Při vývoji větrníků poněkud zapadla otázka jejich pozdějšího rozebírání. Šetrné zdroje energie tak po skončení životnosti paradoxně čeká ekologicky nešetrná likvidace.
Rozsáhlé větrné parky byly v Evropě budovány za potlesku ekologických aktivistů. Jak se však ukazuje, ekologická bilance větrných turbín není tak příznivá, jak se zdálo. Likvidace obřích listů jejich rotorů ze skelné tkaniny slepené syntetickou pryskyřicí není snadnou a už vůbec ne „zelenou“ záležitostí.
Pro zmíněné kompozity zatím neexistuje druhotné využití a potíž je i s jejich pouhou likvidací. Klíčový komponent stroje, jehož hlavní předností je chod bez emisí oxidu uhličitého, tak zatím nelze než drtit a pálit, přičemž se neúměrně zanášejí filtry v odkouření kotlů. V Německu, které větrníky nejvíce prosazuje, je aktuálně v provozu na 28 tisíc větrných elektráren. Stojí na pevnině i v Baltském a Severním moři.
V hlavní roli dotace
Rozsah problému, který v souvislosti s větrnými elektrárnami vbrzku zákonitě udeří, vychází z jednoduchých počtů. Velká část větrníků v Německu je na hranici 20letého dotačního období stanoveného německým zákonem o obnovitelných zdrojích (EEG) a kvůli nízké efektivitě je bude třeba demontovat.
Přečtěte si o odstavování jaderných elektráren v Německu:
Nostalgie po atomu: německé jádro bylo nejlepší, říká šéf odstavené elektrárny
Větrníky s úhrnnou kapacitou 4 gigawatty (GW) podle německého Sdružení pro větrnou energii v roce 2020 vypadnou z dotačního programu, a pokud výrazně nevzroste cena elektřiny, nebudou se svým provozovatelům už nadále vyplácet. To se týká velkých větrníků s turbínami o výkonu 5 MW, jichž je v Německu nejméně 800. K nim je třeba připočítat i další elektrárny vyřazené v důsledku závad nebo havárií.
Velká německá recyklační společnost Remondis v této souvislosti jen letos v Německu očekává 9000 tun materiálu z listů rotorů. Toto množství má ovšem do roku 2021 narůst na 16 000 tun.
Obavy nedokáže rozptýlit ani Německé sdružení pro větrnou energii. Jeho mluvčí Wolfram Axthelm jen poukazuje na to, že převažující část větrníků z oceli, hliníku, mědi a betonu lze snadno recyklovat. Nerudovskou otázku ve vztahu ke kompozitním materiálům ve vrtulích ale nedokáže zodpovědět ani on. „K jejich odstranění se naskýtá dostatek příležitostí,“ řekl německému listu Handelsblatt bez dalších podrobností.
Pomůže jen dynamit
Nad recyklací kompozitů si hlavu lámou vědci. Frauenhoferův institut pro chemické technologie už našel určitý technologicky náročný postup, jak sklo od pryskyřice oddělit. Komponenty ze dřeva, tkaniny ze skelných vláken a pryskyřice „demontují“ malými náložemi. Pro průmyslové využití by tento postup měl být podle vědců připravený do pěti let.
Video: Provoz větrníků se neobejde bez nehod
Než se tak stane, bude třeba vyčíslit náklady na tento způsob oddělování materiálů a ujasnit si, zda z likvidace větrníků pro jejich provozovatele neplynou dodatečné náklady. Prozatím provozovatelé větrných parků na likvidaci svých zařízení vyčlenili přibližně 40 000 až 60 000 eur (1 060 000 až 1 650 000 korun) na megawatt maximálního výkonu. Tato částka díky výnosům z kovošrotu zatím stačila, do budoucna na to už ale kvůli potřebnému započtení nákladů na filtry či recyklační technologie nebude možné spoléhat.
Dále čtěte:
