Města budují bezplatná internetová připojení a komerční firmy se zlobí
Telekomunikační firmy a komerční poskytovatelé internetového připojení znervózněli. Zneklidňuje je Praha 5, také Praha 8 a 13. Olomouc, Prostějov, Karviná, Jihlava, Havlíčkův Brod, Břeclav. Počet měst či obcí, které svým občanům nabízejí bezplatné připojení k internetu pomocí bezdrátové technologie Wi-Fi, vzrůstá.
Předvolební guláš.
Komerční subjekty obviňují radnice z nedovolené veřejné podpory a neefektivního vynakládání municipálních peněz. A radnice ustupují. Pražský magistrát hodlal zhruba třetině obyvatel metropole nabídnout bezplatné připojení k otevřené Wi-FI síti. Místo toho - minimálně v první fázi projektu - dostanou Pražané bezplatný přístup jen na stránky magistrátu a portálu veřejné správy. Zda bude mít radnice někdy v budoucnu možnost metropolitní Wi-Fi síť zcela otevřít, to záleží na stanovisku úředníků Evropské komise (EK). V Bruselu leží žádost české Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí o přezkoumání a stanovisko EK k otázce „českého obecního internetu zdarma“.
„Internet zadarmo je nová forma předvolebního guláše. Ať města a stát investují do míst, kde není dostatečné pokrytí, ne tam, kde již nabídka existuje,“ nechal se slyšet Svatoslav Novák, předseda Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí. Asociace sdružuje největší fixní operátory, jako jsou Telefónica O2, GTS Novera, Radiokomunikace či Czech On Line. „Určitě by bylo vhodnější využít prostředky ze strukturálních fondů například na příspěvek na internetové připojení,“ tvrdí Michaela Hajná, mluvčí Czech On Line. Ivan Seyček, ředitel odboru informatiky Magistrátu hlavního města Prahy, však oponuje: „Operátoři a poskytovatelé připojení si musejí uvědomit, že jim zákazníky nebereme, ale naopak trh otvíráme. Řada lidí, kteří si k internetu díky obcím přičichnou, jde potom právě k nim pro lepší a rychlejší služby.“
Také v jiných státech Evropy už vyvolal vstup měst a obcí do segmentu vysokorychlostního internetového připojení nevoli komerčních poskytovatelů. V některých zemích se má za to, že municipální internetové sítě deformují privátní investice a jsou jen mrháním veřejnými finančními prostředky, jinde jsou městské investice do považovány za silný hnací motor rozvoje internetu.
Cesta k ePraze.
„Na území Prahy existuje několik nabídek komerčních operátorů na vysokorychlostní připojení k internetu, ty jsou však využívány převážně občany, které umějí výhody internetu využívat a jsou si vědomi jejich přínosu,“ tvrdí Ivan Seyček, „pro značnou část občanů je však komerční nabídka širokopásmového internetu nemotivující a drahá. Projekt vybudování Wi-Fi sítě jsme chtěli zaměřit především na ně.“
V rámci strategie „Cesta k ePraze do roku 2010“ začal magistrát pracovat na dvou různých konceptech – podal žádost o 150milionovou dotaci z broadbandového fondu, což je součást aktivity, v rámci které se stát zavázal v průběhu čtyř let rozdělit každý rok 200 milionů korun na podporu rozvoje rychlého internetu. A zároveň magistrát zažádal o prostředky z Evropského fondu regionálního rozvoje (EFRR), do nějž spadá i program JPD2 zaměřený kromě jiného na rozvoj služeb na podporu informační společnosti.
Se žádostí o dotaci z broadbandového fondu Praha neuspěla, zato s penězi z evropských fondů počítat může. „Máme přislíbenou dotaci ve výši zhruba 37 milionů korun, což je polovina veškerých investičních nákladů na vybudování sítě optických rozvodů, a 409 Wi-Fi přístupových bodů. Celkem bude internet přístupný na zhruba 580 místech,“ vypočítává Seyček. Při tvorbě zadávací dokumentace stanovil magistrát maximální hranici nákladů na vybudování a pětiletý provoz celé sítě na 340 milionů korun. „Již teď je však zřejmé, že projekt nepřekročí sumu 287 milionů,“ říká Jaroslav Šolc, který má projekt metropolitní Wi-Fi sítě na starosti.
V rámci dohadů o smysluplnosti vynakládání municipálních financí na budování Wi-Fi připojení ovšem zanikly dvě důležité informace. Signálem bezdrátového internetu bude pokryta jen zhruba třetina Prahy a síť nebude, alespoň do doby posvěcení ze strany Evropské komise, otevřená pro volný přístup do internetu. „Původním záměrem projektu bylo elektronické zpřístupnění radnice, aby občané mohli z domova vyřizovat to, kvůli čemu chodí na úřady. Na to jsme chtěli navázat vyhlášením výběrového řízení na poskytování placených služeb na této síti,“ vysvětluje Šolc.
Primárně pro školy.
Důvod, proč bude síť budována nejdříve jen na zhruba třetině území Prahy, spočívá v dotačních podmínkách evropských rozvojových fondů, konkrétně programu JPD2. „Na získání prostředků má z 57 městských částí nárok jen čtyřiadvacet, které splňují požadavek určité strukturální zaostalosti v porovnání s průměrem Evropské unie,“ vysvětluje Seyček. Městských částí, kterých se přímo dotýká vybudování optických datových rozvodů a Wi-Fi sítě, je nakonec 21, včetně Prahy 1, která překvapivě na dotaci „dosáhla“ (viz mapku). „Výběr byl proveden ve spolupráci s Bruselem, městské části poté musely písemně stvrdit zájem o spolupráci,“ dodává Šolc. Výtky ohledně přehnané finanční náročnosti projektu nazvaného „Internet pro Pražany“ úředníci magistrátu považují za neopodstatněné. „Je potřeba si uvědomit, že těžištěm je vysokorychlostní internetové připojení 171 škol a úřadů jednotlivých městských částí přes optickou síť. Ty budou sloužit jako distribuční body pro šíření Wi-Fi signálu,“ argumentuje Seyček.
Pouhé dvě nabídky.
Na vybudování a minimálně pětileté provozování Internetu pro Pražany vyhlásil magistrát letos v červnu výběrové řízení. Ačkoliv si zadávací dokumentaci vyzvedlo dvaadvacet subjektů, nabídku podala jen dvě konsorcia – společnost ICZ ve spolupráci s operátorem PragoNet/T-Systems s cenou 287 milionů korun bez DPH a pardubická firma KonekTel spolupracující se společností Radiokomunikace, jež podala nabídku v hodnotě 176 milionů korun. „I my jsme byli překvapeni, že nabídky přišly jen dvě,“ říká Seyček.
Z informací, které má týdeník EURO k dispozici, vyplývá, že nabídka konsorcia KonekTel/Radikomunikace byla kvůli formálním nedostatkům z hodnocení vyřazena. „Důvodem bylo nepředložení dokumentu Příloha k účetní závěrce. O vyřazení ze soutěže jsme již byli informováni,“ řekl týdeníku EURO ředitel KonekTelu Petr Anderle. O definitivním přidělení zakázky měla hlasovat městská rada minulé úterý, její zasedání však bylo bez dalších podrobností zrušeno.
Pionýrská pětka.
Za jakéhosi internetového průkopníka lze považovat Prahu 5, která spustila svou bezplatnou Wi-Fi síť vloni v březnu. Vybudování šestnácti přístupových bodů, takzvaných hot-spotů, stálo radnici dva miliony korun. „Byla to pro nás velká neznámá. Nevěděli jsme, jak bude síť fungovat v případě velkého náporu lidí, netušili jsme, jaký bude zájem občanů, ani jsme v té době neměli náš projekt s čím porovnávat, v Evropě jsme srovnatelnou aktivitu nenašli,“ říká Martin Stránský, bývalý zástupce starosty v pátém pražském obvodě a „duchovní otec“ Wi-Fi sítě nazvané Praha5.net.
V současnosti je do bezdrátové sítě, jež nabízí minimální připojení o rychlosti 64 kilobitů za sekundu, zaregistrováno zhruba 10,5 tisíce uživatelů. „V takový zájem jsem doufal jen v nejoptimističtější variantě. V našem obvodě žije 78 tisíc lidí v asi 36 tisících domácnostech. Musím přiznat, že jsem na takový úspěch pyšný,“ řekl Stránský týdeníku EURO. Správu Wi-Fi sítě má v současnosti na starosti, formou outsourcingu, společnost Casablanca. „Je to součást balíčku služeb, který kromě jiného zahrnuje dodávky internetové konektivity pro všechny úřady, školy a další subjekty provozované radnicí,“ tvrdí Stránský. Za připojení radnice přes linku o rychlosti 50 megabitů za vteřinu a kompletní servis platí Praha 5 měsíčně asi 117 tisíc korun.
Místo radnice Google?
Ani Praha 5 ovšem nezůstala „ušetřena“ konfrontace u Evropské komise. „Prozatím se nedá hovořit o žalobě, byli jsme vyzváni k dodání podkladů kvůli stížnosti na údajnou státní podporu. Posílali jsme do Bruselu asi osmdesát stran materiálů, které rekapitulují vývoj projektu už od roku 2000, kdy jsme vypsali první výběrové řízení na dodavatele konektivity pro školy spadající do našeho obvodu,“ vysvětluje Stránský.
Kdyby EK smíchovské radnici zakázala nabízet Wi-Fi připojení zdarma, navrhuje Stránský dva způsoby řešení. „Prodat celou Wi-Fi síť soukromému subjektu nebo sehnat sponzory jednotlivých hot-spotů, aby občané mohli využívat síť i nadále bezplatně,“ naznačuje. Za ideální variantu řešení případné krizové situace by považoval prodej sítě Prah5.net, která v současnosti čítá již 25 přístupových míst, americké společnosti Google. Právě ta nabízí bezplatné připojení v několika městech USA, například v San Francisku.
„My ukazujeme cestu internetu v municipalitách, Google v byznysu. Nepochybně by to bylo prospěšné spojení. Předpokládám, že prodejní cena Wi-Fi sítě by byla symbolická, například za jednu korunu. Kupující by se samozřejmě musel zavázat, že stejné bezplatné služby bude poskytovat i v budoucnu,“ říká Stránský, „jsem přesvědčen, že za pět let se budeme tomuto internetovému hašteření jen smát. Třeba nám Evropská unie vybuduje celokontinentální internetový deštník a všichni budeme na síti zdarma.“
Benevolentní Francie Příkladem zřejmě nejbenevolentnějšího přístupu je Francie, kde parlament před několika lety posvětil radnicím vybudování sítí, v případech, kde chybí alternativa ze soukromé sféry nebo kde se komerční nabídka jeví jako nedostatečná. Zákona využila Paříž. Metropolitní Wi-Fi síť by na konci příštího roku měla obsahovat čtyři stovky hot-spotů, přístupových bodů, umístěných v parcích, knihovnách a úřadech městských částí. Náklady na výstavbu by měly dosáhnout tří milionů eur, tedy asi 87 milionů korun, a podělí se o ně město s veřejnou správou oblasti Velká Paříž. Zároveň radní nechali „volné ruce“ i soukromým firmám – poskytovatelům internetových služeb, kterým pro umístění přístupových bodů nabízejí využití městských budov, sloupů veřejného osvětlení a řadu dalších strategických míst. „Dnes má přístup k vysokorychlostnímu internetu téměř 60 procent Pařížanů, cílem je přitom vybudování ultravysokorychlostního připojení pomocí nových technologií a optických kabelů na úrovni 80procentní penetrace do roku 2010,“ říká Jaroslav Šolc, který se na pražském magistrátu věnuje projektu vybudování metropolitní Wi-Fi sítě.
Italský kompromis Pro italské město Turín Wi-Fi hot-spoty buduje a spravuje jím vlastněná energetická společnost AEM Torino. Cílem je vytvořit infrastrukturu pro poskytování některých bezplatných služeb (egovernment pro občany, etourism, tedy mobilní služby pro turisty, a také „eSlužby“ pro starší občany města, či vzdělávání) a ve spolupráci s obchodními partnery nabídnout placený přístup k dalším službám na internetu.
Belgická směs S pokrýváním některých městských částí bezdrátovým internetem přes Wi-Fi začala i radnice v belgickém Bruselu. Snahou bylo zejména zpřístupnit webovou síť nízkopříjmovým skupinám obyvatel. Základní připojení o rychlosti 64 kilobitů za sekundu je zdarma, za výrazně rychlejší internet o rychlosti čtyři megabity za vteřinu zaplatí bruselští obyvatelé 20 eur měsíčně, tedy asi 580 korun.
Izraelské PPP V Jeruzalémě, který se stal prvním městem v zemi s bezplatným vysokorychlostním přístupem k internetu, byla síť vybudována v rámci PPP (Public Private Partnership), konkrétně městem založenou neziskovou společností Jerusalem Business Development Corporation a firmami Compumat Computers a Intel. Kromě připojení k internetu zdarma – jak pro občany či studenty, tak pro turisty – je Wi-Fi síť využívána pro systém městských bezpečnostních kamer. „Spojení se soukromým subjektem ve formě PPP je jednou z možných variant i u pražské Wi-Fi sítě,“ říká Šolc.
Bezdrátové Frisco Ve Spojených státech je zajímavý příklad ze San Franciska, kde tamní radnice poskytla společnosti Google prostor pro vybudování Wi-Fi sítě, na které poběží „základní“ internetové připojení o rychlosti 300 kilobitů za vteřinu zdarma. Za vyšší rychlost a další služby si obyvatelé města budou muset připlatit. Příkladem velice častého modelu provozování municipálních Wi-Fi sítí v USA je Filadelfie, kde město vlastní infrastrukturu, která je neziskově provozována privátní firmou, a kapacita sítě je prodávána komerčním operátorům. Velkoobchodní ceny účtované poskytovatelům služeb jsou dostatečně nízké na to, aby cena připojení nepřesáhla dvacetidolarovou hranici, tedy asi 450 korun. Občané s nízkými příjmy dokonce platí jen necelých deset dolarů měsíčně. V rámci projektu byla také založena nezisková organizace Wireless Philadelphia, která dohlíží na realizaci projektu i na poskytování počítačů a školení pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. To by podle představitelů radnice mělo být rozhodujícím krokem pro překročení takzvané digitální propasti.
Kontroverzní Amsterdam Kromě stále více se prosazujícího bezdrátového připojení přes technologie Wi-Fi či WiMax, se města a regiony také angažují při rozvoji infrastruktury pomocí optických kabelů, technologie Fiber-to-the Home (FttH), tedy „vlákna až do domu“. Tato technologie je budována na základě vize takzvaného triple play, tedy přenosu dat, audio i videosignálu až do domácností. Jeden z největších a zároveň také nejdiskutovanějších evropských projektů FttH byl nedávno zahájen v nizozemském Amsterdamu. Ještě letos by mělo být optickou infrastrukturou připojeno 40 tisíc domácností a firem, do roku 2013 by tato suma měla vzrůst na 420 tisíc. Velkolepému projektu odpovídají i náklady, jejichž výše je odhadována na 300 milionů eur, tedy asi 8,7 miliardy korun. Holandský soud řešil stížnost kabelového operátora UPC kvůli porušení hospodářské soutěže. Konsorcium, které síť buduje a ve kterém má město 30procentní podíl, však dodrželo podmínky otevřené soutěže – konektivitu poskytuje firma, která byla vybrána v otevřeném výběrovém řízení a optickou síť mohou využívat i další telekomunikační operátoři pro nabídku svých služeb. Síť tím přispívá k posílení konkurence mezi poskytovateli a vede ke snižování cen i zvyšování kvality.
Rychlá kolínská V Německu roste konkurence Deutsche Telekomu, který přímo či nepřímo kontroluje asi 90 procent všech vysokorychlostních internetových přípojek v zemi. Společnost NetCologne, která je prostřednictvím několika firem vlastněna městem Kolín nad Rýnem, začala letos v létě pokládat optickou infrastrukturu ke všem domům ve městě. Náklady během pěti let dosáhnou čtvrt miliardy eur a síť poskytne uživatelům rychlost až sto megabitů za vteřinu. Stejná firma, tedy NetCologne, a stejná výše odhadovaných nákladů se týkají výstavby vysokorychlostní sítě v Berlíně, která započala letos v červenci.
Rakouská ambice Jedním z největších municipálních internetových projektů v Evropě je plánovaná optická síť ve Vídni. Pilotní projekt čítá „pouhých“ 50 tisíc připojených domů, v konečné fázi by však infrastruktura měla dosáhnout do 960 tisíc domácností a 70 tisíc firem. Jestliže dojde naplnění vize o připojení do sítě o rychlosti jeden gigabit za vteřinu, stane se Vídeň broadbandovým lídrem planety. Projektem mají na svědomí radnicí plně vlastněné společnosti Wienstrom a Wienkanal. „Město zdůrazňuje, že nebude vytvořen žádný nový monopol, ale že síť bude otevřenou platformou, která bude nabízena všem poskytovatelům služeb za totožných podmínek,“ dodává Šolc.
