsme jezdili za 7,5 litru nafty na 100 kilometrů.
A nebylo by to Volvo, kdyby nekladlo důraz na bezpečnost. Za zmínku například stojí systém ochrany při bočních nárazech či upozornění na vozidla nacházející se ve „slepém úhlu“ bočních zrcátek.
