Jaké lesy brouk na Šumavě ještě sežere? Třeba ty, které brání plánované lanovce
Krátce před volbami se provalí sexuální aféra amerického prezidenta. Rychle je proto potřeba odvést pozornost voličů jinam a vytvořit jinou aféru, která prezidentovu bokovku vytlačí z médií. Skvěle zafunguje fiktivní válka s Albánií. To je jen pro připomenutí zápletka snad stále aktuálnějšího amerického filmu Vrtěti psem. Ráda se jím inspiruje také zdejší scéna. Konkrétně na Šumavě se už několik měsíců odehrává česká verze zvaná Vrtěti kůrovcem. Ještěže se brouk s chutí zakousl do šumavských smrčin. Lid se zabaví nekonečným sporem o to, zda chce zelenou, nebo suchou Šumavu. Mezitím se národní park jaksi odnárodní. Jak to zařídit? Dostane zákon, který zdejší přírodě nezajistí absolutní privilegium před vším ostatním. Na svět mu pomohou minimálně zákonodárci za ODS, ČSSD a komunisté. Prezident Václav Klaus nebude váhat, jak naložit se svým perem. Rád podepíše.
Na Šumavě nejde ani tolik o dřevo a odhadem o minimálně patnáct miliard korun uložených v kmenech smrků, které by se daly pokácet, kdyby se u šumavských lesů povolila ochranářská uzda. V největším národním parku na českém území jde hlavně o pozemky a jejich uvolnění pro více či méně megalomanské projekty. Proto je potřeba Šumavu otevřít. V zákoně šitém modrou nití bude ochrana přírody stejně důležitá jako budování lyžařských areálů, golfových hřišť, relaxačních center, aquaparků, výstavba apartmánů, rozšiřování silnic i sítě cyklostezek zalévaných asfaltem a mnoha dalších akcí pro takzvaný udržitelný rozvoj. Čeká Šumavu nová invaze zlatokopů, kterou zdejší pohraničí zažilo po poválečném odsunu Němců? Podle všeho k tomu spěje.
Vstříc jde takzvaný orgán ochrany přírody a krajiny, který se pod vedením ředitele parku Jana Stráského stává impotentním. Jeho selhání nahrává stavitelům. Na jednu z nejobjemnějších agend – posuzování stavebních projektů – zůstal po propuštění kolegů v celém parku jediný člověk. Až ho žádosti zavalí, může se nezbytné posuzování staveb zrušit, aby byrokratická překážka nekomplikovala život přicházejícím investorům. Už nebudou černé stavby, jaké vyrostly v Prášilech, na Horské Kvildě a ve Filipově Huti. Papírově bude možná vše čisté, jak ale bude zaneřáděná šumavská krajina?
Starostové zdejších obcí se toho evidentně nebojí. Takzvaný udržitelný rozvoj života místních lidí, pro který chtějí stejnou úroveň důležitosti jako pro ochranu přírody, má zastavit vylidňování Šumavy vyvolané údajně existencí parku. K žádnému exodu ve skutečnosti nedochází. Je pravda, že někde žije méně obyvatel než při vyhlášení parku před dvaceti lety. V některých obcích je ale počet lidí víceméně stálý, jinde dokonce přibyli. Třeba ve Strážném žilo před dvaceti lety 290 občanů a loni 432. Kvilda měla 177 obyvatel a loni o jediného méně. V Srní zůstalo z 409 lidí pouze 276. Podobně by se daly roztřídit další obce. Mnozí starostové si stěžují, jak jim existence národního parku komplikuje život. O jeho zmenšení a vyčlenění z chráněného území ale nechtějí ani slyšet. S výjimkou Kašperských hor a Volar, které požadují vyřadit své lesy.
Po redukci parku by šumavští starostové nemuseli závidět kolegům na německé straně, že je Bavorský les neomezuje. Na jeho území se totiž nacházejí jenom čtyři obce, zatímco v šumavském parku je jich dvaadvacet. Bavorský les zabírá 24 tisíc hektarů, šumavský park má bezmála 90 tisíc hektarů. Rozdílů je ovšem mnohem víc.
„Důležitá je kontinuita. Les potřebuje čas. A je potřeba mu ho dát.“ To jsou slova Franze Leibla, vystudovaného biologa, který dlouhodobě pracuje v ochraně životního prostředí. Od letošního května je ředitelem národního parku Bavorský les založeného před 41 lety. Za tu dobu je teprve třetím ředitelem. Jeho předchůdce Karl Friedrich Sinner vedl Bavorský les třináct let po odchodu budovatele a prvního šéfa parku Hanse Bibelriethera do důchodu. Zato v šumavském parku, o polovinu mladším, než je Bavorský les, se už vystřídalo pět šéfů. Nejdéle sloužil Ivan Žlábek, který ve funkci vydržel skoro devět a půl roku. Životnost ostatních ředitelů se pohybuje kolem tří let. Takovou kontinuitu zřejmě Leibl neměl na mysli. Zatímco Bavorský les řídí odborníci, českému parku vládne politický krizový manažer Stráský.
Oba sousední parky hlavně jinak přistupují k ochraně a zákon chystaný pro Šumavu má rozdíly ještě prohloubit. V Česku se teď více i méně zasvěcení handrkují o každé procento nejpřísněji chráněného území. Létají čísla 24, 21 i méně procent s tím, že během pětačtyřiceti let se nejcennější území o něco rozšíří. A Bavorsko? Takzvaná přírodní, bezzásahová zóna, ve které se stromy nekácejí a vše se nechává přírodě, tvoří 53 procent. Během patnácti let bude na třech čtvrtinách Bavorského lesa. Na co si na Šumavě chceme hrát?
