Kauzu by měla prošetřit parlamentní komise
Ministr financí Pavel Mertlík v pondělí odpoledne 3. července předstoupí před Poslaneckou sněmovnu a podá jí zevrubnou zprávu o okolnostech, které vedly k uvalení nucené správy na Investiční a Poštovní banku a k jejímu následnému prodeji Československé obchodní bance. Poslanci se týž den rozhodnou, zda ustaví parlamentní vyšetřovací komisi, která se celou kauzou bude zabývat. Je téměř jisté, že komise vznikne. I když se idea, s níž přišla ODS, původně ostatním politickým stranám příliš nezamlouvala, nyní nachází podporu. Na návrh KDU–ČSL a Unie svobody by totiž měla zkoumat všechna rozhodnutí o IPB od doby jejího vzniku až po uvalení nucené správy a její následný prodej, nikoli jen „zvláštní sled nynějších událostí kolem IPB . Proti vytvoření komise s takto širokým zadáním zřejmě nebudou protestovat ani sociální demokraté, neboť – jak řekl ministr Mertlík – by mohly vyjít najevo zajímavé skutečnosti.
Původní návrh na zřízení parlamentní komise ovšem podal předseda rozpočtového výboru Vlastimil Tlustý (ODS). Zdůvodnil to potřebou prozkoumat, za jakou část ztráty, která v Investiční a Poštovní bance (IPB) „vznikla nebo v tuto chvíli stále ještě vzniká a bude hrazena ze státního rozpočtu, je zodpovědný neschopný management IPB, za jakou část její vlastníci, kteří na něj měli dohlížet. Dále za jakou část je zodpovědná centrální banka a jakou způsobil netransparentním prodejem nucený správce. Zkoumat by se podle Tlustého měl i postoj kabinetu, který „zásadně změnil své stanovisko od nulové podpory této banky k podpoře nekonečné, stoprocentní .
Rozviklaná vláda.
Za rozhodující impuls pro takzvaný run vkladatelů, který dovedl banku k nucené správě, označil Tlustý opakované prohlášení vlády o tom, že IPB je soukromý subjekt a vláda nevynaloží žádné finanční prostředky na řešení situace v ní. Za nutné považuje i odpověď na otázku, kdo byli ti, kteří v médiích odstartovali útoky vkladatelů na banku. Prodej banky do rukou ČSOB považuje za netransparentní, s předem dojednanou cenou, „o které lze s úspěchem vyslovit domněnku, že je to cena výrazně nižší než cena, které by bylo dosaženo, kdyby ostatní zájemci byli do takového prodeje připuštěni . Jako kuriózní označil Tlustý fakt, že vláda vystavila stoprocentní záruku na veškerá aktiva IPB již ve čtvrtek, tedy den před zavedením nucené správy.
Ačkoliv jistě bude pro mnohé zajímavé sledovat diskusi kolem kauzy IPB, některé výše uvedené otázky mají v sobě jasný přízvuk politiky, na některé lze podat vcelku srozumitelnou odpověď. Klíčovou diskusí zřejmě bude zvažování prodejní ceny za podmínek převodu aktiv a pasiv IPB do ČSOB a za podmínek, kdy by cena vzešla z výběrového řízení. Nicméně není těžké racionálně namítnout, že ve druhém případě by bylo nutné od ceny odečíst náklady, které by bylo nutné zaplatit za zmrtvění banky nucenou správou. Mohly by dosáhnout desítek miliard korun. Pokud se poslanec Tlustý pozastavuje nad tím, že vláda vystavila stoprocentní záruku za veškerá aktiva IPB již den před zavedením nucené správy, měl by si všimnout i usnesení, ve kterém vláda doporučila prodej IPB do rukou ČSOB.
Malá domů.
Za relevantní argument pro rychlé řešení, který jistě bude vysloven, lze považovat riziko, které hrozilo z vyvádění dceřiných společností Investiční a Poštovní banky mimo finanční skupinu či rodící se holding. Mezi majetkové účasti IPB například patřila i společnost Domeana, a tím i vliv v TV Prima či podíl v IPB Leasing. Domeanu však získala od IPB finanční skupina GES Holding, a ČSOB na ni tudíž nedosáhla. Naproti tomu Československá obchodní banka potvrdila minulý týden převzetí podílů v takových strategických dceřiných společnostech IPB, jako je 55,3procentní podíl v Českomoravské hypoteční bance, 81,3 procenta v První investiční společnosti, 55 procent v Českomoravské stavební spořitelně, stoprocentní podíl v IPB Real a 12,7 procenta v Českomoravské záruční a rozvojové bance. Otazník tedy dále visí nad vlastnictvím IPB Pojišťovny, IPB Leasingu a Českomoravského penzijního fondu.
Jak stavební spořitelna, tak hypoteční banka mají na svém trhu výsadní postavení. Zajímavé by jistě bylo i případné spojení První investiční a OB Investu (dcery ČSOB), čímž by vznikla společnost spravující majetek v hodnotě kolem třiceti miliard korun.
Prodávat se nemusí.
Otázkou je, co se získanými dcerami bývalé IPB nový majitel podnikne. Spekulace o tom, že uvažuje o prodeji některých z nich (například o prodeji Českomoravské hypoteční banky do rukou GE Capital), nemusí vyjít. Produkty, které IPB a její dcery nabízejí, jsou totiž nastaveny poměrně optimálně – nehledě na jejich úspěšnost na trhu – a zřejmě odpovídají i spektru, které by chtěla v rámci své expanze do oblasti drobného bankovnictví vybudovat ČSOB. Navíc sám generální ředitel ČSOB Pavel Kavánek potvrdil, že banka pracovala na projektu koupě aktiv a pasiv IPB dlouhou dobu a pak jistě zvažovala i – ne–li především – význam jejích dcer. Získání finančních zdrojů prodejem majetkových účastí zřejmě nebylo hlavním motivem projektu ČSOB v době, kdy celá banka byla překapitalizovaná.
Sama ČSOB má dosud spektrum svých dcer poměrně úzké. Vedle OB Leasingu a OB Investu do něj patří padesátiprocentní podíl v OB Heller, což je společnost poskytující finanční služby v oblasti factoringu (zbylých padesát procent patří nizozemské factoringové společnosti NMB–Heller Holding). Dále společnost poskytující podnikové finanční poradenské služby Consilium, kde ČSOB drží šedesát procent (zbylých 40 mezinárodní investiční banka NM Rothschild Group). Od září 1997 je stoprocentní dcerou ČSOB Prager Handelsbank.
