Navzdory všem výhradám bude Václav Klaus asi znovu zvolen prezidentem
V den 157. výročí narození T. G. Masaryka a slavnostní premiéry Svěrákových Vratných lahví vydala ČTK následující zprávu: „Příštím českým prezidentem by měl být podle sázkové kanceláře Tipsport opět Václav Klaus. Pravděpodobnost Klausova znovuzvolení vidí v poměru 1,55 ku jedné. Na to, že se Klaus podruhé hlavou státu už nestane, byl vypsán nižší kurz 2,15 ku jedné. Lidé si také mohou vsadit na to, zda bude prezidentem muž (1,1 ku jedné), nebo žena (pět ku jedné)…“ Zatímco Václav Klaus měl toho dne před sebou ještě 365 dnů v prezidentském křesle, volná ruka sázkařského trhu napovídá, že na Hradě setrvá i dalších pět let. Prezident-Osvoboditel by mohl svému desátému nástupci závidět. Hlavou státu byl Tomáš Garrigue Masaryk zvolen čtyřikrát díky svému vlivnému zázemí, jež se utvořilo v takzvané skupině Hradu. Nicméně Karel Kramář, Jiří Stříbrný a za hospodářské krize i komunisté s heslem „Ne Masaryk, ale Lenin!“ nebyli zase tak chabého vlivu a síly, aby měl TGM s ročním předstihem svoje znovuzvolení na tak dobré cestě jako dnes Václav Klaus.
Byla by to dokonce jistota, kdyby rozhodoval „vox populi“. Výsledky průzkumů veřejného mínění hovoří v Klausově případu jednoznačné. Dlouhodobě v nich dosahuje více než sedmdesátiprocentního kladného hodnocení, proti oběma parlamentním komorám a vládě je prezident nejdůvěryhodnější ústavní institucí a zhruba dvě třetiny občanů by uvítaly jeho znovuzvolení. Jenomže příští volba hlavy státu, která se podle ústavy musí uskutečnit třicet dnů před 7. březnem 2008, kdy vyprší Klausovo pětileté funkční období, přímá opět nebude! Pravda, stála o ni ČSSD a před čtyřmi lety na chvíli i ODS, když se nedařilo zvolit Václava Klause nástupcem Václava Havla. Pak se ale 28. února 2003 Klaus stal v třetím kole třetí volby prezidentem a ODS se vrátila k názoru, že „hlas lidu“ budou nadále nejlépe zprostředkovávat poslanci a senátoři. Ostatně zavedení přímé volby prezidenta by vyžadovalo změnu ústavy, již musí schválit nejméně tři pětiny poslanců a senátorů. Stoupenci přímé demokracie - ČSSD a zelení - na to zdaleka nestačí.
Bude-li chtít ODS udržet Václava Klause na Hradě, krkolomností s konstitucí ani nebude třeba. Ve třetím kole volby stačí při plné účasti 200 poslanců a 81 senátorů prezidentovi ke zvolení jejich nadpoloviční součet, tedy 141 hlasů. Ty teoreticky dají i s rezervou dohromady ODS s KDU-ČSL. Komunisté, ČSSD a zelení, kteří Klause volit nechtějí, se pak mohou jít klouzat. „Protáhnout“ Klause až do relativně bezpečného třetího kola by však vyžadovalo spolehlivou loajalitu zákonodárců ODS a KDU-ČSL. Zatím neexistuje! Středeční průzkum serveru Aktuálně.cz tvrdí, že Václavu Klausovi je připraveno dát svůj hlas jen 55 poslanců a 33 senátorů, což by mu nestačilo ani k ukoptěnému vítězství ve třetím kole. Významná část z celkem 146 poslanců a senátorů ODS a KDU-ČSL tedy s jeho podporou váhá anebo rovnou přemítá o vhodnějším kandidátovi. V ODS se šuškalo o nynějším předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi, který to samozřejmě popřel: má čas do roku 2013, kdy už Klaus nebude moci na prezidenta znovu kandidovat. Přestože je část zákonodárců ODS stále rozladěna tím, jak po červnových volbách prezident tlačil Topolánka do velké koalice s ČSSD, nepřál trojkoalici a ODS vůbec komplikoval život, jejich nevůle vůči Klausovi časem vyprchá. Mnozí si nakonec řeknou, že je lepší zafixovat Václava Klause na Hradě, než aby se jim vrátil na Jánský vršek. Jednotní v názoru na Klause nejsou ani lidovci. Jestliže Jiřímu Čunkovi, Miroslavu Kalouskovi, Vlastě Parkanové, Michaele Šojdrové a dalším zavedeným tvářím jeho kandidatura vyhovuje, mladý místopředseda KDU-ČSL David Macek by dal přednost Tomáši Halíkovi. I Petr Pithart by našel příznivce, jenomže ho hendikepuje neúspěšná kandidatura před čtyřmi roky stejně jako profesora Halíka příslušnost ke kněžskému stavu.
ČSSD a zelení zatím hledají nějakou vhodnou osobnost, na které by se shodli - a to spíše ženu než muže. A KSČM čeká, jak se rozhodnou v Lidovém domě. Oni však teprve hledají, zatímco Klaus už svůj úmysl kandidovat oznámil. Má náskok a je ve výhodě i proto, že je obecně známý svými názory na jedné straně výbojnými a na druhé těmi z malého českého dvorku. Konkurovat takovémuhle „našinci“ bude přetěžké! Připomeňme si Petra Pitharta, Jaroslava Bureše, Miloše Zemana, Jaroslavu Moserovou, Jana Sokola, celou tu plejádu pozoruhodných osobností, jež před čtyřmi roky s Klausem prohrály. Tehdy vládnoucí koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU žádnou z nich svorně nepodpořila a všechny tím nechala na holičkách. Dnes je Václav Klaus se svými klady i zápory zavedenou prezidentskou značkou. Vystřídat ho někým jiným by předpokládalo najít kandidáta substanciálně odlišného: tolerantního, neideologického, schopného lidi nikoli polarizovat, nýbrž spojovat. Navíc by za takovou osobností musel stát stranický, ne-li ještě širší občanský blok, aby měla šanci prosadit se proti kumulovanému vlivu ODS, rozkročené od krajských zastupitelstev přes vládu, parlament až po Hrad. Každopádně prezident Klaus do té míry rezonuje s „většinou národa“, že těžko udělá takovou chybu, aby si v následujícím roce soka těžké váhy sám „vyrobil“.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
