Pro exportéry je samozřejmě slabá koruna lákavá. Do zahraničí mohou prodávat levněji nebo inkasovat v domácí měně vyšší zisky. Firmy si proto výhodný kurz fixují i do budoucna. „Kurz vůči euru se propadl o více než dvě koruny, což probudilo zájem firem o kurzové zajištění. Objem zajišťovacích transakcí našich korporátních klientů se tak v březnu meziměsíčně zčtyřnásobil. Meziročně byl nárůst zhruba trojnásobný,“ řekl týdeníku Euro manažer obchodů treasury pro firemní klienty České spořitelny Tomáš Picek.
Podobnou bonanzu zažívají nejen banky, ale i další obchodníci s devizami
jako Akcenta či SAB Finance. Zajištěním firmy řeší i vysokou nejistotu ohledně
dalšího vývoje a nestabilitu kurzu, která jim znemožňuje naplánovat cash flow.
Dvacet procent v eurech
Zhruba polovina exportérů má korunu pro svůj vývoz už zajištěnou z dřívějška
a současné oslabení jim krátkodobě nijak nepomůže.
Využít slabou korunu ale mohou na další měsíce či roky. „Uvědomují si, že po zklidnění situace bude koruna vůči euru opět silnější a možnost směny s využitím současných kurzů mít nemusí, protože úrokový diferenciál ovlivňující forwardové body rapidně klesl,“ říká Radomír Lapčík, majitel SAB Finance. S tím, jak Česká národní banka v březnu snížila svou základní sazbu, zmenšuje se i „mezera“ vůči sazbám Evropské centrální banky (které jsou negativní), od nichž se úrokový diferenciál odvíjí.
Firmy se však snaží pojistit proti výkyvům kurzu i přirozeně tím, že přijímají i posílají platby přímo v eurech bez směny na koruny. „Eura se používají zejména v sektoru nemovitostí a velká část plateb za dodávky i například v automobilovém průmyslu,“ říká Viktor Zeisel, specialista tržních rizik v Komerční bance. Podíl těchto plateb je v celé ekonomice asi dvacet procent, a dokud firmy nebudou v eurech vyplácet například i mzdy, tak se asi moc nezmění.
Větším problémem pro firmy je dnes spíše výpadek zakázek, kdy neinkasují
tolik eur, kolik předpokládaly. Nemohou tak často dostát nasmlouvaným
kontraktům z eur na koruny. Banky to řeší většinou odkladem, ale podle průzkumu
týdeníku Euro zatím žádná firma u velkých bank nepropadla v eurových inkasech
úplně na nulu. „Lze říct, že historicky dohodnuté obchody platí, ale s ohledem
na extrémní situaci v souvislosti s dopady nemoci covid-19 umožňujeme posunutí
současných splatností do budoucna, abychom pomohli zmírnit tlak na naše klienty
v nejexponovanější době,“ říká například Jan Poulík z finančních trhů ČSOB.
Optimismus v marasmu
Firmy tak mnohem netrpělivěji vyhlížejí „návrat k normálu“, kdy by koruna
začala zase přirozeně posilovat. Ale v případě, že by pandemie eskalovala nebo
se vrátila, případně kvůli dluhovým problémům jižního křídla znovu hrozil
rozpad eurozóny, může koruna opět oslabit k 28 korunám za euro. V tu chvíli už
by zřejmě do hry vstoupila ČNB a na podporu koruny začala prodávat své devizové
rezervy, které nakoupila během kurzového závazku.
Dnes všichni – včetně ministerstva financí – počítají spíše s
optimističtějšími scénáři, kdy nedojde k řetězení negativních dopadů v
ekonomice. Počítají s tím, že nezkrachuje příliš aerolinek, takže o zakázky
nepřijdou výrobci letadel a nezkrachují leasingové společnosti, které financují
pronájem letadel, a také s tím, že nebudou příliš bity ani banky, které peníze
leasingovkám půjčily. Stát tak v tuzemsku ani moc nespěchá s tím, aby zdravým
firmám v první fázi pandemie přes banky zajistil potřebnou likviditu.
Banky dnes už nechtějí úvěrovat například hotely a velkou důvěru nemají ani
v automobilový průmysl, odkud přicházejí ty nejhorší zprávy. Index německého
institutu Ifo, který měří náladu v odvětví, se v dubnu propadl na minus 85,4
bodu z březnových minus 13,2 bodu. Zaznamenal tak nejprudší pokles za celou
dobu své existence od sjednocení Německa. Ani jinde není situace lepší. Prodeje
aut se v Itálii v březnu propadly meziročně o 97,55 procenta, ve Velké Británii
v dubnu o 97 procent (na úroveň roku 1946).
Českou ekonomiku, v níž automotive tvoří desetinu HDP, čekají divoké časy.
Stejně divoká pak bude zřejmě i volatilita české koruny.
