Kolegové z branže o něm mluví jako o člověku, který vám pomůže se stěhováním nebo třeba roztlačí auto. Mně osobně nedávno přišel vymalovat byt. Ačkoliv má na kontě dvě Ceny Anděl a za posledních pár let se právem prokousal mezi elitu české pop music, neztrácí pokoru ani lidskost, kterou je jeho tvorba prošpikována.
„Mám pocit, že nejsem tam, ani tam. Ve výsledku se snažím tak trochu propojovat dva světy,“ říká pětadvacetiletý hudebník o žánrové neuchopitelnosti své hudby. Ačkoliv na digitálních platformách sbírá statisíce poslechů i zhlédnutí, jeho indiepopové písničky s prvky akustického folku výrazně vybočují z toho, co obvykle hrají tuzemská rádia. I přesto jeho skladby nasazují. Dnes je tak Tomáš Maček alias Thom Artway rozkročený mezi mainstreamem a alternativou, ale i dětstvím a zásadními životními rozhodnutími.
Narodil se ve valašské obci Vlachovice a proslavil se jako busker, pouličnímu hraní se věnoval třeba v Austrálii a Irsku. Scházíme se ve vyhlášené hospodě Café Sladkovský v pražských Vršovicích, na kterou Thom nedá dopustit.
* Kdy sis vlastně naplno uvědomil, že se chceš živit výhradně hudbou?
Zlomovým bodem pro mě určitě byla výhra v hudební soutěži s mým prvním demáčem, když mi bylo teprve osmnáct. Poprvé jsem získal možnost nahrávat s profesionálním producentem a moje písnička Towards the Sun se nakonec dostala do filmu Křídla Vánoc. Došlo mi, že když se má hudba někomu líbí, asi to má smysl. Když zamakám, můžu jednou dělat dobré věci. Začal jsem si konečně o něco víc věřit. Před tím vším jsem to totiž zkoušel v Super Star. Nedostal jsem se ani do televize a podle poroty to bylo dobré možná tak k táboráku. Tenkrát jsem si řekl: „Však já vám ukážu.“
* Ke tvým začátkům nedílně patří i busking po celém světě. Která z cest ti s odstupem času dala umělecky a osobně nejvíc?
Úplně všechny. Kdybych neabsolvoval každou z těchto zkušeností, možná bychom tady teď neseděli. Všechno je tak, jak mělo být, včetně úspěchů i nezdarů…
* … takže by ses vrátil k hraní na ulici?
Okamžitě. Letos jsem takhle na Kampě hrál už třikrát. Okolo sedmé večer a jen na hodinku. U Lennonovy zdi jsem nejčastěji hrával vždy na jaře a k tomu pocitu se moc rád vracím. Připomíná mi to časy, kdy jsem měl osmnáct let a nic neřešil.
* Teď už věci řešíš víc?
Vždycky jsem se cítil jako děcko a roky pro mě neznamenaly vůbec nic. Dělám to, co jsem dělal vždycky, a baví mě to pořád stejně. Ale když se teď kouknu do zrcadla nebo na staré fotky, dojde mi, že jsem se trochu změnil. Nikdy jsem podobné věci neřešil, teď se nad tím občas zamyslím. Ale ten život je přece krásný.
* Většina lidí v tomhle věku přemýšlí o tom, co vlastně chtějí dělat. Ty jsi svou vášeň objevil velice brzo. Cítíš se šťastný?
Určitě. Souvisí s tím i jedna myšlenka, ke které se často vracím. Vždy jsem věřil v to, že jednou budu dělat hudbu. Často jsem se sám sebe ptal, co mě může čekat dál. Hudební ceny? Velké koncerty? Začínal jsem hraním na ulici, následovaly fesťáky a pomaličku se mi dařilo etablovat se na scéně. Pořád přemítám, co bude příště. Uvažuju nad tím, kdy se to stopne nebo třeba začne upadat. Nikdy mě nenapadlo, že by mi to takhle mohlo vycházet.
* Máš představu, jak vypadá úplný vrchol?
Vůbec ne, vrchol podle mě v tomhle smyslu neexistuje. Často si pod tím představuju Glastonbury, ale ve skutečnosti je to spíš pouze možnost vydávat desky a hrát koncerty. Přeju si, aby na mě chodili lidi a abych nikdy nedělal shit. A pokud to budu moct dělat třeba do 60 let? Tak to je podle mě vrchol.
* Musel už jsi někdy v hudbě dělat kompromisy a jít proti vlastnímu uměleckému přesvědčení?
To, co dělám, už někdo může vnímat čistě jako pop. Vždycky ale budu dělat všechno pro to, aby to byl kvalitní pop. Aby si půjčoval prvky z žánrů, o kterých u nás není tolik slyšet. Nikdy jsem nedělal hudbu, abych ji prodával. Jde mi primárně o to, abych se z písničky cítil dobře, protože ji pak přece jenom budu hrát živě možná i několik let.
* Koneckonců tě proslavila jedna konkrétní skladba, a sice I Have No Inspiration. Je pravdou, že hudebníci ve skutečnosti nenávidí hrát naživo hity, které jim definovaly kariéru?
Nestává se mi to. Tehdy jsem si určitě neuvědomoval, že půjde o song, který si lidi, co mě znají, automaticky vybaví jako první ve spojitosti s mým jménem. Protože jsem jednoduše nevěděl, že se stane tak úspěšnou. Napsal jsem prostě jen písničku od srdce. Na koncertech si s ní často pohrávám a měním ji. Třeba za deset roků změním názor, ale teď jsem za ni neskutečně vděčný.
* Jak reagují kolemjdoucí, když ji zahraješ na ulici?
Samozřejmě hraju spíš covery, protože je lidi chtějí slyšet. Ale je úžasný pocit, když zahraju I Have No Inspiration nebo jinou svou skladbu, která se ani neobjevila na albu, a lidi mi za ni zatleskají. Zaujmout na ulici vlastní písničkou, kterou turisti neznají, je těžké. Když se to povede, tak si říkám, že mám hotovo a můžu jít domů. Ve skutečnosti mě to ale naopak nakopne a hraju pro cizince i místní ještě déle.
* Existují nějaká výrazná pozitiva o České republice, která sis díky cestování uvědomil?
Baví mě, když dojedeš na Moravu a lidi tě bez okolků pohostí. Když má člověk všude okolo sebe přírodu, neváží si toho a neuvědomuje si, jak je krásná. Pak jezdí do Indonésie nebo třeba na Island. Až teď, když jsem trochu nabyl věku, mi dochází, jak je třeba u nás na Valašsku nádherně. Když si to člověk uvědomí, tak vlastně nemusí nikde trajdat jen proto, aby se vyfotil a mohl si odškrtnout položku ze seznamu. Takové cestování má podle mě povrchní hodnotu.
* Tomu docela nahrává éra influencerů. Stíháš sledovat všechny trendy?
Obloukem se hezky vrátíme na začátek, protože mi nedávno došlo, že už vážně nejsme tak mladí. Teď jsem si totiž kvůli neteřím nainstaloval TikTok, jedné je dvanáct a druhé patnáct let. Ano, samozřejmě vím, že už děcka neběhají po lesech jako kdysi… Tak jsem se jedné z nich ptal: „Na co tam furt civíš? Učíš se něco, nebo tam prostě jen plýtváš časem?“ Když mi pak ukázala TikTok, na kterém děcka předstírají, že zpívají písničky, mávl jsem radši rukama a s nepochopením odešel.
Nikdy jsem nedělal hudbu, abych ji prodával. Jde mi o to, abych se z písničky cítil dobře
O autorovi| Vojtěch Tkáč @VojtaTkac
