VRAŽEDNÉ ZÁRUKY

Město Liberec ručí za miliardový úvěr, který prodává ČKA

Liberecká spalovna, kterou provozuje akciová společnost Termizo, se v médiích dosud objevovala téměř výhradně v souvislosti s údajně příliš vysokými emisemi dioxinů. Objevil se však další závažný problém hodný nemalé publicity: nesplácený úvěr ve výši 1,7 miliardy korun, za který navíc ručí město Liberec. To je totiž hlavním akcionářem Termiza, v němž kontroluje 77 procent akcií. Zbytek je v držení dalších patnácti obcí, které byly původně sdruženy ve spolku zvaném Esoli, zaměřeném na zacházení s odpady na Liberecku. Původní úvěr ve výši 1,3 miliardy korun poskytla v roce … Termizu Investiční a Poštovní banka (IPB), přičemž byznysplán nepočítal s dodatečnými úrokovými náklady. Kapacitně se spalovna totiž využívá téměř na sto procent a dosahované výnosy by měly stačit na včasné splacení půjčky. Přesto se společnost dostala na nebezpečnou skluzavku.

Mohou za to sazby.
Původní úvěr byl úročen devítiprocentní sazbou, a jak říká předseda představenstva Termiza, poslanec za ODS a bývalý primátor Liberce Jiří Drda, nebyl při této sazbě se splácením žádný problém. Když však přišlo v roce 1997 ekonomické zemětřesení, po němž se úrokové sazby podstaně zvýšily (v případě Termiza z devíti na 24 procent), původní představy o splácení půjčky se zhroutily. „Jsem přesvědčen, že to je hlavní příčina současné nepříznivé situace,“ sdělil týdeníku EURO Jiří Drda. „Spalovna je jednou z mála staveb, která byla skutečně postavena za projektované náklady. Jediné, co celý plán prodražilo, bylo navýšení úroků,“ říká Drda. Společnost se snažila o restrukturalizaci půjčky, ale poté, co přešlo portfolio bývalé IPB na ČSOB, veškerá jednání se zastavila a úvěr byl převeden do tehdejší Konsolidační banky, současné České konsolidační agentury (ČKA). Týdeník EURO má informace, že pohledávka v nominální výši 1,7 miliardy by mohla být prodána za cenu okolo 500 až 700 milionů korun.

Komu prodat?
Vzhledem k zárukám města získává pohledávka za Termizem strategický charakter. Liberec by se svým ročním rozpočtem 1,3 miliardy korun v žádném případě nebyl schopen dostát plnění záruk za úvěr ve výši 1,7 miliardy. ČKA eviduje tři zájemce o tuto pohledávku, přičemž jedním z nich je samo město. Týdeník EURO zjistil, že další dva zájemci jsou společnosti z Německa a Francie. „Musí se hledat cesta, která bude politicky i ekonomicky únosná,“ uvažuje Drda. Týdeníku EURO sdělil, že dozorčí rada ČKA na zasedání 19. prosince rozhodla, že se mají připravit všechny právní a ekonomické podklady pro cestu prodeje pohledávky právě městu. Mohlo by jít o prodej, který by se neřídil klasickým pravidlem „nejvyšší nabídce“. Další možností je odprodej pohledávky strategickému investorovi. Ten by pak vyměnil získanou záruku za akcie spalovny, které jsou stále v držení města. Existují však obavy, že by se mohla pohledávka stát předmětem spekulace a někdo by se mohl pokusit záruku uplatnit. V případném sporu by nemělo město šanci, protože záruky jsou právně v pořádku. Advokáti Boris Tregler a Petr Kotáb z kanceláře Altheimer & Gray poukazují na fakt, že případné předlužení města by nebylo možné řešit standardní cestou, tedy konkursem na majetek. Věřitel by se však mohl svého práva domáhat soudní žalobou, nebo přimět obec, aby s jeho pohledávkou počítala ve svém rozpočtu. Případná exekuce by nemohla postihnout majetek určený k plnění povinností, které obci stanoví zákon. Ohrožen by však mohl být majetek, který Liberec využívá k podnikání.

Hledá se: investor.
Prodej strategickému investorovi sice skrývá nebezpečí manipulace se zárukou, ale spalovna prý stejně bude vstup investora potřebovat. Na pořadu dne je totiž technologická investice do zařízení na omezení emise dioxinů. Zařízení bezproblémově splňuje současné normy, avšak výhledově lze počítat s relativně přísnějšími limity dioxinů na základě směrnice Evropské unie. Ta umožňuje dvojí výklad a v případě tvrdší verze, kterou zastávají státní orgány, by musela spalovna investovat 80 až 250 milionů korun v závislosti na použité technologii. V současné době tyto prostředky nemá k dispozici ani město, ani spalovna. „Z tohoto pohledu by byl vstup strategického investora dobrý, pokud by investor přinesl peníze,“ říká Jiří Drda. Zatím však není jasné, kdo by měl oním investorem být. O zájemce prý rozhodně nouze není. Očekává se, že by se přihlásily nejen místní, ale i nadnárodní společnosti (například ASA, která v Liberci již podniká). Případný investor by mohl přijít také ze sousedního Saska. Zatím však nebyla zahájena žádná konkrétní jednání. Čeká se na konečné rozhodnutí dozorčí rady ČKA a vlády ohledně prodeje pohledávky za Termizem.