Věra Frolcová: Velikonoce v české lidové kultuřePomlázka, kraslice, nádivka - to jsou asociace, které většina z nás má v souvislosti s Velikonocemi. Čtenáři knihy V. Frolcové si jejich okruh podstatně rozšíří a pochopí smysl velikonočních zvyklostí.Kdo z nás ví, co je to ušelo, dynovačka nebo lumen Christi?
Věra Frolcová: Velikonoce v české lidové kultuře
Pomlázka, kraslice, nádivka - to jsou asociace, které většina z nás má v souvislosti s Velikonocemi. Čtenáři knihy V. Frolcové si jejich okruh podstatně rozšíří a pochopí smysl velikonočních zvyklostí.
Kdo z nás ví, co je to ušelo, dynovačka nebo lumen Christi? Velikonoce jsou svátkem velmi mnohovrstevnatým - na jedné straně jde o vrchol křesťanského liturgického roku, na druhé o počátek vegetačního roku. Vzhledem k tomu se k nim poutá až udivující množství nejrůznějších zvyků a obřadů a dnes už lze jen stěží rozeznat kořeny a někdy i původní obsah řady velikonočních obyčejů. I původ tak triviální záležitosti, jako je velikonoční řehtačka a řehtání neboli hrkání, je značně zamlžený. Čas hrkání je vymezen docela přesně: je to doba „mlčení“ zvonů, tedy od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty. Etnografové zaznamenali řadu jeho regionálních variant, pro které je společná takřka vojenská organizace hrkačských průvodů, i řadu souvisejících obyčejů či bohatou škálu nástrojů, kterými se řehtalo (vrčákovalo, škrkalo i rochalo). Ale proč se to všechno vlastně děje, to se dnes neví. Podle všeho jde o originální pozůstatek magických praktik, které hluku přisuzovaly schopnost zapudit škodlivé síly. Takových informací a objasňování souvislostí zprostředkovává kniha Věry Frolcové nesčetné množství. Celkovou orientaci v problematice usnadňuje její chronologické členění - jednotlivé kapitoly jsou identické s dny velikonočního týdne. I s tím, že Velikonoce v křesťanském pojetí představují období podstatně delší - jde vlastně o takřka stodenní cyklus, jehož každá část má vlastní scénář. Při popisu a objasňování autorka postihuje i faktor jejich proměny v čase. Mnohé se měnilo spolu s dobou. Platí to například i pro tak všeobecně známý zvyk, jako je pomlázka. Mistr Jan Hus ji popisuje takto:. „ženy druhý den po Velikonocích mrskají své manžely, třetí den naopak manželé manželky.“ Z hlediska šíře a hloubky záběru je tato kniha u nás unikátem. Leckomu jistě připomene publikaci „Vánoce v české kultuře“ od Václava Frolce. „Velikonoce v české lidové kultuře“ svému dnes už zesnulému manželovi Věra Frolcová dedikovala.
