Vřava v sále

Kapitola XCI

Dejte si na mne bacha * Kaplický a jeho Češi * Stenografové jsou k nezaplacení

Dejte si na mne bacha!

ČTK letos 3. srpna upozornila na přinejmenším zarážející skutečnost - na oficiálních webových stránkách města Karlovy Vary je v seznamu Slavných návštěvníků uvedeno, že v roce 1938 navštívil město německý führer. Kromě jeho jména nebyl uveden - na rozdíl od všech ostatních jmen - žádný dodatek. Seznam vypracoval karlovarský historik Stanislav Bucharovič, který na přímý dotaz připustil, že by měl být u nechvalně proslulého jména dodatek, že jde o nechvalně proslulou osobu. Podle vysoké městské úřednice nelze vymazat z historie skutečnost, že tam kdysi nějaký padouch zavítal. Úřední osoba si plete pojmy a dojmy: Nejde o předělávání historie, ale o všeobecný podiv nad tím, že se Karlovy Vary chlubí návštěvou takové kreatury.
V polovině srpna se karlovarští polepšili. U jména nechvalně proslulého diktátora je již nyní uvedeno, že to byl nechvalně proslulý diktátor, aby bylo všem jasno. Jméno v seznamu slavných ovšem zůstalo. Logicky to vede k zamyšlení, jakou že asi klientelu tímto chce magistrát oslovit? Nebude se pak za příplatek nabízet „léčebný“ pobyt v témže pokoji, neřku-li posteli, v níž spával onen arciďábel? A co se stane, zjistí-li nechvalně proslulý karlovarský historik rok, kdy si v Karlových Varech lízal rány Šakal neboli Sánchez Iljič Ramirez, zatracený terorista. Bude to pro něho také „významný host“? Nebo to ví, ale nebyl pro něho dostatečně „výrazný“?
Je jasné, že komerční historik Bucharovič zvažuje pouze „absolutní hodnotu“ proslulosti osob. K zařazení do seznamu není nutné udělat za celý život ani jednu dobrou věc. Stačí, když člověk celý život páchá zlo, pak zajede do Karlových Varů, a hned se ocitne na seznamu slavných, vedle nositelů Nobelových cen a největších duchů lidstva. Pak bude na místě předběžný dotaz karlovarskému magistrátu, co by poradili například pisateli těchto řádků, každoročnímu návštěvníkovi Karlových Varů - kolik lidí by tak asi měl „obezdušit“, aby měl šanci být zařazen to seznamu „slavných“ návštěvníků tohoto města?

Kaplický a jeho Češi

Arogance Jana Kaplického, architekta, který stojí v čele britského studia Future Systems, jež zvítězilo v soutěži na novou Národní knihovnu v Praze, roste. Důkazem toho byl rozhovor, který poskytl deníku Právo. Přitom se redaktor choval k sedmdesátiletému architektovi vlídně. Z interview je jasné, že Kaplický, který do Velké Británie emigroval v roce 1968, má s Českem a s Čechy velký problém.
Stížnost České komory architektů proti údajnému porušení podmínky soutěže považuje za „tak absurdní, že vůbec nemá smysl o tom mluvit“. Názory dvou českých architektů na fialovo-zelenou chobotnici označil za „bláboly, které by neobstály ani v prvním ročníku architektury“. Na článek spisovatele Ivana Klímy reagoval slovy: „Taková otázka už v tomto století nikoho nemůže napadnout. Možná v Praze, jinde ne.“ Kritiku z úst ředitele Národní galerie Milana Knížáka také odmítl s výzvou pro Čechy: „Začněte se už na sebe dívat zvenku!“ Čechům také vytkl, že u nás neznají nejslavnější architektku na světě Zahu Hadid. Chlubí se tím, že v jeho firmě Future Systems žádní Češi nepracují. Sprosté dopisy, které dostává kvůli svému návrhu, označil za specifický český problém. Na otázku redaktora, který se ptal na jeho honorář odpověděl agresivně: „Jak se mě na to můžete ptát? V Anglii by si žádný novinář nedovolil položit mi takovou otázku!“ Škoda, že si redaktor nedovolil mu položit otázku, zda mu z hlediska čistoty soutěže nevadilo, že předsedkyní poroty byla Eva Jiřičná, se kterou Kaplický deset let žil. Podobně složená výběrová komise je totiž teprve českou specialitou!
Co ale Kaplickému na Češích vůbec nevadí? Jejich peníze. Peníze daňových poplatníků. Jak však architekt podotkl, mluvit o nákladech projektu knihovny v této chvíli nemá smysl. Rozpočet totiž nebyl součástí zadání této soutěže…

Stenografové jsou k nezaplacení

Až budou (budou-li) archeologové zkoumat pozůstatky doby parlamentní, narazí na záhadu zápisů, které pořizují parlamentní stenografové. Z léta roku 2007 například na záznam, v němž stojí mnoho celkem nezajímavých holých vět, jimiž se jistá Miroslava Němcová a jistý David Rath přou o to, kdo z nich bude zrovna mluvit. Archeology však spíše zaujmou poznámky, které stenografové uzavřeli do závorek a jimiž patrně popisují skutečné dění v jednací síni. Seřaďme je v pořadí, jež jim stenografové přidělili:
Během čtení návrhu usnesení se hlásí o slovo poslanec Rath. Hlasy: Pauza. Předseda klubu ČSSD není v sále. Výkřiky v sále s názory pro a proti. Protesty, bušení do lavic, výkřiky na podporu stanoviska poslance Ratha. Vřava v sále. Projevy souhlasu a potlesk poslanců ČSSD. Vřava v sále. Vřava v sále, pískot, bušení do lavic. Potlesk poslanců opozice. Vřava v sále. Potlesk poslanců koalice. Veselost. Protesty z řad opozice. Pod čarou pak archeologové možná přičiní poznámku: Během těchto folklórních obřadů se ještě odehrál rituál schválení jakéhosi reformní batohu, který si pak mohli účastníci performance odnést na zádech ke svému táborového ohni.