Zatímco své úspěchy uplynulého prezidentského období musí lovit Miloš Zeman z paty, jeho přešlapy se nabízejí samy. Týdeník Euro přináší výběr těch největších chyb, omylů, lží a nesplněných slibů od počátku Zemanovy politické kariéry až do dnešních dnů.
| 1999: Otec uhlobaronů |
|---|
Současný prezident s oblibou kopal do miliardáře Zdeňka Bakaly kvůli tomu, jak zruinoval OKD, z něhož vytáhl desítky miliard a horníky pak nechal osudu. Jako by si nepamatoval na svou vlastní fatální roli v této kauze. Je totiž nespornou skutečností, že to byl právě Miloš Zeman a jím vedená ČSSD, která aktivně politicky kryla divokou privatizaci jak OKD, tak Mostecké uhelné. A to už v době, kdy byla v opozici a Zeman seděl v křesle předsedy sněmovny a u vlády byl menšinový kabinet Václava Klause, který sociální demokraté tolerovali. Když v letech 1996 až 1997 začaly party kolem Viktora Koláčka v Ostravě a Antonína Koláčka v Mostě skupovat akcie důlních společností a hrozilo, že stát s obcemi ztratí majoritu, zahájil šéf Fondu národního majetku Roman Češka protiakci. Rozhodl se také zahájit skupování důlních akcií a zároveň podal trestní oznámení na neznámé pachatele. Sociální demokraté spustili povyk, začali Češku napadat a vymohli si jeho odvolání z funkce. Poté, co Koláčkové doly ovládli, usedli do statuárních orgánů za odměnu i vysocí funkcionáři ČSSD. A zatímco kolem odprodeje zbytkového podílu OKD za čtyři miliardy a pod cenou v době vlády Vladimíra Špidly je nyní velký humbuk a probíhá trestní řízení, zbytkový podíl v Mostecké uhelné odprodala Zemanova vláda partě divokých privatizátorů hezky potichu za směšných 650 milionů korun už v roce 1999.Důlní privatizace začala v tomtéž roce prošetřovat policie. Pochopitelně nic nevyšetřila a tlusté spisy byly uloženy do skříní, z nichž byly později vytahovány podle aktuálních potřeb. |
| 1999: Andrejův kámoš |
|---|
Privatizace Unipetrolu bývá uváděna jako předmět konfliktu mezi Zemanem a Andrejem Babišem. Ve skutečnosti je dokladem špinavých privatizačních praktik tehdejšího kabinetu. Odklonění finančních toků z významné státní firmy do Babišových kapes bylo řešeno hned v roce 1999 v přímé návaznosti na ovládnutí Lovochemie Agrofertem. Lovosická chemička byla na dodávkách surovin z Unipetrolu existenčně závislá. Zemanova vláda po uchopení moci prováděla masivní čistky ve státních firmách v rozsahu, který se od té doby nikdy neopakoval. V jejich rámci ovládli Unipetrol Babišovi manažeři a řádně se činili. Například litvínovský Chemopetrol, jako dcera Unipetrolu, tehdy prodával svou produkci Lovochemii za ceny pod svými výrobními náklady. Docházelo tak k tunelování státní firmy a snižování její hodnoty před privatizací, do níž se Babiš přihlásil a kde vyhrál tendr, ačkoli konkurenční společnost Rotch Energy nabídla o dvě miliardy více. Ani tahle sleva nenasytnému Andrejovi nestačila a odmítl zaplatit vysoutěženou cenu a dožadoval se jejího snížení, což už ale bylo na Miloše moc a privatizaci zastavil. Babišovi manažeři však v Unipetrolu zůstali až do příchodu PKN Orlen a sloužili svému pánu, jak se patří. To už ale Miloš objímal stromy na Vysočině. |
Zemanova pozice sílí. Podle bookmakerů je favoritem
| 1998–2002: Miláček velkokapitálu |
|---|
| Loni v létě bylo předvolebním hitem zaostávání českých mezd za evropskými. Socialisté a odboráři křičeli nejvíce. Je však skutečností, že příčinou nižší mzdové úrovně je struktura české ekonomiky, která se zrodila za vlády Miloše Zemana. Masivní systém pobídek a privatizace do zahraničních rukou udělaly z Česka montovnu Evropy a subdodavatelskou ekonomiku postavenou na nízké ceně práce. Neodborně provedená sanace bank, kdy do České spořitelny a Komerční banky bylo nalito kolem sto miliard korun, což násobně překračovalo skutečnou potřebu, a jejich prodej hluboko pod cenou do zahraničí pak přispěly k vybudování penězovodů, kterými dnes odtéká tři sta miliard korun ročně v dividendách zahraničním vlastníkům. |
| 1998–1999: Miloš Cattani |
|---|
 Stojí za připomenutí, že tezi, podle níž všichni kradou, nepřinesl do českých zemí Andrej Babiš, ale Miloš Zeman ve volební kampani pod heslem Čisté ruce. Když přesvědčil voliče, že ti „ódéesáci“ kradli a on bude do jejich kůže vázat členské průkazy ČSSD, jak zněl jeden z jeho tehdy jistě velmi vtipných bonmotů, pokusil se o tomtéž přesvědčit nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešovou, která měla všechny ty lumpy pochytat a zavřít. Přes její slávu dodnes nebes se dotýkajících se jí podařilo lapit lumpa jen jednoho. Shodou okolností to byl Ivo Svoboda, zasloužilý člen ČSSD a Zemanův ministr financí. |
| 1998–2000: Smějeme se s prezidentem |
|---|
Blamáže jsou vůbec velmi silnou a neprávem opomíjenou disciplínou současné hlavy státu. První hvězdnou chvíli v tomto směru zažil Zeman v polovině devadesátých let, kdy jezdil vyjednávat do německého města Bamberg spolupráci s jakýmsi česko-švýcarským podnikatelem Vízkem. Ten představitelům ČSSD sliboval kompromitující materiály na představitele ODS a výměnou chtěl pozice ministrů s vlivem na ekonomiku ve vládě, která nastoupí po volebním vítězství ČSSD. Z kompra zbyla jen ostuda a dodnes nikdo neví, co Zeman v Bambergu Vízkovi skutečně slíbil. Trochu odlišná byla kauza Olovo, za níž stáli Zemanovi poradci z týmu, v jehož čele stál Miroslav Šlouf. Na veřejnosti se objevil dokument stažený z počítače jednoho z vládních poradců. Obsahoval návrh postupu, jak diskreditovat tehdy velmi populární sociální demokratku Petru Buzkovou. Měla být vylíčena jako zcela líná osoba týrající své dítě a před rokem 1989 provozující prostituci. Jenže místo ostudou Buzkové skončilo kompro po zveřejnění ostudou Miloše Zemana. Skutečného autora dokumentu se nikdy nepodařilo vypátrat. |
Čtěte: Čtvrtina Zemanových výroků v debatě byla nepravdivá. Drahoš se mýlil v každém sedmém tvrzení
| Květen 2013: Klenot vlasti |
|---|
Ještě za účasti premiéra Petra Nečase zaujal už tehdy prezident Miloš Zeman svou motorikou při odemykání a prohlídce korunovačních klenotů. Jeho vrávoravou chůzi a nepřítomný pohled šéf TOP 09 Miroslav Kalousek komentoval slovy, že k české koruně, jablku a žezlu málem přibyla i šavle. Hrad měl tehdy jiné vysvětlení, díky němuž slovo „viróza“ dostalo v českém slovníku nové konotace. „Za indispozici mohlo velké množství pracovních schůzek, pietních aktů a státnických akcí. V posledních dnech se u pana prezidenta objevila také lehká viróza“ vysvětlovala mluvčí Hradu Hana Burianová. Jen připomeňme, že mezi schůzkami byla bezprostředně před akcí u svatováclavské koruny také oslava konce války na ruské ambasádě. |
| Červenec 2013: Ústava na cáry |
|---|
 Vlnu kritiky vyvolal Zemanův postup při jmenování dočasné vlády po pádu kabinetu Petra Nečase (ODS). Vláda v čele s Jiřím Rusnokem vznikla na hraně ústavy pouze z vůle Miloše Zemana, navíc přes nesouhlas hlavních politických stran. Proto také nezískala důvěru sněmovny, ale úřadovala v demisi až do jmenování vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD) koncem ledna 2014 po předčasných volbách. Rusnokův kabinet tak ustanovil rekord vládnutí v demisi - 169 dní. Podle řady politiků Zeman svým postupem český politický systém přiblížil prezidentskému. Zeman opakovaně prohlásil, že jmenováním vlády chtěl vyvolat předčasné volby. Vláda byla také kritizována za úzké napojení na Stranu práv občanů - zemanovce (SPOZ), ve volbách neúspěšnou. |
| Říjen 2013: Kancléř bez prověrky |
|---|
| „Nastupují dvě možnosti - buď si tu prověrku dodělá, to znamená, že ji dostane, a pak zůstane kancléřem, anebo si ji nedodělá, pak přestane být kancléřem a já si budu shánět kancléře nového“ pronesl prezident na adresu svého kancléře Vratislava Mynáře. Ani dnes nemá Mynář nejpřísnější stupeň prověrky, o nějž požádal, a přesto na Hradě zůstal. Teoreticky by neměl mít přístup ke všem dokumentům, jež dostává hlava státu na stůl. |
| Září 2014: Dezorientace na Ukrajině |
|---|
| Zatímco území Ukrajiny vojensky destabilizovali rebelové s podporou Kremlu, a Krym dokonce anektovalo Rusko přímo, Miloš Zeman viděl alternativní pravdu a konflikt ve východní části země označil za občanskou válku: „Máte-li na mysli občanskou válku na Ukrajině, tak je především ji potřeba pravdivě pojmenovat a říci poctivě, že to opravdu je občanská válka.“ Prezidentovo vyjádření ovšem kromě Ruska nikdo nemohl brát vážně. V té samé době oficiální zprávy NATO, jehož je Česko členem, říkaly, že na východě Ukrajiny bojuje kolem pěti tisíc ruských vojáků. Když Miloš Zeman názor prezentoval na summitu NATO ve Walesu, vysloužil si kritiku například od švédského ministra zahraničí Carla Bildta. „Nevím, jestli existuje česká zpravodajská služba, máte ji? Mohl by se zeptat jich,“ navrhl. |
| Říjen 2014: Lísání k autokratům |
|---|
 Zeman sklidil kritiku za vystoupení v čínské televizi, kde mimo jiné řekl, že jel do Číny nikoli proto, aby poučoval o lidských právech, ale aby se naučil, jak stabilizovat společnost. Prezident byl kritizován i za to, že se do ČR vrátil letounem pronajatým soukromými společnostmi PPF a J&T. V souvislosti s cestou do Ruska na oslavy 70. výročí konce druhé světové války v květnu 2015 byl posléze kritizován za zvažovanou účast na vojenské přehlídce ruské armády, kterou kvůli ruské anexi Krymu bojkotovala většina západních lídrů. Zeman se přehlídky nakonec nezúčastnil, do Moskvy ale přijel. |
| Listopad 2014: Hovory z kanálu |
|---|
| Nečekaný konec měl prezidentův rozhlasový pořad Hovory z Lán. V živém vysílání Zeman opakovaně pronesl hrubé vulgarismy, kvůli kterým se pořadem Českého rozhlasu zabývala vysílací rada. Častoval jimi vládu Bohuslava Sobotky ataké je použil při parafrázování textů ruské umělecké skupiny Pussy Riot. Rozhlas poté přišel s návrhem na předtáčení, což ale Hrad odmítl a Zemanova vystoupení se přesunula z veřejnoprávní stanice na soukromou. |
| Listopad 2015: S islamofoby na pódiu |
|---|
 Oslavy svátku 17. listopadu na pražském Albertově, kde začaly revoluční události v roce 1989, patřily obvykle studentům. Ne tak v roce 2015, kdy si místo vybrali pro svoji prezentaci členové radikálního Bloku proti islámu. A zatímco policie odmítala studenty na místo pustit, aby položili květiny k pomníku, vedle Zemana na pódiu stál třeba Martin Konvička či poslanec za Úsvit Marek Černoch. Prezident Zeman v projevu na Albertově odmítl používání označení jako „extremisté“, „xenofobové“ či „islamofobové“ a sklidil potlesk. Premiér Bohuslav Sobotka poté řekl, že se Zeman zařadil mezi populisty a legitimizuje šíření nenávisti. Kritiku sklidil prezident i od členů hnutí ANO. |
| Leden 2015: Hitler není gentleman |
|---|
| Miloš Zeman s odkazem na svou fotografickou paměť a umístění článku „vlevo dole“ přišel s tvrzením, že novinář Ferdinand Peroutka v roce 1938 napsal článek s titulkem Hitler je gentleman. Svoji vzpomínku prezentoval na konferenci k 70. výročí osvobození Osvětimi a odstartoval tím spor, který trvá dodnes. Zeman na existenci článku trvá, i když jej nikdo neviděl a nenašel ho po letech pátrání ani jeho mluvčí Jiří Ovčáček. Peroutkova vnučka Terezie Kaslová v dubnu 2015 podala kvůli Zemanovým výrokům žalobu, prezident nadále tvrdil, že Peroutka byl fascinován nacismem. Pravomocný rozsudek dosud nepadl. |
Čtěte komentář Pavla Párala o debatě Zemana a Drahoše na Primě: Milošův bryndák
| Říjen 2016: Vyznamenání pro Bradyho |
|---|
 Jiří Brady prošel ghettem v Terezíně, přežil věznění v nacistickém koncentračním táboře v Osvětimi i pochod smrti. Po odchodu do Kanady pomáhal bojovat za lidská práva a pečoval o odkaz obětí holocaustu. Sněmovna ho navrhla na státní vyznamenání dvakrát, napotřetí se za něj přimluvil ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL), jeho vzdálený příbuzný. Miloš Zeman mu měl poté při společenské akci na slovenské ambasádě sdělit, že vyznamenání pro Bradyho schválí, Herman se ale prý nemá scházet s dalajlamou. Samotnému Bradymu pak 12. října telefonoval protokolář Hradu Jindřich Forejt, že je pro něj připraven řád T. G. Masaryka, a poskytl mu i detaily, třeba kolik osob si může pozvat. Herman se ale sešel s dalajlamou 18. října přímo v budově ministerstva a den poté obdržel premiér ke kontrasignaci seznam jmen oceněných, na kterém Brady nebyl. |
| Říjen 2016: Spory s americkým velvyslancem |
|---|
 Miloš Zeman kritizoval amerického velvyslance Andrewa Schapira, že se jako téměř jediný z velvyslanců neúčastnil oslav svátku 28. října. Jenže podle fotek se ukázalo, že Schapiro na oslavách byl a ve Vladislavském sále seděl. Mluvčí Hradu Jiří Ovčáček sice nejprve vzkázal, že „netřeba se omlouvat neviditelnému“, Zeman ale poté chybu uznal a omluvil se. Vztahy mezi oběma muži byly napjaté od doby, kdy měl Schapiro výhrady k Zemanově cestě na oslavy konce války do Moskvy. Zeman mu poté vzkázal, že má dveře na Hradě zavřené. |
| Květen 2017: Milost nájemnému vrahovi |
|---|
 Jak jinak si zvýšit popularitu v době volební kampaně než propustit nejpopulárnějšího českého vězně? Miloš Zeman tím sice porušil slib, že milost bude udělovat jen výjimečně z humanitárních důvodů, dvojnásobný vrah Jiří Kajínek je ale od května 2017 na svobodě. |
| Listopad 2017: Čínský lístek |
|---|
| Když se stal v roce 2015 Jie Ťien-ming čestným poradcem prezidenta Zemana, vypadalo to na vlezlé vyjádření úcty čínské investiční skupině CEFC, jejímž předsedou představenstva Jie Ťien-ming je. Jenže nyní se to jeví tak, že CEFC může plavat ve velké korupční kauze. Ukázalo se to poté, co Spojené státy zadržely Patricka Ho Čch'-pchinga, který působí jako tajemník nadace konglomerátu CEFC, který nadaci také plně platí. Důvodem zadržení bylo údajné uplácení představitelů Čadu a Ugandy kvůli přístupu k ropě. Zemanův poradce Jie Ťien-ming má i bez ohledu na to štěstí na zajímavé okolnosti. Spekuluje se, že by mohl být vnukem bývalého čínského prezidenta a maršála Jie Ťien-jinga. Spekulace živí to, že je o něm jen málo informací. Pochybuje se i o čistotě peněz skupiny, a dokonce o podobě jména Ťien-minga. Tuzemská média a poslanci dostali vloni předžalobní výzvu, aby se zdrželi informování o společnosti ve spojitosti s čínskou vojenskou rozvědkou. |
O volbě prezidenta čtěte více v rubrice Prezidentské volby 2018:
