Místo cvakání podpatky v Berlíně měl Sobotka vyrazit do Polska, které také poškozuje Němci prosazovaná energetická politika
Společně jsme se i pomocí krize dopracovali poznání, že Evropská unie může řešit problémy, které nejsou řešitelné v národním rámci, od klimatu přes energetiku až po migraci. Jak to, že máme tolik potíží, když přece víme, co máme dělat? pravil premiér Bohuslav Sobotka ve svém berlínském projevu, a prokázal tak svou absolutní neschopnost reflektovat realitu.
Náš pan premiér asi žije v jiné Evropské unii než my ostatní, kteří se svěšenou hlavou čekáme, až na nadcházejícím summitu v Bruselu Unie za asistence Angely Merkelové definitivně vykročí k totální devastaci evropské energetiky. To vše ve jménu absurdního klimatického divadla a vyřeší tak migraci, ale nikoli v podobě přílivu cizinců z blízkého příhraničí a islamizaci naší sladké Francie a dalších přistěhovalecky zajímavých států. Tohle bude migrace průmyslu z Evropy do Spojených států a do dalších zemí, kde lze vyrábět s konkurenceschopnými náklady na energii.
V zásadě se tak vyřeší i nyní zcela zapomenutá otázka energetické bezpečnosti, jejíž letité přehlížení je hlavním důvodem toho, proč Evropa není schopna nějak výrazně participovat na sankcích vůči Rusku za anschluss Krymu. Byli to právě němečtí politici, kdo pomohl Rusku poslat k ledu projekt plynovodu Nabucco, který by do Evropy přivedl zemní plyn ze Střední Asie po trasách mimo vliv Ruska. A byl to německý kancléř Gerhard Schröder, kdo Gazpromu pomáhal plynovodem North Stream obejít Ukrajinu a Polsko po mořském dně.
Tak vypadá skutečné integrační jádro Evropské unie, k němuž se podle berlínských řečí pana premiéra naše nová vláda chce hrdě přidružit. V tomto jádru si každý prosazuje své národní zájmy zcela bez okolků a ohledů na sousedy a jejich starosti i národní zkušenosti.
Pro Němce bude vždy bližší ruská košile než kazašský plyn pro Čechy a Slováky.
A bude hůř. Ačkoli se pomalu a nejistě končící krize odvíjela nikoli od dluhů, jak se traduje, ale spíš od negativních dopadů společné měnové politiky Evropské centrální banky na nestejně rozvinuté a zcela odlišné ekonomiky členských zemí eurozóny, politici pořád nepochopili, že při pokusu zapnout košili kolem různě širokých krků lze sem tam někoho nehezky přidusit. Zde tím uškrceným bude trh s energiemi, který bude nahrazen jakýmsi sofistikovaným centrálním plánováním emisí a honěním elektřiny v ukrutně drahých chytrých sítích a jejím prodejem za dotované, a přesto strašlivé ceny.
Němci nyní ordinují společnou energetickou politiku v podobě navyšování podílu obnovitelných zdrojů všem zemím Unie, ačkoli ji ekonomicky může unést maximálně Německo, a to ještě s určitými pochybnostmi.
Takoví Bulhaři a Rumuni by mohli vyprávět, k jakým důsledkům v životní úrovni obyvatel a následným politickým otřesům vede tahle společná evropská klimatická, či spíše klimakterická politika. A bude hůře, protože v EU čím dál tím průkazněji platí, že lze-li o něčem rozhodnout chybně, rozhodne se chybně. S eurohujerským Sobotkou máme šanci být hrdí na to, že u tohoto rozhodování budeme aktivně asistovat, zatímco dosud jsme se občas tak trapně dovolávali zbytků zdravého rozumu.
Zbývá jen položit si otázku, proč Sobotka zrovna nyní musel cvakat kramfleky v Berlíně, když v zájmu Česka bylo před oním katastrofickým energetickým summitem spíše jet do Polska a dalších zemí, které německá politika propagace obnovitelných zdrojů a potlačování jaderné energetiky a klasických energetických zdrojů vůbec poškozuje. A hledat tam nějakou společnou koalici, která by byla schopna tomuto zelenému šílenství alespoň s částečným úspěchem čelit. Zemí v podobné energetické pozici, jako jsme my, je celá řada.
Jenže to bychom se asi nepřibližovali onomu vysněnému integračnímu jádru. Kde je naše účast přece tolik potřebná, i když nám zatím nikdo nevysvětlil, v čem a proč. Máme prostě úžasnou proevropskou vládu, jakou jsme si zvolili, a takovou si také zasloužíme. A proto za ni také zaplatíme. Složenkou na elektřinu. A pak můžeme hodit manželce zapnutý fén do vany. Abychom ušetřili za fénování.
O autorovi| Pavel Páral • paralp@mf.cz
