Kdo nezajistí zpětný odběr obalů, zaplatí deset milionů
Přechodné období platnosti obalového zákona, které charakterizuje množství nedůsledností a opožděných ministerských vyhlášek, končí posledního června. Po tomto datu budou naplno platit veškerá ustanovení, která zásadně promění odpovědnost za použité obaly a především za odpady z obalů. Spotřebitelé a obce mohou zůstat v pohodě, protože jim zákon neukládá žádnou povinnost a může jim přinést jen výhody. Zato podnikatelé, kteří vyrábějí obaly nebo do nich plní své zboží, distributoři, dovozci a prodejci by měli zmobilizovat veškeré své manažerské a podnikatelské schopnosti. Mají už jen necelý měsíc na to, aby uvedli své počínání do souladu ze zákonem, který doslova hýří pokutami od 500 000 do deseti milionů korun.
Situace je do značné míry nepřehledná, a tak mnozí podnikatelé taktizují a odkládají řešení až na poslední chvíli.
Sbírej, nebo plať.
Jestliže cokoli produkuji, například v papírových obalech, musím zajistit, aby se co největší část odpadu z těchto obalů vrátila zpět. Letos vystačím s 35 procenty, ale příští rok už bude třeba vrátit o deset procent více. Na chytráky, kteří si hbitě spočítají svou produkci obalů a vzápětí na trhu se sběrovým papírem nakoupí několik kamionů, vyzrál zákon dříve, než stačily kamiony dojet. Původce totiž musí doložit, že sbírá na všech místech, kam jsou distribuovány jeho obaly, a že zabezpečí pro třicet procent těchto papírových obalů recyklaci a pro dalších pět procent termické využití.
S tím spojené potíže se ovšem netýkají jen výrobce. Za každý obal uvedený na trh spolu s ním odpovídá i ten, kdo do obalu své výrobky balí, kdo je distribuuje, a dokonce i ten, kdo je prodává. Míra odpovědnosti je ovšem pro vyjmenované členy řetězce u každého obalu jiná a záleží na dohodě spoluodpovědných partnerů, kdo je tím prvním, kdo uvádí obal na trh. Ten má zvláštní povinnosti: s náležitým poplatkem (5000 korun do Státního fondu životního prostředí) se zapsat do seznamu osob, zodpovědných za zpětný odběr obalů a jejich opětné využití. A tuto odpovědnost také v plné míře nést. Může tyto své povinnosti ale také delegovat na takzvanou autorizovanou společnost, která po celé republice hromadně za své klienty odložené obaly posbírá a zajistí jejich recyklaci. A je za to zodpovědná před zákonem.
Klient za tuto službu samozřejmě musí platit. A protože nic se nesmí platit dvakrát, ostatní „povinné osoby“ výrobně-prodejního řetězce nesou jen spoluzodpovědnost za regulérnost užívání každého obalu.
A to dá dost práce. Kvůli recyklaci i vyrovnání s autorizovanou společností je třeba znát přesné množství uplatněných obalových materiálů, pro uvedení nového obalu na trh dodržení požadavku co nejmenší hmotnosti a nejnižšího objemu, limitovaného množství těžkých kovů… Povinností sledovat tyto údaje se už nikdo nezbaví.
Papírování.
Tvůrci zákona mají představu, že od 1. července bude na každém zapadlém stánku stát šanon s dokumentem ke každému prodávanému obalu. Povinná osoba, která první uvedla obal na trh, musí o něm v dokumentu stvrdit, že splňuje všechny předepsané podmínky. Potvrzení by mělo celým prodejním řetězcem projít s prvním uvedením obalu a bez něj by neměl být zahájen prodej nově zabaleného zboží. Zákonodárci si od tohoto způsobu slibují vzájemný nátlak článků řetězu na dodržení všech pravidel.
Oč méně paradoxně než šanon mezi sendviči a hamburgery budou v době počítačů působit regály s tisíci listů papíru v obchodních domech? Cožpak by se způsobilost obalu nedala věrohodně zjistit elektronickým dotazem v dobře zabezpečeném serveru? Při dnešní časté obměně obalů budou tyto archivy nepochybně produkovat tuny papírového sběru. Kolik vyžadovaných tenoučkých obalů sušenek vyváží zbytečný papír formátu A4? Pokuty za zanedbanou dokumentaci budou ovšem značné a měsíc, který zbývá než se začnou doklady naostro kontrolovat, je na pořízení takové dokumentace krátká doba.
Neméně plýtvavá má být i dokumentace sledující množství obalů. Na rozdíl od původní představy se nemá v prodejnách sledovat každá stvrzenka, kterou by zákazník dostal například při koupi dvou rohlíků. Nicméně každá hromadná dodávka má být zaznamenána, a to každý den představuje i na malé prodejně nějakých účetních dokladů! Pro fungování systému je opravdu nezbytné sledovat tok obalů, ale přílišná podrobnost může vyvolat spíš přehřátí systému a nepřesnosti. To ovšem už brzy ukáže praxe. Pravidla pro sčítání jsou nastavena nekompromisně, včetně povinně vypisovaných nul do každé prázdné kolonky.
Obalové dilema.
Potíž je také v tom, že v některých případech není na první pohled jasné, co obal je, a co není. Například starostlivý výrobce hřbitovních svíček se úředně dověděl, že plášť chránící plamen před větrem je součástí výrobku, a nevznikají mu tudíž povinnosti se zpětným odběrem obalů.
Velký spor zavládl kolem vrstvených obalů na mléko. Jsou svitky připraveného materiálu natočené do velkých kol už obalem, nebo obal vzniká až při plnění, kdy se teprve krabice vytvaruje? Konečný verdikt vydá komise při ministerstvu průmyslu, která se opírá o posudky z ministerstev zemědělství a životního prostředí. Ta už odeslala na ministerstvo průmyslu názor, že obalem se tento materiál stává až v okamžiku naplnění. Vyřešení tohoto sporu zdaleka není jen formální. Určí totiž, kdo bude platit sběr a recyklaci, a kdo bude mít jen povinnost spolupracovat na vypracování předepsaného prohlášení. Jestliže se i „průmyslová“ komise přikloní k názoru ministerstva životního prostředí, vznikne ovšem další problém: existuje totiž i konkurenční systém, který nejprve vytvoří krabici, a teprve pak ji naplní mlékem. Bude v prvním případě tím, kdo všechno platí, mlékárna a ve druhém výrobce obalů?
Obalem samozřejmě není střívko párku, protože se většinou sní. Ale ani umělé střívko, bez něhož by se nepodařilo z masové kaše párek vyrobit. Má tedy především technologickou úlohu, a není tudíž obalem.
A co časopis, který musí být někdy kvůli vypadávající reklamní příloze zataven do plastového sáčku? Bude původcem odpadu inzerent, nebo výrobce obalů, nebo snad vydavatel časopisu, který bude muset peníze za inzerát okamžitě reinvestovat do likvidace plastů?
Mít obal zkrátka bude od 1. července krajně nevýhodné.
Číhající vlčáci.
Navzdory už vypjaté době nebyl ještě zápis do seznamu povinných osob zahájen. Dosud není přehled o tom, které firmy mají tak dokonale zmapován trh svého zboží, že se odváží zpětný odběr a recyklaci zajišťovat vlastními silami. A kolik firem se asi do seznamu zapíše omylem, protože tato povinnost je v zákoně natvrdo naformulována v devíti odstavcích, zatímco možnost sdruženého plnění povinností je uvedena jen jako eventualita na půlce řádku?
Přesto právě sdružené plnění pomocí autorizované společnosti je pro většinu výrobců či plničů obalů jediným schůdným řešením.
Navzdory kdovíjak liberálním předpokladům má v Česku zatím autorizaci společnost jediná: Eko-Kom. A dost si tuto výlučnou pozici zasloužila. Zhruba před pěti lety ji založili producenti nápojů ve správné předtuše, kudy se bude vývoj ubírat. Recyklaci nápojových obalů začali jejich výrobci podporovat sami ke své újmě a před třemi lety tuto pomoc oficiálně posvětili dobrovolnou dohodou s ministerstvem životního prostředí. To už se na základě dobrovolnosti přidávali další plátci. Nikdo nepochyboval o tom, že ředitel Zbyněk Kozel buduje budoucí impérium pro nakládání s obaly.
Svůj model postavil na integrovaném postupu s obcemi. Obce mají povinnost pečovat o odpady na základě odpadového zákona, Eko-Kom o obaly ze zákona obalového. Všechny odpady se scházejí vytříděné v jednom hnízdě popelnic. Odvoz, prodej a recyklaci organizuje obec, finanční ztrátovost sběru a třídění a některé přidružené investice platí z peněz od klientů Eko-Kom.
Ačkoli se mluvilo o alternativách proti tomuto projektu, nikdo jiný nedokázal shromáždit peníze a síly, aby je vyzkoušel.
Mezitím Kozel rozšířil svou působnost na osm desetin obyvatelstva České republiky. Protože je zřejmě nejzkušenějším odborníkem ve svém oboru, býval přibírán do týmů, které pracovaly na návrhu tohoto zákona. A že je taky šikovným lobbistou, nejeden paragraf našeptal tehdejším ministerským úředníkům přímo do ucha. Stejně lobboval i v Parlamentu a s ekologickými organizacemi prohrál jen jejich vyvzdorovaný návrat vratné láhve.
Zkušenosti, vstřícný zákon a spokojenost obcí, kterým již Eko-Kom pomohl uspořádat odpadové hospodářství, by ve spojení s vydobytou pozicí měly Eko-Komu zaručovat světlou budoucnost. Přesto mnoho klientů s podpisem smlouvy váhá. Nikoli snad ze strachu před monopolem, ale proto, že druhá alternativa, která zřejmě bude přicházet v úvahu, jim slibuje až o řád nižší finanční zatížení.
Obec, nebo kuka-vůz?
Tuto druhou alternativu má nabídnout společnost ASRO, podporovaná Asociací původců a subjektů nakládajících s odpady (APUSO). Ředitelce Asociace Tereze Ulverové připadá pomoc Eko-komu obcím příliš malá. A vadí jí neprovázanost firmy se zpracovateli. Proto její organizace, zastupující několik velkých českých měst, podporuje konkurenční projekt. Akcionáři ASRO jsou právě zpracovatelé, největší skláři a výrobci papíru. A cílovou skupinou, na kterou chce ASRO směřovat svou pomoc, jsou svozové firmy. Ty na rozdíl od obcí nestrádají nedostatkem prostředků a na povzbuzení vyššího stupně recyklace by jim do začátku mělo stačit méně peněz. Ale co dál, až zbylý odpad z obalů zůstane nevytříděn v obecních popelnicích?
ASRO však dosud nemá autorizaci, protože se stále nemůže dohodnout s ministerstvem na srovnatelných podmínkách s Eko-Komem. A šetřiví klienti čekají, jak to dopadne. To vytváří napětí, které nepomine, ani když ASRO autorizaci získá.
Stát nemůže připustit, aby jeden a tentýž sběr byl sponzorován jednou firmou v obecním kontejneru a druhou firmou v kuka-voze.
Zájmové sféry obou firem by bylo třeba přísně oddělit. V této republice však není nikdo, kdo by věděl, jak to udělat. Nařídit to nelze a domlouvat se mezi sebou zákony konkurujícím firmám zakazují.
Připustí-li ministerstvo životního prostředí, aby vznikla situace, že se u Eko-Komu shromáždí obce, v nichž žije osm milionů obyvatel republiky, a u firmy ASRO klienti, povyk kolem obalů ztratí význam. Zákon nebude fungovat.
Ejhle, láhev
Najít týden po začátku platnosti nařízení vlády o vratných obalech v nějakém pražském super či hypermarketu zálohovanou skleněnou láhev s minerálkou, byl velký problém. Ta předepisuje, že sedm typů zálohovaných skleněných lahví se musí vykupovat jen na základě shodného tvaru bez ohledu na etiketu a v jakémkoli množství, navíc po celou pracovní dobu a za pevnou cenu tři koruny.
„Celé je to jen novinářská kachna,“ tvrdil manažer prodejny Albert v Jasné ulici v Praze 4 Jaroslav Havlíček. A když si uvědomil, komu to říká, dodal: „Nepustili jste to do světa právě vy? Lidi nám nadávají, chtějí vratné láhve, ale my jsme v tom nevinně.“ Jaroslav Havlíček prý dostal dopis z vedení, aby si s takovými výmysly nelámal hlavu. Chtěl jsem ten dopis vidět, ale nebylo to možné.
Muž manipulující s láhvemi neměl o šéfových starostech s „novinářskou kachnou“ tušení, a opakoval, co předtím mnohokrát: „Vykupujeme láhve od Šaratice a od Zaječické, které prodáváme“. O vládním nařízení jaktěživ nic neslyšel. Ani žena starající se o nápoje v nedaleké Delvitě (ve lhoteckém komplexu Family center) o něm nic nevěděla. Až teprve smíchovský Carrefour byl vybaven jako doslovná ilustrace vládního textu: rozmanité řady ochucených nápojů různé provenience v PET lahvích a pod nimi u každé skupiny hlouček vratných lahví.
Prodejny v malých podkrkonošských městech nabízely stejný obrázek jako ony v Praze 4. Ve vrchlabském Diskontu Plus nic, v novopackém Penny Marketu druhé nic. Až nedaleká maličká samoobsluha Potraviny Tejchman měla v několika bedýnkách výběr ochucených i neochucených minerálek v dříve obvyklých skleněných sedmičkách. Zatímco velkým jsou vratné láhve na obtíž a přehlížejí i platnost vládního nařízení, malí se dřou s přepravkami, aby uspokojili své tradiční zákazníky. Jičínským Potravinám u Rybářů chybí sklad, a tak se zákazníci sami obsluhují minerálkami z bedýnek cestou k pultu. S tímto stavem kontrastuje výrok představitele nejmenovaného obchodního řetězce, že by si firma zaváděním ležáků ve skleněných lahvích velice uškodila.
Vstřícnou změnu naopak ohlásil zástupce ředitele mladoboleslavské Hypernovy Jiří Šiška a kromě třetinkových lahví neočekává se zaváděním vratných obalů žádné problémy.
