Eurostrategy navrhuje restrukturalizaci, která má stát 28 miliard
Netrpělivě očekávaná studie o restrukturalizaci hutnictví, jejíž zpracování zadalo ministerstvo průmyslu a obchodu britské konzultační společnosti Eurostrategy, vyvolala nemalé vzrušení. Navrhuje totiž, aby do konce letošního roku stát předal hutní část Vítkovic, Novou huť a Vysoké pece Ostrava (VPO) za symbolickou korunu do rukou soukromých Třineckých železáren, které v roce 1995 privatizovala společnost Moravia Steel. Všechny uvedené hutě by měly do konce letošního roku vytvořit společnou firmu Český ocelářský podnik (ČOP). Mluvčí Třineckých železáren Kateřina Samková uvedla, že podnik nemá o získání Nové huti a Vítkovic zájem. Připustila však, že železárny jsou ochotné se do projektu zapojit, pokud by si to vyžádal vstup České republiky do Evropské unie. Transakce má daňové poplatníky přijít na 28 miliard korun, v první verzi studie byla tato suma ještě o dalších dvanáct miliard vyšší. Cestu k efektivnímu hutnímu podniku má provázet uzavření rozsáhlých kapacit a masové propouštění, které by mělo začít ještě letos. Studie představuje opravdu razantní řešení problémů severomoravských hutí, ale vyvolává i některé pochybnosti. Studie navrhuje propustit z hutnictví do roku 2004 dvanáct tisíc pracovníků (z toho 3500 z administrativy). I původní restrukturalizační studie počítala se stejně masivním zeštíhlením, ale až do roku 2015. Ostravský kraj totiž již dnes registruje patnáct procent nezaměstnaných. Eurostrategy však tvrdí, že s restrukturalizací nelze otálet. Nová huť by se prý do konce příštího roku ocitla nad propastí a byla by takřka nezachranitelná, do roku 2005 by zbankrotovalo devadesát procent podniků v oboru a v roce 2010 by české hutnictví již nemuselo existovat. Stará vesta. Myšlenka propojit české ocelárny do jednoho subjektu není vůbec nová, objevila se již v první restrukturalizační studii z roku 1992, kterou zpracovaly společnosti Sofres Consulting a Roland Berger. Před dvěma lety se Třinecké železárny pokusily tuto ideu znovu oživit v podobě takzvaného Hutního konsorcia. Tehdy ale nemělo jít o kapitálové propojení. Domácí odborníci na hutnictví vesměs s vytvořením jedné velké ocelárny souhlasí. „Propojit největší domácí ocelárny do jednoho ekonomicky silného subjektu je z evropského a světového pohledu správné. Otázkou však zůstává forma tohoto spojení a výše nákladů pro stát, zdůraznil například ředitel společnosti Metalconsult Jan Kahovec. Neexistují totiž žádné záruky, že se nově vytvořený soukromý subjekt bude chovat tak, jak studie předpokládá, a že nezneužije státní peníze. Vláda asi kývne. Studie společnosti Eurostrategy, kterou má týdeník EURO k dispozici, hovoří o čtyřech strategických variantách restrukturalizace domácího hutnictví. První z nich předpokládá, že by se osud odvětví ponechal tržním silám, druhá jednorázovou státní pomoc jednotlivým podnikům a poté má opět zasáhnout trh. Třetí varianta mluví o jednorázové státní pomoci jednotlivým podnikům a privatizaci Nové huti společně s vítkovickou Divizí 200 do rukou nezávislých investorů. Všechny tyto možnosti však Eurostrategy zavrhuje s tím, že jsou buď velmi riskantní (první dvě), nebo nákladné. Výhrady má především k tomu, že nový nabyvatel by patrně omezoval export českých hutních výrobků na trhy Evropské unie a nepřiměřeně stlačoval výrobní kapacitu hutí. Poradce tedy vládě jednoznačně doporučuje čtvrtou variantu (tedy výše zmíněné vytvoření Českého ocelářského podniku), která je údajně nejlevnější. Argumentuje tím, že takový návrh je patrně nejprůchodnější také pro Evropskou komisi. Evropská unie totiž podmínila vstup České republiky úspěšnou restrukturalizací domácího hutnictví. O tom, že tato kapitola je pro nás velmi důležitá, svědčí také to, že unie postavila hutnictví na stejnou úroveň jako zemědělství. Současná sociálnědemokratická vláda, pro níž je vstup do unie měřítkem úspěchu, má tak značně okleštěné mantinely pro své rozhodnutí a pravděpodobně nakonec bude muset firmě Eurostrategy, jejíž vedení se rekrutuje právě z Bruselu, dát za pravdu. Ostatně premiér Miloš Zeman i ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr nejednou propagovali ideu jedné velké severomoravské firmy. „Myšlenka hutního konsorcia byla správná a časem by se měla přetvořit i do formy určité fúze významných podniků v severomoravském regionu. Taková skupina bude mít větší šanci na přežití na světových trzích, řekl naposledy koncem dubna premiér. O tom, že se vláda rozhodla ideu ČOP podpořit, svědčí i to, že minulý týden ve středu zrušila výběrové řízení na privatizačního poradce Nové huti. Konečný podklad pro rozhodnutí má ministr Grégr předat kabinetu do 20. července. Zatím však není jasné, kde chce vláda sehnat potřebných osmadvacet miliard korun a jak chce přesvědčit daňové poplatníky o tom, že nebudou vyhozeny oknem. Odborníci, kteří měli možnost se studií se seznámit, jsou názoru, že není správné, aby všechny náklady restrukturalizace nesl stát. Pravdou však zůstává, že to, co navrhují britští experti, je mnohem levnější než dřívější vize. Například studie zpracovaná Vysokou školou báňskou v Ostravě vyčíslila náklady na restrukturalizaci na zhruba sedmdesát miliard korun. Týdeník EURO má informace, že na ministerstvu průmyslu se začalo diskutovat také o variantě, že by část prostředků byla poskytnuta ČOP formou konvertibilního dluhu. Tím by mohl později stát v případě, že firma nebude schopna nebo ochotna splácet, získat určitý podíl akcií. Něco to stojí. Celkové náklady na vytvoření ČOP odhadla Eurostrategy na 28 miliard korun do roku 2005, z toho přímá finanční injekce dosahuje sedmnácti miliard, odpis dluhů necelých deset miliard a nákup nestátních akcií Nové huti a VPO 1,5 miliardy korun. ČOP bude navíc v příštím roce pro financování potřebovat dlouhodobou půjčku 10,5 miliardy korun. Výše státní pomoci ostatním podnikům se bude pohybovat mezi jednou až 1,5 miliardy korun. Největší část nákladů půjde přitom na oddlužení Nové huti. Ta nyní vykazuje téměř dvacet miliard dluhového břemene, z toho čtrnáct miliard jsou bankovní úvěry a zbytek závazky z obchodního styku. Eurostrategy proto pro odkoupení hlavních závazků Nové huti navrhuje vytvořit Dluhovou společnost. Ta by měla dluhy (bez půjčky od Mezinárodní finanční korporace – IFC) buď vyměnit za desetileté nízkovýnosové státní obligace, nebo je odkoupit za třicet procent nominální hodnoty. Platby věřitelům se mají rozdělit do tří splátek na roky 2002 až 2004. Dluhová společnost by tak odepsala sto procent všech půjček Nové huti, které bude držet zhruba v jedenáctimiliardovém objemu, a zhruba jednu třetinu závazků z obchodního styku (dvě miliardy). Jiný režim však bude s úvěrem (250 milionů dolarů včetně úroků) od IFC, která má zastavenou většinu aktiv Nové huti. Eurostrategy doporučuje, aby tento závazek zůstal v Nové huti, a stal se tak součástí prodeje Třineckým železárnám. Vláda by však měla naopak vyplatit do Třince 125 milionů dolarů a poskytnout záruku ve výši dalších 62,5 milionu dolarů. Tu by mohl podnik uplatnit, pokud minihuť nedosáhne do konce roku 2003 plné produkce. Třinecké železárny by si zároveň s IFC dohodly nový splátkový kalendář. Studie je v tomto bodě poněkud nejasná. Vypadá to však tak, že IFC, jež dosud vahou své zástavy blokovala všechna řešení spočívající v majetkovém propojení severomoravských hutí, se dostane ke všem svým penězům. Navrhované řešení vlastně představuje do značné míry záruku státu za vrácení peněz. Mohla by tedy být projektu přístupná. Finanční injekce vyplacené v letech 2003 až 2005 jsou určeny pouze na investice do elektrické obloukové pece a válcovny za studena, které by měly vzniknout v areálu Nové huti. Kontrola pokutou. Eurostrategy navrhuje, aby se v dohodách o převodu akcií uplatnil systém sankcí za neplnění buď plánovaného snižování počtu pracovníků, nebo kapacit. ČOP – pokud nesplní některé dílčí či celkové úkoly – by vracel odpovídající část z počáteční injekce 125 milionů dolarů. „Lidé z Eurostrategy se podíleli na restrukturalizaci hutnictví ve Velké Británii a ve Španělsku. Myslí si, že u nás funguje všechno jako v těchto zemích, a vůbec si nedokážou představit, že by státní peníze mohl někdo zneužít a že na kontrolu bude stačit systém pokut, uvedl jeden z aktérů jednání o restrukturalizačním plánu, který si vzhledem k utajení akce nepřál být jmenován. Dodal, že Moravia Steel je poměrně neprůhledná firma stejně jako finanční toky Třineckých železáren. Nákup surovin a prodej zboží teče totiž přes Moravii Steel. Jiní experti míní, že převod uvedených hutí do soukromých rukou je lepší nápad než vytvářet státní podnik, který bývá mnohem více ovlivňován politikou. Upozorňují však, že v tom případě by neměly Třinecké železárny dostávat hutě totálně očištěné a na zlatém podnosu. Týdeník EURO získal informace, že dosud není splacen celý privatizační úvěr, který Moravii Steel poskytla Česká spořitelna. I to může znamenat určitý problém. Tento úvěr je součástí operace zvané ring fancing, během níž mají být z prodané České spořitelny vyvedena další aktiva do Konsolidační banky. Není tak vyloučeno, že i touto cestou by mohlo za určitých okolností dojít ke vstupu státu do nové společnosti. Faktem je, že Třinecké železárny jsou dobře řízenou firmou, která jako jediná z českých hutí dokázala přestát potíže spojené s poklesem světové konjunktury v letech 1998 a 1999. Na rozdíl od zbývajících dvou hutí nemá existenční problémy a naopak s rozmyslem expanduje. Získala kladenskou Dříň a v současnosti zahajuje provoz fakticky zkrachovalých Železáren Veselí. Vzhledem k tomu, že rozhodnout o odpisu 28 miliard korun ze státního rozpočtu není věc jednoduchá ani pro tak velkorysou vládu, jakou je současná sociálnědemokratická, je možné již dnes pochybovat o navržených časových termínech. Studie vykazuje i další slabiny. Například neřeší, co bude se strojírenským zbytkem Vítkovic. Zcestné se zdá být i rozhodnutí privatizovat podniky Jäkl Karviná, Válcovny za studena a Válcovny plechu Frýdek–Místek do rukou managementu za pouhou korunu, když některé z nich by mohly být velmi dobře zpeněžitelné.
