vrávorající koruna

Nevýhodou malé otevřené ekonomiky s vlastní měnou je, že v krizových dobách ztrácí půdu pod nohama. Zmítá se podle nálad mezinárodních investorů a spekulantů. Poté, co vláda kvůli koronavirové pandemii zavřela hranice a ochromila provoz podstatné části ekonomiky, zažila česká měna silný propad. Ze své nejsilnější letošní pozice spadla o dvanáct procent až k 28 korunám za jedno euro. Koruna přitom oslabila nejvíc ze středoevropských měn.

Pro exportéry je samozřejmě slabá koruna lákavá. Do zahraničí mohou prodávat levněji nebo inkasovat v domácí měně vyšší zisky. Firmy si proto výhodný kurz fixují i do budoucna.

„Kurz vůči euru se propadl o více než dvě koruny, což probudilo zájem firem o kurzové zajištění. Objem zajišťovacích transakcí našich korporátních klientů se tak v březnu meziměsíčně zčtyřnásobil.

Meziročně byl nárůst zhruba trojnásobný,“ řekl týdeníku Euro manažer obchodů treasury pro firemní klienty České spořitelny Tomáš Picek.

Podobnou bonanzu zažívají nejen banky, ale i další obchodníci s devizami jako Akcenta či SAB Finance. Zajištěním firmy řeší i vysokou nejistotu ohledně dalšího vývoje a nestabilitu kurzu, která jim znemožňuje naplánovat cash fl ow.

Dvacet procent v eurech

Zhruba polovina exportérů má korunu pro svůj vývoz už zajištěnou z dřívějška a současné oslabení jim krátkodobě nijak nepomůže.

Využít slabou korunu ale mohou na další měsíce či roky. „Uvědomují si, že po zklidnění situace bude koruna vůči euru opět silnější a možnost směny s využitím současných kurzů mít nemusí, protože úrokový diferenciál ovlivňující forwardové body rapidně klesl,“ říká Radovan Lapčík, majitel SAB Finance. S tím, jak Česká národní banka v březnu snížila svou základní sazbu, zmenšuje se i „mezera“ vůči sazbám Evropské centrální banky (které jsou negativní), od nichž se úrokový diferenciál odvíjí.

Firmy se však snaží pojistit proti výkyvům kurzu i přirozeně tím, že přijímají i posílají platby přímo v eurech bez směny na koruny. „Eura se používají zejména v sektoru nemovitostí a velká část plateb za dodávky i například v automobilovém průmyslu,“ říká Viktor Zeisel, specialista tržních rizik v Komerční bance. Podíl těchto plateb je v celé ekonomice asi dvacet procent, a dokud firmy nebudou v eurech vyplácet například i mzdy, tak se asi moc nezmění.

Větším problémem pro firmy je dnes spíše výpadek zakázek, kdy neinkasují tolik eur, kolik předpokládaly. Nemohou tak často dostát nasmlouvaným kontraktům z eur na koruny. Banky to řeší většinou odkladem, ale podle průzkumu týdeníku Euro zatím žádná firma u velkých bank nepropadla v eurových inkasech úplně na nulu. „Lze říct, že historicky dohodnuté obchody platí, ale s ohledem na extrémní situaci v souvislosti s dopady nemoci covid-19 umožňujeme posunutí současných splatností do budoucna, abychom pomohli zmírnit tlak na naše klienty v nejexponovanější době,“ říká například Jan Poulík z finančních trhů ČSOB.

Optimismus v marasmu

Firmy tak mnohem netrpělivěji vyhlížejí „návrat k normálu“, kdy by koruna začala zase přirozeně posilovat. Ale v případě, že by pandemie eskalovala nebo se vrátila, případně kvůli dluhovým problémům jižního křídla znovu hrozil rozpad eurozóny, může koruna opět oslabit k 28 korunám za euro. V tu chvíli už by zřejmě do hry vstoupila ČNB a na podporu koruny začala prodávat své devizové rezervy, které nakoupila během kurzového závazku.

Dnes všichni – včetně ministerstva financí – počítají spíše s optimističtějšími scénáři, kdy nedojde k řetězení negativních dopadů v ekonomice. Počítají s tím, že nezkrachuje příliš aerolinek, takže o zakázky nepřijdou výrobci letadel a nezkrachují leasingové společnosti, které financují pronájem letadel, a také s tím, že nebudou příliš bity ani banky, které peníze leasingovkám půjčily. Stát tak v tuzemsku ani moc nespěchá s tím, aby zdravým firmám v první fázi pandemie přes banky zajistil potřebnou likviditu.

Banky dnes už nechtějí úvěrovat například hotely a velkou důvěru nemají ani v automobilový průmysl, odkud přicházejí ty nejhorší zprávy. Index německého institutu Ifo, který měří náladu v odvětví, se v dubnu propadl na minus 85,4 bodu z březnových minus 13,2 bodu. Zaznamenal tak nejprudší pokles za celou dobu své existence od sjednocení Německa. Ani jinde není situace lepší. Prodeje aut se v Itálii v březnu propadly meziročně o 97,55 procenta, ve Velké Británii v dubnu o 97 procent (na úroveň roku 1946).

Českou ekonomiku, v níž automotive tvoří desetinu HDP, čekají divoké časy. Stejně divoká pak bude zřejmě i volatilita české koruny.

Jak se vyvíjelo zajištění koruny

(Forwardové body odvozené od úrokového diferenciálu. Čím vyšší body, tím vyšší diferenciál na dané období.)

1200 Firmy závazku, se protože zajišťovaly očekávaly hlavně těsně posílení před koruny. předpokládaným Loni se zajišťovaly koncem také. kurzového Pomáhal

1000 hlavně forwardový úrokový kurz. diferenciál mezi korunou a eurem, který posouval nahoru

800 Drtivá většina zajištění se v posledních letech realizuje prostřednictvím

devizového forwardu, kde je kromě aktuálního spotového kurzu rozhodujícím

600 cenovým faktorem úrokový diferenciál měn devizového kontraktu. Ten se

více než rok pohyboval u ročního kontraktu kolem 50 haléřů. To znamená,

400 že roční devizový forward měl realizační cenu 50 haléřů nad promptním

kurzem, jinými slovy: zajištěný exportér za 12 měsíců inkasuje za jedno euro

200 o 50 haléřů více, než by dostal na promptním trhu v okamžiku, kdy zajišťovací

0 obchod sjednává.

Zhruba polovina exportérů má korunu pro svůj vývoz už zajištěnou z dřívějška a současné oslabení jim krátkodobě nijak nepomůže. Využít slabou korunu ale mohou na další

měsíce či roky.

O autorovi| Jiří zatloukal, zatloukal@mf.cz