Bývalý ředitel Burian odmítá, že by se při pořádání konference nelegálně obohatil
Respektovaná protikorupční organizace Transparency International (TIC) přišla v Česku o nezávislost na státní správě. Myslí si to i její bývalý výkonný ředitel Michal Burian, který sám požádal týdeník EURO o rozhovor na uvedené téma za situace, kdy se nynější vedení rozhodlo na vznesené otázky neodpovídat (EURO 14, 15, 17/2007). Burian říká, že jej osobně velmi mrzí, jaké následky měla na chod nevládní organizace mezinárodní protikorupční konference konaná v říjnu roku 2001 v Praze. Kdyby prý tušil, jak to dopadne, nikdy by se do této akce nepouštěl. I on už byl na policii, aby osvětlil okolnosti, za nichž TIC na organizování konference čerpala třicetimilionovou dotaci, která měla původně být jen půjčkou. Ačkoliv měla TIC v úmyslu do rozpočtu celou částku vrátit, kvůli prodělku poslala zpět jen asi polovinu.
EURO: Jak je možné, že konference skončila značnou ztrátou, když jste počítali se ziskem? BURIAN: Faktorů na straně příjmů a výdajů bylo vícero a z větší části souvisely s teroristickými útoky v USA. Kvůli obavám z letecké přepravy přicestovalo jen asi 1300 hostů místo očekávaných 1500. To nás připravilo zhruba o šest milionů korun. Rozpočet negativně ovlivnila zvýšená bezpečnostní opatření. V Kongresovém centru, kde se akce konala, byl natolik nevhodný navigační systém, že jsme museli nechat vyrobit svůj vlastní, což zvýšilo náklady o půl milionu. Očekávali jsme také více peněz od partnerů konference. Připouštím ale i chybu v řízení - byli jsme příliš benevolentní v otázce účastnických poplatků pro řečníky. Zavedli jsme systém, kdy ti, kdo na konferenci aktivně vystoupí, budou platit o třetinu méně. Bohužel se nám to nepodařilo uhlídat. Když pak třetinovou slevu z třicetitisícového účastnického poplatku dostane 300 lidí, přijdete rázem o tři miliony. Celkové náklady byly tedy asi 47 milionů korun, kdežto příjmy jen asi 35. Rozdíl byl uhrazen ze zmíněné dotace. Když ale vezmu, kolik bylo zaplaceno za pronájem Kongresového centra, kolik účastníci konference v Česku utratili, kolik bylo odvedeno na zákonných odvodech či DPH, jsem přesvědčen, že v konečném důsledku stát získal více, než kolik do projektu „investoval“.
EURO: Leccos lze pochopit, ale proč jste použili 3,5 milionu korun z dotace na vrácení účastnických poplatků 103 zahraničním účastníkům, kteří nepřijeli? Proč jste se dopustili velkorysosti za státní peníze? BURIAN: I mě to překvapilo. Došlo k tomu až po mém odchodu. Mohu říct jen tolik, že ještě půl roku po konferenci jsem já osobně žádné požadavky na vracení peněz nezaznamenal. Myslím si, že k tomu nebyl důvod, protože byly jasně a striktně stanoveny storno podmínky. Pokud by na to teoreticky někdo mohl mít morální nárok, pak maximálně účastníci z Afghánistánu, na který byl těsně před konferencí zahájen útok, či z těch zemí, které se v důsledku událostí z 11. září ocitly v mezinárodní izolaci a jejichž občané nemohli získat víza do ČR.
EURO: Vláda původně rozhodla, že dostanete jen půjčku. Jak k tomu došlo, že z toho nakonec byla dotace? BURIAN: Ten proces byl komplikovaný. Trvalo asi rok a půl, než jsme se od úvodní komunikace s premiérem Zemanem propracovali k vlastním penězům. Nejdříve se opravdu hovořilo o vládní půjčce, potom o vládní garanci, jak to po nás výslovně žádal mezinárodní organizační výbor. Bylo nám ale řečeno, že dle rozpočtových pravidel jako občanské sdružení takový druh finanční výpomoci získat nemůžeme. Nakonec jsme tedy dostali dotaci. Tyto prostředky jsme primárně potřebovali kvůli cash flow - peníze od účastníků a partnerů totiž obvykle přicházejí nejdříve tři měsíce před konferencí. Byli jsme pevně přesvědčeni, že celá akce bude zisková. Trval jsem na tom, že se ta dotace musí vrátit zpátky, nechtěl jsem, abychom přišli o nezávislost. Zaručili jsme se proto, že státní prostředky nepoužijeme, pokud to nebude třeba.
EURO: A tento závazek jste učinili písemně? BURIAN: Písemně ne, ale při všech jednáních to opakovaně zaznělo.
EURO: Ovšem na valné hromadě v květnu roku 2002, když už byla část státních peněz utracena, se diskutovalo i o tom, že by se ani zbylé peníze nevracely, že by se z nich mohl uhradit forenzní audit. BURIAN: To nemohu komentovat, u toho jsem už nebyl.
EURO: Vy jste byl nedlouho po konferenci obviněn vedením Transparency International z nečestného jednání. Některé organizační služby na konferenci údajně zabezpečovala vaše soukromá firma Millennium International, což se jeví jako jasný střet zájmů. Fakturoval jste sám sobě. BURIAN: Předně musím důrazně odmítnout, že by má firma dodávala pro konferenci nějaké aktovky, jak to bylo uvedeno ve vašem časopise. To je nestoudná lež. Dodání všech propagačních materiálů a předmětů zabezpečovaly konferenční a reklamní agentura. Jediné, co jsem fakturoval, byla má vlastní práce. Tímto způsobem ale byla odměňována i celá řada dalších lidí, kteří se na konferenci podíleli.
EURO: Kolik jste TIC celkem vyfakturoval? BURIAN: Za ty dva roky práce to mohlo být kolem 1,5 milionu korun. Bral jsem měsíčně stejné peníze jako jiní mí dva kolegové, kteří tu konferenci připravovali se mnou. Jako například Adriana Krnáčová, současná výkonná ředitelka TIC.
EURO: Vy jste ale na jedné straně dostával plat ředitele a na druhé si nechával zvlášť platit přípravu konference. Výkonná rada o tom věděla? BURIAN: Není možné, aby nevěděla, když to trvalo dva roky. Přece si někdo nemůže myslet, že bych to dělal zadarmo. Pokud máte organizaci, která má rozpočet pěti milionů a najednou děláte akci s rozpočtem 50 milionů, je to o úplně jiné odpovědnosti.
EURO: Transparentní by bylo, kdyby výkonná rada sama řekla, že je to nad rámec vašich běžných povinností, takže vám za to náleží mimořádné odměny. BURIAN: Naprosto záměrně jsem chtěl, aby tyto dvě věci byly od samého počátku striktně odděleny. Za každodenní řízení přípravy konference byl zodpovědný tříčlenný výkonný výbor. Náplň práce, odpovědnosti i odměna pro všechny tři pozice ve výkonném výboru byly předem jasně vymezeny. Teprve následně se rozhodovalo o obsazení těchto pozic. Bylo logické, že jsem kandidoval na post předsedy výkonného výboru a že jsem také předložil návrhy na obsazení zbylých dvou pozic. Trvám na tom, že bylo dopředu jasné, jaká odpovědnost i odměna je s každou pozicí spojena. Pokud by tehdy či později během příprav někdo řekl, že to není v pořádku, mohl iniciovat změnu a kohokoliv z členů výkonného výboru nahradit.
EURO: Proč podle vás bývalý člen výkonného výboru Bohdan Dvořák v souvislosti s vaším jménem použil výraz tunelování? BURIAN: Mě to mrzelo a stále mrzí, ale možná to bylo i proto, že jsme s Bohdanem neměli nikdy šanci si spolu sednout a povídat si o tom tak, jako teď hovořím s vámi.
EURO: Na vaši adresu padla i další obvinění. Že jste si z peněz Transparency platil studium nebo že jste měl podezřele vysoké výdaje na zahraniční cesty. BURIAN: Netajil jsem se, že studuji program MBA. Ano, částečně to bylo placeno z peněz Transparency, ale nemyslím si, že je na tom něco nenormálního. Pokud si zaměstnanec platí další vzdělávání, je běžným standardem, že mu na ně přispívá i společnost, pro kterou pracuje…
EURO: …ale asi by o tom měli vědět nadřízení. BURIAN: V rozpočtu byla částka na vzdělávání zaměstnanců. V určité chvíli už ale osobní osočování překročilo únosnou míru. Řekl jsem, dobře, zaplatím si to sám. Studium mě stálo okolo 900 tisíc, z toho z Transparency na to šlo řádově asi 200 tisíc. Všechny náklady spojené se studiem jsem vyrovnal.
EURO: Jeden z bývalých členů vedení TIC nám řekl, že se domnívá, že jste to nezaplatil. BURIAN: Zaplatil. Byly kolem toho sice určité dohady, ale to bylo dáno tím, že i já sám jsem měl vůči TIC pohledávky. Rok jsem čekal na dohodu o vzájemném vyrovnání. Co se týče zahraničních cest, většina byla spojena s konferencí. Připouštím, že dvě „sporné“ cesty souvisely s mým studiem. Jedna byla do Londýna, druhá tuším do Dublinu. Rozhodl jsem se, že je ,podobně jako své studium, též uhradím sám. I to jsem dodržel.
