E k o n o m i c k ý r ů s t
Pouze schodek státního rozpočtu a snižování sazeb České národní banky nepomůže naší ekonomice z krize k dlouhodobému růstu. Vývoj ve vyspělém světě za poslední více než století ukazuje, že přes krátkodobé výkyvy si každá ekonomika udržuje dlouhodobý trend růstu. A ten je u nás založen špatně. Je zapotřebí ho změnit.
Poslední statistický údaj o poklesu hrubého domácího produktu v letošním třetím čtvrtletí jasně dokázal, že naše ekonomika je v krizi. Diskuse o cestě z pekel jsou tedy víc než aktuální. Ovšem zatím mají především politickou dimenzi a pro řadu pozorovatelů zavání krátkozrakostí potenciálních opatření.
O nutnosti nastavení nového trendu naší ekonomiky mluvil zatím pouze guvernér centrální banky. „V naší ekonomice je zapotřebí založit nový typ růstu, který již nebude spotřební, tažený nadměrným růstem mezd, ale investičně exportní, prohlásil nedávno guvernér Josef Tošovský. Růst ekonomiky tažený pouze spotřebou, který byl pro nás typický v uplynulých letech, kdy růst mezd neodpovídal vývoji ostatních ukazatelů ekonomiky, v sobě podle Tošovského skrývá vysoké nebezpečí nového nastolení nerovnováhy. Ta byla ostatně pro naši ekonomiku typická donedávna, a to jak v oblasti narůstání schodku obchodní bilance, tak růstu cen.
Čtyři bystrozrací
I schůzka Václava Klause s premiérem Milošem Zemanem, guvernérem ČNB Josefem Tošovským a nejvyšším odborovým předákem Richardem Falbrem vyzněla spíš tak, že většina z nich chce změny s krátkodobým dopadem, které by sice vyvedly ekonomiku dočasně z resece (například cestou politiky často požadovaného snižování sazeb ČNB), ovšem nenasadily by ji na nový, správný trend. Takové kroky by ovšem mohly být vysoce nákladné a z dlouhodobého hlediska zbytečné. Na krátko by totiž pomohly zlepšit makroekonomické ukazatele, ale pak by se ekonomika s velkou pravděpodobností vrátila zpět k recesi. Nešlo by totiž o takové zákroky, které by dokončily transformaci ekonomiky a postavily ji na zdravé základy.
Pouze guvernér Tošovský jasně prohlásil, že nejprve je zapotřebí z naší ekonomiky odstranit systémové chyby, dotáhnout do konce její transformaci a teprve poté sáhnout k opatřením podporujícím růst ekonomiky. „Jinak bychom mohli dosáhnout pouze krátkodobého růstu a ekonomice by opět brzy došel dech, prohlásil guvernér ČNB po schůzce zmíněné čtyřky. Schůzka tak připomínala setkání čtyř bystrozrakých, z nichž všichni měli na očích šátek, ovšem pouze jeden skrz něj opravdu viděl. Diskuse totiž v současné době není ani tak o tom, jak vyvolat růst ekonomiky, ale na jakých základech má být postaven.
Bylo by totiž možné například levnými úvěry pomoci řadě podniků z červených čísel, ale proč napouštět bazén na vykoupání tříměsíčního kojence. Jen by se tím protáhl nynější stav, kdy banky úvěry držely nad vodou i ty části podniků, které měly jít dávno do konkursu a likvidace.
Z minulosti například nelze neukázat na rozdávání licencí bank jak na běžícím pásu, kterým se sice vytvořilo konkurenční prostředí pro velké banky, ale daňové poplatníky to stálo desítky miliard korun použitých na sanaci menších bank a konečným efektem je likvidace většiny menších bankovních domů a opět dominantní postavení několika málo největších na trhu. Velmi podobně to bylo s rozdáváním licencí fondům, které vedlo k tunelování a okrádání klientů víc než k podpoře vzniku kapitálového trhu a konkurence.
Diskuse je na místě
Diskuse o růstovém trendu ekonomiky nejsou pouze planým žvaněním. Jedním z nejvíce fascinujících ekonomických jevů je totiž ten fakt, že ekonomiky dlouhodobě vykazují pozitivní hospodářský růst. Například životní úroveň je dnes ve Spojených státech zhruba osmkrát vyšší než před 120 lety, v Německu desetkrát vyšší než před sto lety. Japonský hrubý domácí produkt na hlavu je nyní dokonce dvacetkrát vyšší než před sto lety. Robert Barro tvrdí ve své knize o ekonomickém cyklu, že průměrný růst hrubého domácího produktu na hlavu ve 114 zemích světa za posledních třicet let byl 1,8procentní.
Jak je vidět na grafech, pro země je charakteristický dlouhodobý trend k růstu tempem dvě až tři procenta ročně. Kolem tohoto trendu ekonomiky kolísají, ovšem z dlouhodobého pohledu je toto kolísání zanedbatelné a trend naprosto dominující. „Kdybychom si odmysleli efekt druhé světové války na Německo, Itálii, Japonsko a Spojené státy, zůstane nám s výjimkou velké deprese 30. let víceméně hladká rostoucí čára. Je tedy docela překvapující, kolik úsilí věnovali v posledních letech ekonomové a politici krátkodobým fluktuacím, a jak opomíjenou konstantou byl samotný nastavený trend, prohlásil člen představenstva Patria Finance Vladimír Kreidl.
Cyklus kontra trend
Pro ekonomiku tedy není rozhodující ani tak třeba listopadový pokles tržeb v průmyslu, meziměsíční pokles maloobchodu, jako dlouhodobější směr, trend jejího vývoje. Z tohoto hlediska nejsou ani hlavní nástroje, které jí krátkodobě posunou výš nebo níž, ale nástroje, které nastaví a udrží její dlouhodobý směr. Je až ne-uvěřitelné, kolik času tráví politici právě diskusemi o krátkodobém vývoji ekonomických ukazatelů a jaké minimum času věnují, pokud vůbec, dlouhodobým trendům a jejich nastavení. Měli by věnovat devadesát procent času studiu dlouhodobého růstu a deset procent času krátkodobému cyklu, a nikoliv naopak.
Ekonomové popsali tuny papíru debatami o tom, jak stabilizovat hospodářský cyklus. Přitom při jeho typickém průběhu neklesne (nebo nevzroste) hrubý domácí produkt pod (nebo nad) dlouhodobý trend o více než šest až osm procent, typická recese netrvá déle než dva roky. „I kdybychom se naučili cykly vyrovnávat, nebylo by nám to prakticky k ničemu. Mnohem více bychom získali, kdybychom věděli, jak změnit tempo dlouhodobého růstu, tedy trend, tvrdí Kreidl.
Jak na to
Které veličiny tedy ovlivňují růst a jak lze zvýšit jeho tempo? Ekonomický růst především závisí na počáteční úrovni HDP. Porovnáváme-li vývoj několika ekonomik se shodnou institucionální strukturou a různou vstupní úrovní HDP, tak za jinak stejných podmínek rostou více ty s nižším HDP.
V dlouhém období obecně platí, že ekonomika je tím bohatší, čím „lepší je její produktivita, čím vyšší je její míra úspor a čím nižší je růst populace.
Míra růstu velmi úzce souvisí s úrovní lidského kapitálu, tedy vzdělaností a zdravím populace. Odhady naznačují, že zvýšení průměrné středoškolské docházky mužů o jeden rok zvyšuje růst o 1,6 procenta, u vysokoškolské docházky vede totéž zvýšení k akceleraci růstu dokonce o 5,5 procenta. Ekonomiky, které zaostávají ve výbavě fyzickým kapitálem, nikoliv však lidským kapitálem, rostou rychleji. Rovněž veřejné výdaje na vzdělání ovlivňují růst ekonomiky. Jejich zvýšení o 1,5 procenta vede k akceleraci růstu o 0,3 procenta. Přímý vztah výše investic a růstu HDP se zatím nepodařilo jasně prokázat. Naopak k poklesu růstu HDP vede zvyšování vládní spotřeby - její nárůst o jeden procentní bod vede ke snížení růstu o 0,11 procenta. Negativní vliv má rovněž politická nestabilita a zásahy vlády do volného fungování trhů.
Z výše uvedeného tedy lze vyvodit, že dlouhodobý růst ekonomiky lze zvýšit snížením politické nestability, zrušením restrikcí mezinárodního obchodu, snížením distorzí trhu, tedy regulací cen a dotací, snížením neproduktivních státních výdajů, a tedy i daní, posílením „ vlády zákona (policie, soudy, legislativa), investicemi do infrastruktury a podporou vědy a výzkumu.
Kudy, kudy cestička
Co bychom tedy měli udělat pro podporu růstu v ČR?
Za prvé jsou to již veřejně známé „pravdy , jako je kultivace našeho právního systému a kapitálového trhu, zpružnění a zeštíhlení státní správy, včetně toho, že by úředníci konečně měli začít rychle a efektivně pracovat, aby nebylo nutné na všechny výpisy a povolení týdny čekat. Jasným doporučením ekonomů je i omezení růstu sociálních výdajů, zejména na důchody.
- Zabrat by mělo snížení daní z příjmů a zvýšení nepřímých daní například cestou sjednocení obou sazeb do jedné.
- Dále by bylo zapotřebí uspořit ve státních výdajích redukcí počtu státních zaměstnanců klidně o dvacet až třicet procent.
- Poměrně rychle by bylo zapotřebí napravit deformované ceny v oblasti nájmů, spotřeby elektřiny a plynu a zavést zde konkurenci.
- Dokončit úplné otevření ekonomiky zahraniční konkurenci, transparentně provést privatizaci velkých bank, distribučních společností a ostatních „strategických společností.
- Podporovat příliv přímých zahraničních investic do ekonomiky.
- Zahájit penzijní reformu, díky které by stát nemusel oddřít stále vyšší náklady na placení penzí.
- Neměli bychom nechat explodovat schodek státního rozpočtu a dotovat a tolerovat ztrátové podniky.
Bohužel, skoro žádné z výše uvedených doporučení nynější vláda neakceptuje, naopak se chová spíš opačně - posiluje poč-ty státních zaměstnanců, odmítá penzijní reformu, a tím klade vyšší nároky na výdaje státního rozpočtu. Na pořadu dne není ani sjednocení sazeb DPH, zřejmě ani rychlé pokračování v deregulacích cen.
