Bývalý trojnásobný ministr a nakonec generální ředitel podniku Slovenský plynárenský priemysel (SPP) byl zastřelen minulý týden v Bratislavě třemi ranami do hlavy pár kroků od svého bytu. Poslední rozhovor, který českým novinářům poskytl, vyšel týdeníku EURO (9/1998). „Až se v Praze setkáme, tak to můžeme rozebrat, odpověděl tenkrát na otázku, proč na něj útočí současný ministr hospodářství Černák.
Celý rozhovor se týkal spekulací o jeho účasti ve hře o společnost Chemapol Group (EURO 8/1998). Setkání v Praze se již nekonalo.
Malý muž v nejlepším věku a všemi mastmi maza- ný. Na tom se shodli všichni, co jej znali. Potom se už názory různí. Od čestného, rovného chlapa až po politického prospěcháře a ekonomického tuneláře. Možná i proto je motiv jeho vraždy nejasný.
Ministr nuzného dětství
Ján Ducký (54) se narodil za druhé světové války ve slovenské vesničce Lehota pod Vtáčnikom do velmi chudé rodiny. Otec, děda i strýc mu zahynuli v německém koncentráku. Po absolvování Střední průmyslové školy elektrotechnické v Handlové vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě. Do práce nastoupil v období pražského jara.
Začal jako referent v národním podniku Keramo v Trenčíně. Přes podniky Merina a Slovakotex to v roce 1983 dotáhl až na ministerstvo průmyslu Slovenské socialistické republiky. Do sametového listopadu byl náměstkem a od 12. prosince 1989 ministrem. Nejprve ho do funkce delegovala strana komunistická, posléze HZDS.
Otrávené obilí
Pokud šlo o politickou orientaci, rád o sobě říkal, že sice zdůrazňuje své levicové zaměření, kořenící z chudého dětství, ale zároveň prý respektuje i jisté pravicové hodnoty. A tak mu nevadila ani politická kariéra v KSS, ani v HZDS, ani v byznysu. Postupně ministroval v Čičově vládě národního porozumění a dvou Mečiarových vládách. Na konci srpna 1996 rezignoval na vládní post v důsledku rozfoukání obilné aféry.
Tehdy Duckého resort bez konzultací s ministerstvem zemědělství a již po termínu stanoveném Státním fondem tržní regulace udělil licenci na vývoz pšenice. Prodáno bylo několik stovek tisíc tun pšenice a slovenská vláda musela sáhnout do státních rezerv, aby dramaticky nevzrostla cena mouky. Řada slovenských komentátorů se domnívá, že Ducký tehdy sehrál roli obětního beránka, za což se mu Mečiar již za pár měsíců odvděčil. Při loučení se s ministerstvem poznamenal, že licence byla udělena za jeho zády úředníky, které již vyhodil, a že on osobně nikdy nekradl.
Miliony z plynárenských kohoutků
Chvíli byl „jen poslancem Národní rady Slovenské republiky a poradcem premiéra Mečiara. Ale na konci března 1997 byl jmenován generálním ředitelem mamutího a nejziskovějšího slovenského podniku Slovenský plynárenský priemysel. Proslavil se prosazením ruské cesty ve slovenském plynárenství. Velmi záhy po svém nástupu totiž podepsal smlouvu s ruským Gazpromem o společném podniku. Opozice kritizovala vzrůstající závislost Slovenska na ruských zdrojích, ale Ducký oponoval, že mu jde o upevnění pozice Slovenska coby „tranzitní mocnosti . Hospodářskými výsledky SPP se Ján Ducký často a rád chlubil. Podnik, který řídil, sypal do státní kasy miliardy slovenských korun - v roce 1997 necelých deset a v roce 1998 o jednu méně. Naproti tomu jeho kritici stejně často a stejně hlasitě říkali, že pod jeho ředitelováním se SPP změnil v kasino, ze kterého unikaly stovky milionů korun do různých soukromých společností skrze nevýhodné nákupy akcií.
Soudě podle sponzorské štědrosti slovenských plynařů z dob, kdy byl Ján Ducký u kohoutků, musel být náruživým milovníkem sportu. Například podle slovenského deníku Pravda (12. ledna 1999) si bratislavský Slovan žil z peněz podniku Slovenský plynárenský priemysel velmi dobře, mělo jít o desítky milionů korun, které byly prý po loňských volbách korunovány příspěvkem ve výši 369 milionů.
Chemapol Group má smůlu
Vloni v listopadu ho nová slovenská garnitura z postu generálního ředitele odvolala. Co přesně dělal v následujících dvou měsících, je zatím neznámé. Jisté je jen, že se objevila jím podepsaná směnka na čtyři sta milionů korun ve prospěch společnosti Sezooz Holding. V době vyvrcholení podivného souboje o nadvládu nad předluženým Chemapol Group se objevily informace, že Ducký zde hraje první housle. On sám ale v telefonickém rozhovoru pro týdeník EURO tyto spekulace zcela odmítl a slíbil vše vysvětlit na pražské schůzce, ke které již nedošlo. Společnost Chemapol Group se brání, aby s ní byla dávána do souvislosti Duckého osoba, a tedy i vražda. Nicméně předčasně zesnulých osob, které měly s Chemapol Group co do činění, už bylo tolik, že pokud je to vše jen pouhá náhoda, má tato chemická společnost vskutku pekelnou smůlu.
Jeho dvě známá životní hesla ukazují, že ne ve všem měl šťastnou ruku. „Řídím se Nixonovým heslem, co můžeš odložit na zítřek, nedělej dnes, bylo to první. Jeho kariéra ale ukazuje, že toho každý den musel udělat víc, než co mohl přeložit na den druhý. A „žít a nechat žít bylo jeho druhým heslem. Rád mu říkal krédo a také mu úplně nevyšlo.
