Vracejí se další miliardy

ZKRACHOVALÉ BANKY A KAMPELIČKYZa dva měsíce má začít další vyplácení peněz klientům, kteří přišli o své vklady ve zkrachovalých bankách. Hlas ze záhrobí? Nikoliv, realita.Fond pojištění vkladů by měl nyní vyplatit téměř čtyři miliardy korun.

ZKRACHOVALÉ BANKY A KAMPELIČKY Za dva měsíce má začít další vyplácení peněz klientům, kteří přišli o své vklady ve zkrachovalých bankách. Hlas ze záhrobí? Nikoliv, realita. Fond pojištění vkladů by měl nyní vyplatit téměř čtyři miliardy korun. Udělá tím zřejmě už definitivní tečku za konsolidací bankovního sektoru, která daňové poplatníky stála 400 miliard korun.

Rok 2007 by se do dějin českého finančnictví měl zapsat jako tečka za konsolidací bankovního sektoru. Za pár měsíců totiž začne poslední výplata peněz klientům zkrachovalých bank. Padnou na to zřejmě veškeré finanční zdroje Fondu pojištění vkladů, zhruba 3,7 miliardy korun. Samozřejmě obrazně řečeno, neboť banky do fondu do konce ledna povinně naposílají další desátky, a jeho kapsy se tak zase napěchují.

Fond vyplácí dodatečné náhrady až do výše 4 milionů korun na základě novely zákona o bankách z roku 2001, kterou schválili poslanci loni těsně před volbami. Poslední výplata měla být zahájena již koncem loňského prosince, ovšem Fond pojištění vkladů po dohodě s ministerstvem financí a Českou národní bankou tento termín odsunul o tři měsíce, tedy na 18. března. Proti zmíněnému zákonu totiž někteří senátoři podali stížnost k Ústavnímu soudu. Parlament novelou podle nich překročil své pravomoci, a proto ji požadují zrušit. „Nadále čekáme na rozhodnutí Ústavního soudu,“ potvrzuje prezident fondu Josef Tauber.

„Správní rada Fondu dosud přesný termín zahájení výplaty nestanovila,“ říká výkonná ředitelka Fondu pojištění vkladů Renata Čechová. Nicméně podle informací týdeníku Profit pokud soud v blízké době nerozhodne, výplata začne v březnovém termínu.

Výplata dodatečných náhrad se týká klientů Union banky, Plzeňské banky, Kreditní banky Plzeň a Pragobanky. Celkem by mělo být vyplaceno 200 tisíc bývalých klientů. V malé míře budou dodatečné náhrady vyplaceny i několika držitelům vkladových listů a depozitních certifikátů Moravia banky a Universal banky.

VĚTŠINU SHRÁBNE ČESKÁ POJIŠŤOVNA

Zhruba polovina vyplacených náhradních peněz by měla jít do rukou nikoliv fyzické osoby, nýbrž největšímu pojišťovacímu ústavu v zemi - České pojišťovně, přesněji řečeno skupině PPF, která ji spravuje. V létě 1996, když se provalily problémy Kreditní banky Plzeň, totiž její klienty vyplatila právě Česká pojišťovna. Fond by jí tedy nyní měl vrátit 1,7 miliardy korun.

Až třetí tisíciletí přineslo zvýšení objemu vkladů, které jsou v bankách pro případ krachu pojištěny: Z původních 100 tisíc korun pouze pro fyzické osoby až na současných 25 tisíc eur pro občany i firmy. Novela zákona o bankách, která pojistné zvýšila, však přišla s křížkem po funuse. Většina malých bank totiž zkrachovala již v devadesátých letech.

Poslanci do inkriminované novely alespoň zařadili bonus pro bývalé klienty Pragobanky, Universal banky a Moravia banky. Ti tak jako náhradu za uložené peníze dostali až čtyři miliony korun. Tedy částku několikanásobně vyšší, než s jakou počítal zákon původní. Jak potvrzuje Renata Čechová, jejich výplata byla ukončena předminulý týden. „Podle údajů ke konci roku 2005 vyplatil Fond pojištění vkladů klientům zkrachovalých bank 25,5 miliardy korun,“ říká výkonná ředitelka Fondu Čechová.

KRUTÁ DAŇ Mezinárodní měnový fond odhadl v roce 2001 ztráty z konsolidace českého bankovního sektoru až na 400 miliard korun. Odborníci tehdy připouštěli i vyšší částku - 480 miliard korun. Tehdejší člen bankovní rady zodpovědný za bankovní dohled České národní banky Pavel Rasocha v roce 2001 zmínil částku 290 miliard korun. V té době ještě nebylo možné odhadnout přesně, na kolik vyjde státní kasu nucená správa a prodej IPB, připouštěla se částka kolem 30 až 50 miliard korun. Jak potvrdil mluvčí České konsolidační agentury Jiří Pekárek, podle posledních údajů činí dosažená ztráta jen z převzatých aktiv IPB 118 miliard korun. Poslední odhady nákladů státu na konsolidaci bankovního sektoru tedy opravdu směřují k hranici 400 miliard korun. Jsou v nich započítány jak výdaje na „ozdravení“ malých bank, tak předprivatizační pomoc České spořitelně a Komerční bance a ztráty z prodeje IPB. „Banky jsme měli privatizovat dřív, nebát se prodeje do rukou zahraničních investorů, a stálo by to daňové poplatníky méně,“ připustil pár měsíců před svým odchodem z postu generálního ředitele České spořitelny Jaroslav Klapal. Pozdní privatizace spořitelny a Komerční banky totiž způsobila, že je před prodejem bylo nutné ozdravit, zbavit desítek miliard nekvalitních aktiv. BANKOVNICTVÍ NA DIVOKO Česká národní banka hrála v porevolučním vývoji českého finančního sektoru poměrně rozhodující roli. Její dohled měl zajistit, aby všechny banky, tedy i ty malé, podnikaly „obezřetně“. A to se na počátku devadesátých let zjevně nedělo. Licence se rozdaly téměř každému, a politici tlačili banky k tomu, aby stále více půjčovaly vznikající podnikatelské vrstvě. Následná kontrola byla téměř nulová. Od roku 1993 až do konce tisíciletí neuplynul rok, aby nezkrachovala nějaká banka. Jedinou výjimkou byl rok 1997, kdy si bankovní sektor vybíral oddechový čas po rychlém pádu hned osmi finančních ústavů. V pomyslné černé díře se tehdy ocitla i poměrně velká Agrobanka. Bankovní dohled vznikl v červenci 1991, kdy už bylo vydáno 25 nových licencí. „Do té doby platila trochu podivná zákonná úprava, kdy licence udělovala centrální banka, ale dohled - dá-li se to tak říct - vykonávalo ministerstvo financí,“ připouští Rasocha. „Udělování licencí bylo možná příliš štědré, ale tenkrát to bylo vnímáno nejen jako konkurence existujícím bankám, ale i jako jedna z možností, jak financovat nově vznikající firmy a potřeby, které se objevily s liberalizací a deregulací ekonomiky,“ vysvětluje. LICENCE ZA PÁR KORUN

Počátek 90. let byl obdobím pro nově vznikající banky velmi příznivým. „Získání licence od tehdejší Státní banky Československa nebylo velkým problémem, základní kapitál byl nízký a dal se získat poměrně jednoduše, třeba i úvěrem od velkých bank, a klientela pro poskytování úvěrů byla nevyčerpatelná,“ hodnotí s odstupem toto období jeden z bývalých manažerů České banky, který si nepřál být jmenován. V bankovním sektoru v té době prakticky neexistovaly jiné činnosti než vedení účtů a úvěrů. Při vysokých úrokových sazbách tak i zisky malých bank byly poměrně vysoké a mohly zaplatit všechny zřizovací náklady.

„Poměrně velkým problémem bylo sehnat pro úvěrové obchody dostatek prostředků od klientů. To se dalo nahradit vklady od velkých bank nebo i od České pojišťovny. Rovněž centrální banka pouštěla na trh relativně velké množství refinančních úvěrů, které mizely v podobě úvěrů v podnikatelském sektoru. Ale v tom byl právě první kámen úrazu. ČNB přestala benevolentně uvolňovat prostředky, velké banky zase snižovaly mezibankovní výpůjčky a podnikatelské úvěry se nesplácely ve stejném objemu, jako se snižovaly zdroje na bankovním trhu,“ vysvětluje manažer České banky.

Především malé banky začaly mít likvidní problémy a po prvním krachu jedné z nich začali klienti přecházet k velkým ústavům. Tím se celá krize jen prohloubila. Prakticky ve stejném období se začalo zjišťovat, že úvěry spláceny nebudou nejen v naplánovaném čase, ale často vůbec. Řada podnikatelů podváděla již ve svých záměrech. Vědomi si toho, že drahý úvěr je příliš zatěžuje, tak různě převáděli majetky na další společnosti, takže na splácení často nezbylo nic. Nezřídka k tomu tiše přihlíželi i sami pracovníci a hlavně akcionáři těchto bank.

Libor Procházka, bývalý šéf Investiční a Poštovní banky, krachy bank přičítá na vrub politice centrální banky. „V roce 1996 začala centrální banka vydávat sadu opatření, která měla silně negativní dopad na celý sektor. Tehdy ekonomika rostla poměrně rychlým tempem, centrální banka tvrdila, že je už přehřátá, zvedla základní sazby a nařídila bankám vytvářet vysoké povinné minimální rezervy. Druhým opatřením nařídila vytvářet ke všem pohledávkám zajištěným nemovitostí, které banka vymáhala déle než dva roky, stoprocentní rezervy, protože hodnotu nemovitosti bylo nutné vyjádřit jako nula. Také kromě akcií obchodovaných na burze jsme najednou měli povinnost ostatní akciové podíly ocenit nulou. Bankovní sektor musel začít vytvářet obrovské množství opravných položek,“ shrnuje Procházka. Nejprve netečný bankovní dohled tak podle něj zpřísnil až příliš.

PRVNÍ PADLA KREDITNÍ A PRŮMYSLOVÁ

První krach přišel v roce 1993. Obětí se tehdy stala Kreditní a průmyslová banka. O rok později následovaly Banka Bohemia a poměrně malá AB banka. V té době neexistoval žádný institut pojištění vkladů a navíc si nikdo nedovedl představit, jakým způsobem banka bankrotuje. Vyhlášení nucené správy tak znamenalo nikoliv krok k revitalizaci, ale okamžitý, totální výběr likvidních prostředků a rychlý konec.

V prosinci 1995 odebrala ČNB licenci České bance. To už existovala zákonná úprava pojištění vkladů, a její klienti dostali 80 procent z vkladu, maximálně 80 tisíc korun. A to jen fyzické osoby z neanonymních vkladů (následně poslanci schválili vyšší náhradu). Šok ze ztráty části úspor byl předzvěstí toho, co odborníci předvídali. Řetězové reakce v podobě pádů dalších bank.

Další na řadě byla Ekoagrobanka, v níž mělo uloženo své úspory kolem 150 tisíc klientů. ČNB v ní zavedla nucenou správu v roce 1996. Ovšem vysoký počet klientů představoval příliš velkou hrozbu, bance proto bylo sníženo základní jmění, a kapitálově do ní vstoupila ostravská Union banka.

Klientům tak mohlo být vyplaceno všechno, nicméně důvěra trhu v malé banky silně poklesla. Jejich šance sehnat na mezibankovním trhu peníze klesla na nulu. Pod křídla této ostravské banky ještě přešly další - Evrobanka, Foresbank, Bankovní dům Skala. Ani to je ovšem nezachránilo od likvidace - Union banka definitivně padla v roce 2003.

JAKO DOMEČEK Z KARET

Po krachu Ekoagrobanky vyhlásila centrální banka takzvaný konsolidační program malých bank, ty začaly vykazovat účetní ztráty a domino padalo dál. V roce 1996 pocítila nucenou správu ještě Coop banka, První slezská, Podnikatelská, Realitbanka, Velkomoravská banka, Kreditní banka Plzeň a Agrobanka. Rok 1998 se stal osudným pro Pragobanku, Universal banku a Moravia banku. A pak poté, co řada odborníků tvrdila, že krachy bank jsou u konce, přišel skutečný bonbonek - v červnu 2000 byla uvalena nucená správa na Investiční a Poštovní banku a o tři dny později ji se stoprocentními zárukami koupila ČSOB.

Daňoví poplatníci až následně pochopili, že tento krok je bude stát desítky miliard korun. Podle posledních odhadů je to kolem 120 miliard. Kauza IPB není dořešena dosud. Soudní proces s nejvyššími manažery banky byl naposledy odročen na letošní leden.

Z malých bankovních domů tak finanční problémy ustálo jen pár. Podnikatelskou banku převzala v dubnu 1998 slovenská finanční skupina J&T Finance Group, a na trhu existuje dodnes jako J&T Banka. Zdravou část Agrobanky převzala kapitálová divize amerického koncernu General Electric, respektive její nově založená dcera GE Capital Bank. Na trhu nyní působí pod názvem GE Money Bank.

Zemskou banku, kterou sanovala IPB, koupila Expandia Group. V rámci této skupiny existovala jako Expandia banka, později se přejmenovala na eBanku.

Pod křídly nejbohatšího muže Česka Petra Kellnera žije i PPF banka, dříve První městská banka. Toť vše. Kromě toho na český bankovní trh přišla řada poboček zahraničních bank. Ale to už je příběh podle pravidel.

Devatenáct mrtvých na cestě k bance

• Kreditní a průmyslová banka - nucená správa byla zavedena v září 1993. Malá banka s velmi málo klienty, kteří v ní měli úspory. Někdejší šéf Antonín Moravec nyní čelí obžalobě z více než půlmiliardového podvodu. Banka půjčovala především spřízněným firmám. Od roku 1995 je v konkurzu.

• Banka Bohemia - nucená správa byla zavedena v březnu 1994. Banka se orientovala především na menší podnikatele. Nucená správa následovala rychle poté, co banka neoprávněně vydala devizové garanční dokumenty. Od roku 1994 je v likvidaci.

• AB Banka - původně regionální „odnož“ Agrobanky. Bankovní rada ČNB zahájila v květnu 1994 správní řízení o odnětí bankovní licence. V únoru 1996 akcionáři rozhodli o likvidaci banky.

• Česká banka - spojovaná především s Alexandrem Komanickým, který v ní měl nepřímo podíl, poskytovala úvěry jeho firmám, které je nesplácely. Licence byla odebrána v prosinci 1995. Od roku 1996 je v konkurzu.

• Ekoagrobanka - další z regionálních odnoží Agrobanky. Nucená správa zavedena v lednu 1996. Banka neplnila opatření takzvaného zpřísněného režimu ČNB. V říjnu 1996 byla ukončena nucená správa, do banky kapitálově vstoupila Union banka Ostrava. Banka je bez licence, od 1. ledna 1998 v likvidaci.

• Coop banka - v nucené správě od dubna 1996, od 1. ledna 1999 je v likvidaci. Výplata vkladů proběhla v maximální tichosti a v plné výši ze zdrojů banky a velmi pravděpodobně i ČNB, která jí finančně pomohla.

• První slezská banka - o licenci přišla v květnu 1996, od listopadu 1997 v konkurzu. U této banky byly poprvé vyplaceny vklady do výše čtyř milionů korun, takto vysoké vklady totiž mělo jen pár klientů. To se však později stalo precedentem pro všechny následující výplaty.

• Podnikatelská banka - u jejího zrodu stál především tehdejší šéf Svazu podnikatelů Rudolf Baránek a prezident Hospodářské komory Zdeněk Somr. Nucená správa zavedena v červnu 1996. Důvodem byla ztráta přesahující vlastní jmění banky. Jediná, která prošla nucenou správou a vyrovnáním a existuje dodnes. V dubnu 1998 ji převzala slovenská finanční skupina J&T Finance Group.

• Realitbanka - nucená správa zavedena v červenci 1996, od března 1997 v konkurzu. Důvodem byla ztráta banky přes 246 milionů korun a její platební neschopnost.

• Velkomoravská banka - nucená správa zavedena v červenci 1996. Důvodem byly ztráty přes 577 miliónů Kč, které přesáhly základní jmění banky. Od roku 1998 v konkurzu.

• Kreditní banka Plzeň - o licenci přišla v srpna 1996, od září 1996 je v likvidaci a od prosince 1998 v konkursním řízení. Její jméno je spojeno se skupinou Motoinvest, která přes ní chtěla realizovat takzvanou třetí vlnu kuponové privatizace.

• Agrobanka - nucená správa zavedena v září 1996. Od roku 1995 ji ovládala skupina Motoinvest Pavla Tykače. Zdravou část koupila GE Capital Bank. Od září 1998 je bez licence.

• Bankovní dům Skala - v roce 1996 ústav převzala Union banka. K 31. březnu 1997 ČNB vydala bance rozhodnutí o odnětí povolení působit jako banka, od 1. prosince 1997 je v likvidaci.

• Evrobanka - v roce 1996 ji převzala Union banka. Banka je bez licence a od září 1998 je v likvidaci.

• Pragobanka - měla být především servisní bankou pro Českou pojišťovnu. V srpnu 1998 ji ČNB vyřadila ze stabilizačního programu, v září 1998 rozhodla odejmout jí povolení působit jako banka. Od roku 1998 je v konkurzu.

• Universal banka - ČNB v prosinci 1998 rozhodla odejmout povolení působit jako banka a v únoru 1999 definitivně rozhodla o odebrání licence. Od února 1999 je v konkurzu.

• Moravia banka - bankovní rada ČNB ji v září 1999 vyřadila ze stabilizačního programu, do kterého byla zařazena v roce 1997.

• Investiční a Poštovní banka - nucená správa zavedena v roce 2000, se stoprocentní garancí státu ji koupila ČSOB. Soudní proces s bývalými šéfy banky dosud probíhá.

• Union banka - postupně převzala tři malé banky. Banku ovládla finanční společnost Invesmart a mělo dojít k dodatečnému posílení kapitálu, nicméně v březnu 2003 rozhodla ČNB o odnětí licence, banka je v konkurzu. V dubnu 2006 obvinili policisté Paola Catalfama, majitele Invesmartu.