Nebyl jsem to já, kdo naši centrální banku vtáhl do světa politiky. Její šéf prostřídal křeslo guvernérské s premiérským a tato instituce se pouští do řady akcí, ve kterých vůči jednotlivým politickým a hospodářským zájmům rozhodně není neutrální. Když jsem o tom začal mluvit nahlas a když jsem veřejně navrhoval nápravu nenormálního stavu, banka zcela otevřeně vstoupila do politické konfrontace. Vrcholem bylo interview guvernéra pro německý Handelsblatt.
Už jsem si na různé polopolitické formy politického boje zvykl, ale trápí mne, že lidé kolem centrální banky neváhají v zájmu svého malého já obětovat nejen stabilitu celé naší země, ale i její pověst v očích zahraničí.
Debatu o ČNB jsme si nevymysleli. Debatu zahájila ČNB (a trochu nevědomky i vláda) tím, že poslala do Parlamentu novelu zákona o ČNB. Předložení návrhu každého zákona diskusi v Parlamentu, i mimo něj, vyvolává. Nemohlo tomu být jinak ani v tomto případě. Chtěl bych však předeslat dvě věci:
1. Nikdo z rozumných lidí nechce cen-trální banku, která by byla podřízena vládě, která by od ní dostávala pokyny či instrukce, která by povinně profinancovávala deficit státního rozpočtu emisí peněz, která by ovlivňovala ekonomiku před volbami podle tlaku těch či oněch politických seskupení.
2. Nikdo z rozumných lidí nechce cen-trální banku, která je na nikom a ničem „nezávislá , která si velí sama sobě, která se - díky návaznosti na jednu jedinou osobu (hledající „někoho do party ) - „rozmnožuje bujením, která necítí napojenost na občany země, jejichž životy významně ovlivňuje, která je nedotknutelná a nekritizovatelná.
Proto hledáme institucionální uspořádání (dané právě zákonem o ČNB), které by nás provedlo výše naznačenými krajnostmi. Otevřená a upřímná diskuse je nezbytná, odmítání této diskuse - pod falešnou záminkou obrany před politizací bankovnictví - je arogancí, kterou nemohu přijmout. Centrální banka je jednou z nejmocnějších politických institucí v zemi. Lidé bohužel nechápou, jak je měnová politika mocná, a to zejména v zemi s flexibilním měnovým kursem. Proti tomu je rozpočtová politika vlády téměř bezmocná.
Je třeba upřesnit, co je a co není centrální banka. Není ani polovědeckým institutem, bádajícím o makroekonomických otázkách, ale není ani ministerstvem bank. Jedná se o instituci s duálním (a leckdy vnitřně rozporným) posláním, kterým je provádění měnové politiky na straně jedné a provádění dohledu nad bankami na straně druhé. V obou případech je nutné přidat slova „státu a „státní , neboť jde o měnovou politiku českého státu a o státní dohled nad bankami. Vynechání těchto slov v předloženém návrhu novely zákona není malým či zanedbatelným opomenutím. Stejně tak považuji za špatné, že ČNB má „při nakládání s vlastním majetkem postavení podnikatele , protože se jedná o majetek České republiky, nikoli o majetek naší centrální banky a navíc nevím, má-li jít o podnikání v běžném slova smyslu.
ČNB by měla být označena za „státní orgán svého druhu . Říkám-li státní, nemyslím tím vládní, protože ochranu měnové politiky před velmi přízemními zájmy exekutivy potřebujeme. ČNB by si také neměla schvalovat svůj vlastní rozpočet, své vlastní mzdy a platy a stejně tak není žádný důvod, proč by neschválení její zprávy o hospodaření nebo o účetnictví nemělo mít pro ni (jako pro kohokoli jiného) nějaké důsledky. Guvernér ČNB by měl se zprávou o měnovém vývoji vystoupit před sněmovnou a měl by podstoupit obvyklou parlamentní diskusi.
Podle předloženého návrhu novely zákona má ČNB „spolupracovat s ústředními bankami jiných zemí, s orgány dohledu nad bankami a finančními trhy a s mezinárodními finančními organizacemi (§ 2), ale podle § 9 ČNB „nesmí vyžadovat ani přijímat pokyny od vlády . Čili s někým „spolupracovat musí a od někoho „nesmí přijímat pokyny . Co je mezi tím? Nic, jako je tomu dosud, nebo něco, jak by to být mělo? V návrhu zákona postrádám „povinnost konzultací . Místo toho je tam zaveden jednosměrný vztah: „ČNB plní poradní funkce vůči vládě . Má někdo poradní funkce vůči ČNB?
Nemám sebemenších námitek vůči tomu, když se podle novely zákona „hlavním cílem ČNB stane zabezpečování „cenové stability místo dřívější „stability měny . Je to přesnější pojem. Mám ale problém s tím, že nejsou definovány žádné další (v protikladu k hlavním „vedlejší či „doplňkové ) cíle a že není naznačeno, jaký je mezi těmito cíli vztah - zda jde o vztah substituční (něco za něco), nebo o vztah komplementární (buď a nebo). Stejně tak návrh zákona nechává stranou jemnější diskusi ohledně nezávislosti banky, zda se jedná o nezávislost ve volbě cílů, či o nezávislost ve volbě instrumentů.
Celý problém je třeba snést z nebe na zem. Je třeba ho přestat démonizovat. Je třeba mu vrátit věcný obsah. Teprve pak má diskuse smysl.
