typem umění: neprozradí nikdy svoje tajemství.
Při poslechu skladeb Craiga Armstronga jako bych slyšela šeptání moře a oceánu, každý jejich vzdech, který připlouvá s jejich vlnami ve svých intenzitách. Každé zachvění větru, třesk vlny o skálu, vůně soli jako jedno slovo, jedna nota, které se pomalu skládají do vět… A ty pak vypravějí příběhy, které v sobě jeho hudba ukrývá a jimiž se necháváme unášet a které vnímáme každý jinak. Pro mě jsou tyto příběhy plné všeho. Všeho, co se snažíte celý život nějak zhmotnit nebo vyslovit, ale nenacházíte slova. Nastává ticho, monolog s naším vnitřním já. A jen ti vyvolení tomuto tichu a vnitřnímu monologu dokážou vdechnout život. Dokážou rozehrát ticho do tónů příběhů, dokážou hudbou vyplnit prostor mezi řádky. Craig Armstrong je jeden z těch, který to dokáže. O jeho příběhu jsem měla možnost si sním povídat při jeho navštěvě v Praze.
* Craigu, co je vaší největší inspirací? Co všechno se snažíte zaznamenat ve své hudbě?
Hlas vody, vše, co přichází s mořem a z moře, vnímám všechny jeho zvuky. Poslouchám jej, vnímám, co mi přináší. Rád trávím svůj čas plavbami na lodi. Mám rád také ticho, přestože absolutní ticho neexistuje. Ale v tichu mohou vzniknout ty nejkrásnější a nejsilnější věci, protože jste sám se sebou. Také vnímám intenzivně vše, co mi život přináší. Je velmi komplikovaný, ale nádherný. Vnímám smutné momenty, vnímám ty radostné a snažím se žít tak nějak uprostřed toho všeho a balancovat. Je krásné ráno vstát, sednout si ke klavíru a skládat. Samozřejmě každý z nás je originální ve vnímání pohledu na svět. Oto je život zajímavější a krasnější. Každý jsme jedinečný. Miluji klasickou hudbu, která je také mou inspirací. Například Bach. Jeho hudba je pro všechny. Kdysi byla vnímána jako konzervativní a po jeho smrti upadla na padesát let v zapomenutí. Pro mne je Bach schopen dotknout se svými skladbami napříč všemi generacemi. Když chcete slyšet radost, najdete ji, když chcete slyšet smutek, taky jej uslyšíte. Dnes jeho skladby poslouchají všichni a všichni jeho nádherné hudbě rozumějí. Jeho hudba je pro mě jako enigma a univerzální. Zrovna tak Čajkovskij. Ale poslouchám vše. Mám rád jazz, elektrickou hudbu i to, co poslouchají moje děti. Mám čtyři syny, nejmladšímu je čtyřiadvacet, a dceru. V poslední době se také snažím více porozumět hudbě maďarského skladatele Ligetiho.
* Studoval jste na britské Královské akademii hudby obor skladatelství a hru na klavír a housle. Je to tak?
Víte, já nejsem skvělý klavírista, protagonista, ale klavír je můj nejoblíbenější hudební nástroj a díky němu dokážu nejlépe vyjádřovat své pocity. Jsem především skladatel. Ke klavíru jsem si začal sedat v sedmi letech, v době, kdy můj o dva roky starší bratr již hodiny klavíru dávno dostával. Nejradši jsem vždy improvizoval, hrál své skladby. Improvizace je pro mne základ ke komponování. Věřím, že nejsilnější a nejdůležitější je myšlenka, ale pak je krásné ji nějakým způsobem zaznamenat. A to je to nejkrásnější na umění. Já vstanu a tvořím. Inspirace prostě přichází. Najednou je tady, přirozeně. Nikdy jsem s inspirací neměl problém. Často se mi stává, že když se chystám svou myšlenku uchopit, zaznamenat, vše je pryč. Vždy si v té souvislosti vzpomenu na konceptuální umění, které odmítá tradiční metody výtvarného umění a jeho nejdůležitějším prostředkem je koncept či myšlenka. A to mi pomáhá. I když mnoho myšlenek zůstává nadále jen myšlenkou.
* A co kdyby tu nebyla hudba?
Umění miluji všeobecně. Vždy jsem chtěl být malířem. Ale v době mých studií byla možnost výběru jen z klasických oborů. Možnost studovat multimédia ještě v té době neexistovala. Dnes by to byla pravděpodobně moje volba.
* Při poslechu vaší hudby se mi vybaví Mark Rothko. Jeho obrazy vyvolávají pocit majestátnosti a tajemství, nekonečna, ve kterém se zrcadlí celé naše bytí, naše existence.
Rothko je můj nejoblíbenější malíř. Jeho malby jsou tak inspirativní, abstraktní, svým příběhem nekonečné. Možná že jednou budu skládat hudbu tak, jak Rothko maloval své obrazy. Myslím, že v poslední době mám stále častější tendence svou hudbu více abstrahovat. Moc bych si přál jednou navštívit jeho kapli v Houstonu. Také rád a často fotografuji. Jsou to abstraktní věci. Mám rád, když v nich lidé hledají.
* Která jména vás napadají ze současných umělců?
Například Murcof, umělec mexického původu, který pracuje s minimalistickou elektronickou hudbou, Antye Greie alias AGFpoemproducer a například americký hudebník John Grant.
* Máte za sebou spolupráci s velkými jmény jako Madonna, U2, Luciano Pavarotti, Massive Attack. Pro mě je nejsilnější to poslední…
Ano, pro mě byla nejkrásnější a nejsilnější spolupráce právě s nimi.
* Kdybyste měl jmenovat jednu svou nejzásadnější skladbu, která by to byla?
Mám rád ty, které jsou na albu The Lost Songs of St Kilda.
* A vaše nejbližší budoucnost?
Pracuji na novém albu. Jsou to skladby pro smyčce a sbor. Nahrávat budeme v Los Angeles.
* Tři slova, která vás nejlépe vystihují.
I'M JUST HERE.
„KAŽDÝ BY MĚL DENNĚ POSLOUCHAT TROCHU HUDBY, PŘEČÍST NĚJAKOU BÁSEŇ, PODÍVAT SE NA DOBRÝ OBRAZ A POKUD MOŽNO ŘÍCI NĚKOLIK ROZUMNÝCH SLOV.“ - JOHANN WOLFGANG VON GOETHE
CRAIG ARMSTRONG
Narodil se 1959 v Glasgow ve Skotsku. V roce 1977 se jako mladý muzikant a skladatel vydává studovat do Londýna na Royal Academy of Music. Dnes je jedním z nejúspěšnějších hudebních skladatelů, který nejradši naslouchá vzdálenému hlasu moře a svým vlastním myšlenkám. Je podepsán pod tituly jako Daleko od hlučícího davu, Romeo a Julie, Láska nebeská, Atlas mraků, Moulin Rouge, Velký Gatsby, Snowden… „HUDBA UVOLŇUJE DUCHA A OKŘÍDLUJE MYŠLENKY.“ - FRIEDRICH NIETZSCHE
