Ředitel firmy ProMoPro vybudoval z nuly lídra v kongresové technice
Nomen omen. Jsou manažeři - jako třeba bývalý společník těstárny v Boršově Jiří Lahodný, nebo šéfová českobudějovického hotelu U Solné brány Renata Pelíšková - jejichž příjmení splývá s oborem jejich podnikání. V případě ředitele firmy ProMoPro Jaroslava Veselého však příjmení vypovídá přímo o jeho naturelu. Možná i proto dokázal Jaroslav Veselý vybudovat v oboru technického zajišťování kongresů nejúspěšnější firmu v České republice, která měla na starosti i zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze a jejíž roční tržby se pohybují kolem sta milionů korun.
Touhu stát se podnikatelem přitom nikdy neměl. Vystudoval střední průmyslovou školu filmovou v Čimelicích a pak nastoupil do Ústřední půjčovny filmů, do závodu Kinotechnika, v němž pracoval 25 let. „Začínal jsem jako poslední technik, který chodil ostatním pro svačiny a nosil nejtěžší kabely. Když nastoupil někdo nový, tak jsem povýšil a začal jsem kabely zapojovat. Postupně jsem se vypracoval na vedoucího směny, až jsem na skončil jako vedoucí prototypových dílen. V roce 1989 se vyměnilo vedení, nový ředitel si svolal pracovníky a vedl ty řečičky, jak je úžasný a zkušený. Po skončení jeho přednášky jsem se přihlásil, že by bylo dobré půlku zaměstnanců propustit, aby se podnik mohl dále uživit, a že by to měl udělat rychle, dokud jsou ještě volná místa a žádná nezaměstnanost. Výsledek byl ten, že druhý den ráno jsme našel na stole výpověď pro nadbytečnost,“ vzpomíná Jaroslav Veselý na impuls, který ho vrhl do vod byznysu.
Nevěděl, v čem podnikat, ale předchozí zkušenosti s audiovizuální technikou ho postrčily k nápadu zkusit to s ní. „Měl jsem velkou zahradu a banka tehdy půjčovala slušné peníze i na bezcenné nemovitosti. Tak jsem získal svůj první kapitál a koupil jsem si projektor. Z domova jsem vzal manželce video a televizi a začal podnikat.“
V té době se Jaroslav Veselý přihlásil do kurzu pro budoucí manažery, při němž se seznámil s Milanem Licehamrem, dnešním ředitelem společnosti Obermeyer. „Na kurzu se z nás stali certifikovaní ´manažeři pro nové podmínky´ a také přátelé. Dnes společně vlastníme barák v Praze na Rubešce, v němž sídlí nejen naše firmy,“ říká Licehamr. Uvádí, že už při kurzu na počátku devadesátých let bylo vidět, že Veselý je velmi nadaný. „Jsem přesvědčen, že jeho obchodní talent souvisí s tím, jak je lidsky vnímavý. I když je totiž tvrdý vyjednavač, jasně vnímá hranici, kdy se další jednání stává pro druhou stranu už nepříjemné či nepřijatelné. Líbí se mi také, jak silně prožívá svá rodinná pouta, o čemž svědčí, že v jeho firmě pracuje nejen manželka, ale i oba jejich synové,“ dodává ředitel firmy Obermeyer.
Slova o rodinné firmě ředitel Veselý potvrzuje: „Bez manželky bych to dělat nemohl. Já vymýšlím velké akce a chodím na golf a ona dře a dělá denně tu mravenčí práci - styk se zákazníky, rozdělování práce, hlídání peněz. Máme dva kluky a oba dělají ve firmě od jaktěživa. V době kdy jsem začínal soukromničit, tak jsem čtrnáctiletého kluka uvolňoval ve škole, když jsem potřeboval, aby mi šel s něčím pomoci.“
Flotila za sto milionů.
Veselý vidí jako jeden z klíčů k úspěchu, že se nebál riskovat. „Půjčil jsem si třeba milion korun a koupil si za to super projektor. Konkurence tehdy využívala projektory za dvě stě tisíc. Jenže najednou se objevili zahraniční zákazníci, kteří sondovali český trh, a projektor za milion byl tehdy bomba i v rámci západní Evropy. Když viděli, že ProMoPro má nejnovější typ projektoru Barco, tak jsme v jejich očích rázem byli prosperující firmou. Říkali si, že když má někdo tak drahý projektor, tak jeho firma musí už být opravdu hodně dobrá a mít hodně zakázek. Netušili, že někdo může tolik riskovat, že vsadí všechno na jednu kartu. Já jsem vsadil a vyšlo to.“ Vydělané peníze stále investoval zpátky do firmy, nakupoval novou techniku. Dnes má ve skladu kromě původního projektoru a domácí televize techniku za sto milionů korun. I proto říká ředitel společnosti Nowatron Electronic Robert Odehnal o ProMoPro, že jedním z nejlepších zákazníků firmy. Nowatron je české zastoupení belgické firmy Barco, která vyrábí projektory a velké monitory. „Velká část jejich technické flotily je od nás. Prodali jsme jim například sedmnáct metrů čtverečních velkou obrazovku, nebo nejvýkonnější Barco projektor. Ten jsme dodávali jen pár minut před tím, než Bill Gates přiletěl na Invex, kvůli čemuž si ho oni objednali. O Jaroslavu Veselém nemůžu říct jediné křivé slovo. Je sice tvrdý obchodník a s cenou mě často dostane více dolů, než jsem původně předpokládal, ale vždy do puntíku splnil, na čem jsme se dohodli, a všechny problémy řeší v klidu a v pohodě,“ chválí Jaroslava Veselého ředitel Odehnal.
Hledání golfových míčků.
Veselého prvními zahraničními zákazníky byli Francouzi, a on dodnes vzpomíná, co všechno se od jednoho z nich naučil. „Třeba to, jak je pro byznys důležité, aby firma vypadala i navenek. V jakých kanceláří sídlí, nebo v jakém autě jezdí její ředitel. Ten Francouz za mnou přijel po dvou letech a říká: firma ti moc nejede, viď? Ptám se, z čeho tak soudí? On ukáže na mé auto: máš stejné jako před dvěma roky.“ Při jednání s ředitelem zahraniční firmy zažil, že jedna asistentka se omluvila a na chvíli odběhla. Později zjistil, že se šla podívat, jakým autem přijel. „Vyzkoušel jsem si už, že když přijedu na jednání lepším autem, tak mám s rozpočtem menší problém než konkurence, která přijede starším českým vozem,“ dodává Veselý. A tak dnes on i jeho žena jezdí luxusními vozy. Reprezentují firmu, která půjčuje kongresovou techniku po celém světě - od Washingtonu přes Jihoafrickou republiku po Japonsko - která ročně vyřizuje dva a půl tisíce objednávek, která má pracovníky prověřené od Národního bezpečnostního úřadu na stupeň tajné a která kompletně zajišťovala techniku na pražské zasedání MMF a Světové banky nebo pražský summit NATO. „Nikdy jsem žádnou školu na angličtinu nedělal a při přípravě kongresu MMF jsem byl v nejužším týmu, kde jsem jednal se samými Američany. Vždycky když mi zazvonil mobil, tak jsem se celý orosil, protože jsem věděl, že tam na mě začne ječet nějaký Američan. Do Kongresového centra jsem chodil ráno v šest hodin a odcházel ve tři hodiny v noci, to vypětí si skoro nikdo nedokáže představit. Za ten týden jsem shodil sedm kilo.“ V posledních dvou letech propadl golfu. „Čistí mi hlavu. Při golfu se člověk courá, žádné velké honění, já hodně času strávím hledáním míčků. Dřív jsem nevěřil, že byznys se dělá na golfu, ale je to pravda. Tam se potkáte s kastou ředitelů, kteří jsou tak chráněni kruhy sekretářek a asistentů, že normálně se k nim nemůžete dostat. Toho samého člověka potkáte na golfovém hřišti, on má v ruce hůl, vy máte v ruce hůl a jste kamarádi.“ Kromě golfu hodně zahradničí a čte. Doma má šest a půl tisíce knížek a každou z nich prý minimálně jednou přečetl. Jako výborného golfového společníka si ho chválí marketingová ředitelka IBM Monika Pavlíčková: „Hraje se mi s ním výborně. Nebere ten golf tak zodpovědně jako někteří jiní hráči, klade důraz na okolní přírodu a hezkou procházku. Jen by neměl tolik trénovat, moc rychle se zlepšuje, já na to nemám zdaleka tolik času.“
