Vrah má zkratku PAU. Českem se šíří přehlížený rakovinotvorný benzo(a)pyren

Čerstvá ročenka meteorologů vypadá vcelku optimisticky. Velkých prachových částic v českém ovzduší loni ubylo. A stejný trend zaznamenaly i emise oxidu siřičitého a oxidu dusíku vznikající především v elektrárnách a teplárnách. Znečištěné ovzduší ale i tak ročně krade české ekonomice desítky miliard.

Příjemné čtení však končí u kapitoly benzo(a)pyren. Z dat vyplývá, že území zasažené nebezpečným množstvím tohoto rakovinotvorného polyaromatického uhlovodíku (PAU) se meziročně zdvojnásobilo.

„V roce 2015 byl imisní limit překročen na 20,3 procenta plochy území ČR, zatímco v roce 2014 na 10,7 procenta,“ uvádí dokument Českého hydrometeorologického ústavu.

Benzo(a)pyren vzniká při nedokonalém spalování a při výrobě koksu a železa. Nabaluje se pak na nejmenší prachové částice, v lidském těle proniká až do krve a devastuje organismus. U dospělých mimo jiné zvyšuje riziko nemocí srdce, oběhového systému a rakoviny. U nenarozených dětí způsobuje přes krev matky změny DNA. Ovlivňuje porodní hmotnost, miminka pak bývají více nemocná a do života si s sebou berou i předpoklady k onemocnění astmatem.

Ostravské čtvrtě Radvanice a Bartovice sousedí s hutěmi ArcelorMittal. I proto se tam dýchá nejhůř v republice

Řada světových studií mluví o tom, že největší podíl na vysokých koncentracích benzo(a)pyrenu mají domácnosti, které topí uhlím a biomasou. V České republice, kde je karcinogenem nejcitelněji zasažena oblast severovýchodní Moravy, ale takové výzkumy chybějí.

„Především na Ostravsku se vliv lokálních topenišť přeceňuje, tam je to hlavně o průmyslu,“ popisuje Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR. Jeho slova potvrzuje fakt, že koncentrace tohoto karcinogenu stoupají i během jarních a letních měsíců, kdy si lidé doma netopí.

Podivný trend

Konkrétní údaje o vypouštěném množství benzo(a)pyrenu v Integrovaném registru znečišťování životního prostředí nejsou, ekologové a odborníci musejí vystačit pouze s celou množinou polyaromatických uhlovodíků. Těch loni nejvíce vypustily Třinecké železárny (304 kilogramů) a ostravský ArcelorMittal (65,53 kilogramu).

Zatímco třinecká fabrika se od roku 2012 pohybuje zhruba na stejné úrovni, hutě ArcelorMittal podle údajů v registru vypouštění těchto látek citelně omezily. Ještě před čtyřmi lety vyprodukovaly 224 kilogramů emisí polyaromatických uhlovodíků.

Za snížením stojí i investice do ekologizace výroby, jen v provozech ArcelorMittalu se od roku 2003 instalovaly technologie za sedm miliard korun. „Přestože firmy investují do odprášení a koncentrace prachových částic se snižují, koncentrace benzo(a)pyrenu ve vzduchu neklesají,“ upozorňuje Radim Šrám.

Tahle nesrovnalost byla jedním z důvodů, proč se ekologická organizace Arnika v roce 2014 obrátila na ministerstvo životního prostředí. Po úřednících žádala, aby podniky měly povinnost hlásit i úniky benzo(a)pyrenu. Když budou známy jeho hlavní producenti, boj s ním bude jednodušší.

A ministerská pracovní skupina připravila změnu. „Přistoupili jsme na návrh, že se polyaromatické uhlovodíky budou ohlašovat v toxickém ekvivalentu, což lépe zachytí toxicitu jejich emisí,“ přibližuje Jindřich Petrlík, šéf Arniky. Podniky už tedy nebudou muset uvádět pouze množství vypouštěných nečistot, ale i údaje o jejich nebezpečnosti pro lidské zdraví.

Zatím se tak dá spekulovat především o tom, že za špatnou situaci na severovýchodní Moravě může i proudění vzduchu, které přivádí nečistoty z Polska. A dalším zádrhelem mohou být odprašovací technologie ve fabrikách schopné zachytit jen prachové částečky PM10 do velikosti deseti mikrometrů. „Většina polyaromatických uhlovodíků – 80 procent – se váže na prachové částice menší než jeden mikrometr,“ vysvětluje Šrám.

Trhliny v ekonomice

I když zničený vzduch nad Českou republikou znervózňuje především aktivisty, ekology a lékaře, v posledních letech se jím začali zabývat i další odborníci. Snaží se zjistit, jaké škody páchá znečištěné životní prostředí v ekonomice.

A výpočty ukazují, že nejde o nijak přehlédnutelné sumy. Navíc přesahují částky, které dnes firmy i díky dotacím z Evropské unie investují do očištění své výroby.

Loni na jaře Světová zdravotnická organizace (WHO) zveřejnila výsledky pětiletého projektu, v němž desítky expertů pátraly, kolik stojí dopady emisí na lidské zdraví. Evropské ekonomiky tak podle Zsuzsanny Jakabové, regionální ředitelky WHO, za předčasná úmrtí a choroby způsobené emisemi ročně přicházejí celkově o 1,6 trilionu dolarů.

V případě České republiky jde o 7,4 procenta HDP. Částka tedy přesahuje 289,5 miliardy korun. Je v ní započítána jak hodnota ztráty pracovní a kupní síly, tak náklady na léčení, zdravotnický personál či hospitalizace v nemocnicích.

S dalším výpočtem přišla Evropská agentura pro životní prostředí (EEA). Zjistila, že hodnota škody z každé vypuštěné tuny průmyslových polétavých prachových částic do velikosti dvou a půl mikrometru mezi roky 2010 a 2020 v Česku stoupne z 514 tisíc na 554 tisíc korun. Pro představu – podle dřívějších výpočtů jen velké zdroje na území Plzně ročně vyprodukují 133 tun těchto prachových částeček.

Plynofikace vzduch očistila

Aby se rozšiřování benzo(a)pyrenu, jejž mnozí považují za největší riziko pro české ovzduší, zastavilo a škody na ekonomice se snížily, nestačí pouze opatření v průmyslu.

Ve větších městech totiž za vznikem tohoto polyaromatického uhlovodíku (PAU) stojí především doprava. Radim Šrám v této souvislosti zmiňuje oblast Prahy 6 poblíž Vítězného náměstí.

Přestože firmy investují do odprášení, koncentrace karcinogenu stoupají, upozorňuje Radim Šrám

Po otevření výjezdů z tunelu Blanka se tam rapidně zvýšil počet aut, což se velmi pravděpodobně projeví i na koncentracích prachu a karcinogenů. Podobně jako třeba na pražském Spořilově, kde je za vysokým množstvím benzo(a)pyrenu nutné hledat dopravu na spojce k dálnici D1. U Blanky dosud žádné měření neproběhlo.

A v menších vesnicích je zase třeba ohlídat lokální topeniště. Ostatně to už si čeští výzkumníci ověřili na začátku 90. let, kdy zkoumali ovzduší v hnědouhelných okresech severozápadních Čech. Během takzvaného Programu Teplice zjišťovali, jak se zničený vzduch podepisuje na tamějších obyvatelích. Tehdy poprvé se v Česku monitoroval i benzo(a) pyren. A ukázalo se, že se na jeho koncentracích silně podílejí komíny rodinných domů.

I proto pak česká vláda uvolnila několik miliard na plynofikaci. Jenže jak začal zemní plyn zdražovat, lidé moderní kotle postupně odstavovali a vracejí se k uhlí a dřevu. Myšlenka, že by politici dotovali cenu plynu, aby jím lidé opět začali topit, nyní působí jako fantasmagorie.

Řešením by tak mohla být masivnější výstavba pasivních domů s tepelnými čerpadly. Ovšem i tyto technologie jsou stále ještě dost nákladné.

Přísnější metr

Sluší se ještě dodat, že zádrhelem nejsou jen polyaromatické uhlovodíky. I v oblasti ultrajemných prachových částic má Česká republika ještě mnoho prostoru ke zlepšování.

Meteorologové sice zjistili, že roční imisní limit polétavého prachu do velikosti dvou a půl mikrometru byl loni překročen na méně stanicích než v roce 2014. Ale právě v „povoleném“ množství je zádrhel.

Zatímco v Česku limit stále činí 25 nanogramů na metr krychlový, ve Spojených státech jej už snížili na polovinu. A Světová zdravotnická organizace jde ještě dál. Od svého zasedání v roce 2014 požaduje zpřísnění ročního imisního limitu na deset nanogramů.

Pro srovnání – loňská průměrná koncentrace prachových částic do velikosti dvou a půl mikrometru v ostravských Radvanicích ležících blízko provozů ArcelorMittalu dosáhla 34,6 nanogramu.

Přečtěte si také:

Ekologové: V Česku zbývá prostor pro spalovny odpadu

Spolana v Česku opět znečišťuje nejvíce

Úřady budou moci kontrolovat domácí kotle, Zeman podepsal novelu