Jak se technolog moci Stanislav Gross stal šéfideologem
Každý hokynář musí občas oprášit výlohu svého krámu, jinak mu ubudou zákazníci. Po třech loňských volebních debaklech se k oprášení programu rozhoupala i sociální demokracie, výsledkem je ovšem jen hodně rozmazané sklo. Narychlo spíchnutý akční program s padesáti pouze obecně formulovanými prioritami působí stejně nevěrohodně jako výkladní skříň polepená naráz barevnými poutáky „bezva ovoce“, „super cihly“, „levné mobily“, „kvalitní nábytek“ a „nejluxusnější auta“. ČSSD hodlá snižovat daně a zároveň bez školného investovat do vzdělání, chce zachovat sociální stát a zároveň podporovat podnikání, bude prý garantovat bezplatné zdravotnictví a také bojovat s korupcí. „Co je dobré pro Českou republiku, je dobré i pro ČSSD,“ zaštítil Stanislav Gross státním zájmem svůj pokus o blairovskou cestu středu. Jenže kromě vize apoštola generálního dobra chybí Grossovu plánu konkrétní nápady: ve své ideologické premiéře na programové konferenci předminulou sobotu vlastně propadl, přestože jako schopný technolog moci znovu dokázal prosadit svou.
Richarde, nesměj se.
I to se mu ale podařilo jen s odřenýma ušima. Neveřejné jednání rozšířeného Ústředního výkonného výboru ČSSD v jižním sále pražského Kongresového centra bylo vůbec ukázkou názorové i organizační bídy nejsilnější vládní strany. Jen lehce nadpoloviční účast a hlavně strejcovská úroveň vedené diskuse („Ty se, Richarde, prosím tě nesměj, jako v situaci, kdy ti neprošlo to, cos chtěl, tak máš najednou hodně řečí a snahu o manipulaci tady v tom ÚVV,“ obořil se například od řečnického pultu místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach na šéfa středočeské organizace a Grossova spojence Richarda Dolejše) připomínala schůzi baráčníků v okresním kulturáku. Přitom obvyklé heslo nebo logo v čele sálu sociální demokraté - jakoby dle absolutistické zásady „Stát jsem já“ - nahradili samotnou českou vlajkou. Vrcholným momentem bylo hlasování o akčním programu, který partajní vedení předložilo delegátům teprve ve stejný den ráno. „Akční plán je sbírka nadpisů a pod těmi nadpisy si lze představit všechno možné,“ rozčiloval se exministr zdravotnictví Ivan David. Poslanec Radko Martínek zase prohlásil, že v této chvíli ČSSD takto obecné teze nepomohou. „Po letech, co vládneme, bychom měli vypracovat něco, co bychom mohli nazvat smlouva s voliči, která řekne, co se v červnu 2006 stane čili co do té doby sociální demokracie konkrétně udělá,“ řekl. Gross přiznal, že na přípravu programu byl jenom měsíc času, varoval ale, že než neschválit nic, bude kvůli veřejné prezentaci lepší schválit předložený text. „Obávám se, že horší je, že řeknou (novináři - pozn. red.): no, oni zasedali, a na ničem se nedohodli,“ prohlásil předeseda s tím, že novináři by sociální demokraty mohli mít „za pitomce“.
No to je výborný.
Jenže hrozba nezabrala a plénum přijalo Martínkův návrh požadující po stranickém vedení připravit takový text, „aby byl konkrétní, hodnotitelný a pochopitelný nejširší veřejnosti“. Chvíli byl klid a hlasovalo se o dalších připomínkách k akčnímu programu, poloprázdným sálem zazníval i potlesk. Pak ale povstal Gross a delegáty naštvaně zpražil jako malé kluky: no to je výborné, že si tady tleskáte za to, co schvalujete, za připomínky k de facto neexistujícímu dokumentu.
Nastal zvrat. Ministr financí Bohuslav Sobotka požádal o revokaci hlasování o Martínkově návrhu, proti byl naopak viditelně podrážděný ministr práce a sociálních věcí a Grossův očekávaný protikandidát v souboji o předsednictví na velikonočním sjezdu Zdeněk Škromach. „Přátelé, já bych poprosil, ty výkřiky jsou dobrý, ale nepomohou,“ tlumil místopředseda ČSSD a řídící schůze Martin Starec bojovnou atmosféru. Napodruhé už ale Grossovi věrní nezklamali - vrátili se z kuloárů a akční program byl schválen s podmínkou dopracování předsednictvem ČSSD. „Příště předlož lepší návrh,“ dobírali si pak někteří škromachovci Martínka v předsálí a ve skupinkách se opět za nezájmu o dění v sále pohoršovali nad tím, že schůze byla zmanipulovaná. Gross později před novináři tvrdil, že v této přestřelce šlo jen o procedurální spor, ovšem ve skutečnosti byla ve hře autorita současného předsedy. Jenže tento druh manipulace byl už v časech Miloše Zemana i Vladimíra Špidly jedinou možností, jak zvládnout zdivočelou stranu zmítanou jednak protichůdnými zájmy jednotlivců, ale ještě víc nekázní a obyčejnou pasivitou členů. Své by o tom mohli vyprávět i bývalé šéfové poslaneckého klubu ČSSD Milan Urban a Petr Ibl.
Programová remíza.
Kromě akčního programu, který je reakcí Grossova vedení na loňské prosincové otázky kudy dál po volebním výprasku, mění ČSSD také svůj dlouhodobý program. Změny má ještě potvrdit březnový sjezd. Ani na tomto poli sociální demokraté nepřekypovali aktivitou. Jen v jediné pracovní sekci prý byla písemně podána ucelená alternativa k navrhovaným úpravám.
Nejvýznamnější úpravy se týkají daní a resortu financí a připravili je ministr Bohuslav Sobotka a premiérův superporadce, poslanec Jan Mládek. „ČSSD neusiluje o zvýšení daní z příjmů a je připravena snížit daně ekonomicky aktivních fyzických osob s cílem posílit zaměstnanost a omezit riziko pasti chudoby, jež spočívá v dlouhodobé závislosti jednotlivců a rodin na sociálních dávkách,“ citoval Sobotka novou pasáž programu. Dodal, že návrh novely zákona o daních z příjmů chce sociální demokracie vládní koalici předložit už příštích týdnech. Na rozdíl od plánu ODS na zavedení rovné patnáctiprocentní daně počítá ČSSD se zachováním daňové progrese a se snížením u nejnižšího pásma z patnácti na dvanáct procent. „Daňové návrhy neohrozí rozpočtovou rovnováhu,“ dušuje se Sobotka. Z čeho však budou hrazeny ambiciózní plány ve školství či zdravotnictví, však zatím nikdo ze sociálních demokratů nevysvětlil. „Není rozpor, nic mi nevadí,“ přitakává daňovému snížení i ministr Škromach, který pro svůj resort uhájil dosavadní podmínky. Nemění se ani odmítavý přístup ke školnému na státních školách a ke spoluúčasti pacientů ve zdravotnictví.
Růžové pašije.
Před březnovým sjezdem se pozice Stanislava Grosse zdá být neotřesitelná. Ustál porážku v loňských volbách, programová konference mu schválila jak změny dlouhodobého programu, tak plán vládních priorit do roku 2006. Hlavně ale na krajských konferencích sesbíral devět předsednických nominací a desátou by měl bez problémů získat ve středních Čechách, zatímco jeho sok Zdeněk Škromach má pouze jedinou - na Zlínsku (ve dvou krajích neuspěl žádný z kandidátů). Přesto může být rozložení sil mnohem vyrovnanější, viz předminulá sobota. Kromě doutnající aféry s financováním Grossova bytu na pražském Barrandově se rozhodujícím faktorem zřejmě stane průběh samotného sjezdu: za Škromachem stojí Miloš Zeman, jehož vliv může rapidně stoupnout s jakýmkoli náznakem osobního angažmá. Naopak Gross je mistrem sjezdového zákulisí, předloni sehnal podporu pro tehdy skoro odepsaného Vladimíra Špidlu, čímž oddálil svůj nástup.
Už jenom lidskost.
V zoufalé touze zalíbit se všem a zvrátit prudký pokles volebních preferencí se ČSSD vydala cestou kvadratury kruhu. Dosud chtěla chudším dávat a bohatším brát, teď chce být ježíškem pro všechny. Z jejího starého hesla „Lidskost proti sobectví“ zůstává pouze lidskost, pojem sobectví přestalo být slušné rozebírat. Jenomže potřebu naplnit státní kasu rétoricky škrtnout nelze, platit budou všichni obdarovaní. Gross i Škromach pochopili, že když se snížení minimální mzdy nebo daní nazve motivačním opatřením k hledání zaměstnání, nebude možné mluvit o snižování sociálního komfortu.
I kdyby Stanislav Gross na sjezdu uspěl, blairovský triumf jej nečeká. Občané unavení sedmiletým přešlapováním jeho strany dnes mohou vsadit na odvážnějšího reformátora - ODS. A rozhárané poměry v ČSSD už vůbec neskýtají dobré prostředí pro grossovskou politiku opatrného vážení na lékárnických vahách.
