Poprvé vydal Zemánek odlišné stanovisko k nálezu Suchánka vydanému 19.
května ve věci restituce zámku Opočno Kristině Colloredo-Mansfeldové. Většina
tříčlenného senátu na Suchánkův návrh restituci zamítla a zámek tedy zůstal ve
vlastnictví státu. Zemánek s tím nesouhlasil a doslova řekl, že nález je
„nespravedlivý a způsobuje křivdu“.
Podruhé Zemánek vystoupil proti svým kolegům v odlišném stanovisku vůči nálezu publikovanému 23. června ve věci restituce jihočeských rybníků církvi. ÚS na Suchánkův návrh v tomto případě vyhověl společnosti Rybářství Třeboň, která si stěžovala, že musí vrátit státu šest rybníků a další pozemky z někdejšího církevního majetku. Od státu je pak chtěla získat římskokatolická prelatura Český Krumlov v rámci církevních restitucí.
Rybářství podle Suchánkovy interpretace nabylo nemovitosti v dobré víře a
nic vracet nemusí. Podle Zemánka ale ÚS i v tomto případě otočil dosud
aplikovanou judikaturu bez toho, aby o tom rozhodlo plénum soudu. „Otáčet
judikaturu bez použití režimu změnového stanoviska je porušením zákona o
Ústavním soudu a porušením zásady zákonného soudce,“ vyjádřil se ve svém
disentu ostře Zemánek a většinu III. senátu ÚS obvinil z „demagogie“.
Věc se ale může dostat k Ústavnímu soudu znovu, jelikož ji III. senát vrátil
zpět obecným soudům. A pak se ke slovu může dostat plénum ÚS, které Suchánkův
závěr může ještě zvrátit.
