Instalaci Brožové je těžké napravit sázkou na Bureše
Je čas výročních cen a tragikomedií roku se stává Nejvyšší soud České republiky. Mají tam předsedkyni, která si na prezidentovi republiky vysoudila setrvání ve funkci, kterýmžto třeskem mohl národ poprvé po pěti letech zaregistrovat existenci šesté nejvyšší ústavní činitelky. A také místopředsedu, který nesmí soudit, přestože je prvotřídním soudcem, nedostane však přidělení. Půlka soudu nestíhá kauzy, vedení tedy shání nové soudce, ačkoli v budově jeden sedí ladem. De iure vrcholná, ale de facto provinční justiční instituce se kvůli mocenským třenicím mezi svými špičkami, protežovanými porůznu zvenčí, stala kuriózním štamgastem Ústavního soudu. A nejnověji hrozí, že by se její upadající jméno a prestiž mohly přetřásat i v cizině, u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (viz Brožovaná story). Korunku absurdnostem dává detail, že brněnský Nejvyšší soud sídlí v ulici pojmenované po jmenovci místopředsedy, kterého předsedkyně považuje za kukaččí vejce, jež jí politici a Hrad naschvál nasadili do úřadu.
Není snadné určit viníka smutné situace ani kdo má ve sporu pravdu. Je-li to Iva Brožová, nebo Jaroslav Bureš. Těžko se divit Brožové, že hájila svůj mandát proti vůli prezidenta Václava Klause, tehdejšího ministra spravedlnosti Pavla Němce a bývalé Paroubkovy vlády a že dodnes nechce svého, loni zamýšleného nástupce Bureše pustit na soud jako místopředsedu či jen řadového soudce. Vždyť je to stejné, jako kdyby obstojný dvorní kapelník Antonio Salieri kývl na to, aby mu dělal asistenta nebo zástupce geniální Mozart. Otázkou vkusu jsou samozřejmě prostředky, kterých jinak vlídná Brožová používá: zarputilé hledání právnických chybiček u protivníků a vymýšlení krkolomných konstrukcí, ačkoli by se právě od někdejší ústavní soudkyně dala očekávat spíše přirozenoprávní záliba v selském rozumu. Nedochází jí, proč vůči ní tolik soudců i představitelů justice vystupuje kriticky až nadřazeně? Cítí-li se však někdo být posledním bojovníkem svaté války za nezávislou justici a nositelem mravního étosu exprezidenta Václava Havla, zbraně si nevybírá a bojuje proti všem do posledního dechu. Brožová žene Ústavní soud do Štrasburku a Nejvyšší soud do záhuby, zní slogan, který si o její zaťatosti, erudici a způsobu řízení šeptají mnozí kolegové.
Svou pravdu má i Bureš. O jeho erudici a manažerských schopnostech oproti Brožové nikdo nepochybuje. Na Nejvyšším soudu působil dávno před jejím nástupem a i během svého problematického politického „odskoku“ zůstal částečně věrný justici a legislativě. Do loňského zpackaného pokusu nainstalovat ho na místo Brožové vkládala velká část soudců Nejvyššího soudu naději, protože jim vadil šedivý styl dosavadní předsedkyně. Jiné zase děsila Burešova razance. Byť jsou „antibrožovci a burešovci“ slyšet více než „brožovci“, kteří spíše jen nechtějí rušit dnešní klídek a teploučko, v boji o předsednické křeslo (a o glejt řadového soudce) zatím Bureš prohrál a ani záchranné místopředsednické lano, hozené mu loni v listopadu z Hradčan, není moc pevné. Stačí, aby Ústavní soud dal v příštích měsících za pravdu kompetenční žalobě, podané Brožovou, a „burešovská revoluce“ na Nejvyšším soudu neslavně skončí.
Návrat do starých kolejí sice odvrátí štrasburskou ostudu, ne však postupnou agonii „zapomenutého soudu v Brně“, jak se NS přezdívá. Ani setrvání Bureše však samo o sobě nic nevyřeší, protože neplnohodnotný místopředseda provinční poměry těžko zvrátí. Mandát neodvolatelné Brožové končí až v roce 2021 (nezmění-li se mezitím zákon o soudech a soudcích) a předsedkyně trvá na tom, že souhlas s přidělením Bureše neudělí, a basta. Buď tedy bude pokračovat válka nervů a nesoudící místopředseda si na talár počká čtrnáct let, nebo „burešovci“ zkusí ještě Brožovou přemluvit po dobrém. V záloze je však i možnost, že změnou zákona by místopředsedové Nejvyššího soudu mohli dostat nové pravomoci.
Patálie tedy jen tak neskončí. Nechť je pro příští hlavy státu aspoň poučením, že vyslání charakterní právnické myši do křesla šéfa vrcholného soudu se těžko napravuje snahou jmenovat otrlého paragrafového borce.
