Povodňový balíček bude hotov až v neděli
Na ministerstvu financí už získává jasnější kontury představa o tom, kudy by bylo možné vygenerovat ze státního rozpočtu slíbených 20 miliard korun na odstraňování povodňových škod. Ministr financí Bohuslav Sobotka předpokládá, že resortní návrh bude hotov zhruba týden před jednáním sněmovny. To by znamenalo tento čtvrtek. Na neděli 8. září je naplánováno mimořádné zasedání vlády, z něhož by měl vzejít komplexní materiál. Sobotka uvádí, že bude obsahovat opatření jak na příjmové, tak výdajové straně státního rozpočtu na rok 2003. Následující den má být předán do sněmovny, která bude o povodňovém balíčku jednat ve čtvrtek 12. září.
Tradiční zdroj.
Na to, že jde o naše peníze, jsme informačně drženi hodně zkrátka. I bez oficiální informace však už lze hlavní složky povodňového balíčku s poměrnou přesností postihnout. Opatření na příjmové straně rozpočtu se opírají o tři pilíře: sbližování sazeb daně z přidané hodnoty, zvýšení spotřební daně na alkohol a tabákové výrobky a zvýšení horního pásma daně z příjmu fyzických osob. To by mělo být doplněno dalšími drobnějšími úpravami, jejichž podoba se ujasňuje v jednáních s vnitrokoaličiními partnery i v rámci sondáží u představitelů dalších politických stran. Nejméně konfliktní bylo uvnitř vládní koalice zvýšení spotřební daně. Zvláště poté, co ministerstvo financí upustilo od dříve posuzované možnosti zvýšit také sazbu u pohonných hmot. Místo toho je naopak ve hře například zdražení dálničních známek nebo zvýšení silniční daně. Na zvýšení spotřební daně zejména u alkoholu mimoto existuje silný tlak Bruselu. Konkrétní údaje o růstu zdanění tabáku a alkoholu se týdeníku EURO přes veškerou snahu nepodařilo zjistit. Na ministerstvu financí existuje na informace o rozpočtových změnách embargo, které musí ctít i na náměstci ministra. Kuloární zprávy říkají, že přesná kvantifikace úprav ještě nebyla provedena, ale kalkuluje se s výnosem kolem čtyř miliard korun.
Sbližování.
Pokud jde o daň z přidané hodnoty, v minulém týdnu ze hry postupně vypadla varianta jednostranného zvýšení, nebo dokonce převedení na standardních 22 procent nízké, pětiprocentní sazby zatěžující potraviny a některé služby včetně stavebních prací. Dospělo se ke sbližování sazeb, tedy ke zvýšení nízké sazby o dva procentní body z pěti na sedm procent a snížení základní sazby postihující většinu zboží a služeb z 22 na 21 procent. Jak je zjevné, jde o zvýšení daně, nikoliv o kompenzační pohyby. A to tím spíše, že příjmový dopad na státní rozpočet má ministerstvo financí u změny horní sazby o jeden bod spočítán na pět, ale u stejně výrazné změny dolní sazby na šest miliard korun. Základním matematickým úkonem v tomto případě dospějeme ke zvýšení příjmů státního rozpočtu o sedm miliard.
Solidarita.
Ministr Sobotka několikrát hovořil o tom, že na financování povodňových škod by se měli solidárně podílet všichni občané, ale to se v praxi ukázalo jako těžce uskutečnitelné. Nejsolidárnější by byla povinná povodňová daň, o níž se ale nikdy vážně neuvažovalo. Jinak je solidarita věc ošemetná a rozhodně ji nevyjadřuje zvyšování DPH, byť se také týká všech. Konkrétní dopady cenových pohybů se velmi liší podle příjmových skupin a je jasné, že na ty nejnižší dopadají nejtíživěji.
Patrně proto, ale určitě nejen proto, se vláda rozhodla zaměřit se na lépe a nejlépe placeným. Informace o možném zavedení takzvané milionářské daně, přesněji řečeno o dalším daňovém pásmu pro nejvyšší příjmové kategorie, Sobotka ještě minulou středu označoval za spekulace. Ze dvou variant zvýšení daně z příjmů fyzických osob ministerstvo logicky prosazovalo tu druhou, která by se dotkla nesrovnatelně většího počtu lidí: zvýšení dosavadní nejvyšší sazby postihující procenty příjmy zhruba od 35 tisíc korun měsíčně nahoru z 32 na 35 nebo 37 procent. Tím spíše, že někdejší snížení horní hranice zdanění příjmů zaměstnanců uskutečněné ještě za ministra financí Iva Svobody bylo důsledkem politického handlu a ministerstvo financí od té doby možnost posunout ji zase nahoru nepouštělo ze zřetele.
O tuhosti koaličních jednání svědčí skutečnost, že další den ČSSD přistoupila na tlak koaličních partnerů a ministerstvo financí začalo pracovat ve svém návrhu s milionářskou daní (37 procent na příjmy od 993 tisíc ročně nahoru), o které odborníci soudí, že má pouze marginální rozpočtový význam a lze ji snadno obejít. Půjde-li s tím vláda do Parlamentu (ale do neděle je ještě času dost), znamenalo by to z hlediska dodatečných příjmů pro rozpočet místo tří až pěti miliard jen jednu miliardu.
Nebude se rolovat.
Ještě, že jsou tady státní úředníci, policisté, vojáci, hasiči, učitelé, lékaři. Ministerstvo financí od samého počátku opíralo hledání dodatečných zdrojů státního rozpočtu o možnost odložit slíbené rozšíření tarifních tříd státních zaměstnanců, a tedy snížit nároky na rozpočet o čtrnáct miliard korun. To je částka, kterou odborům slíbil na profinancování nového systému Vladimír Špidla ještě jako ministr práce a sociálních věcí. Ustoupení od tohoto závazku (to by vláda hned měla tři čtvrtiny úspor v kapse) nebo jeho mininimalizace byly základem veškerých opatření na výdajové straně státního rozpočtu. Týdeník EURO sice získal informace, že o možnosti rolování úhrady ztráty Konsolidační banky (odhady pro letošek uvádějí kolem 70 miliard korun) na další rok někteří ministři vážně uvažovali, ale zavrhl ji ministr financí i premiér. Pohyby výdajů uvnitř resortů, kterým se eufemisticky říká restrukturalizace nákladů nebo změna priorit, je zase věc značně neprůhledná, jako ostatně celý rozpočet. Viz ministerstvo pro místní rozvoj, které našlo bleskurychle miliardu korun na bydlení pro oběti povodní, ačkoliv jeho zdroje, jak tvrdil ještě bývalý ministr Petr Lachnit, byly velmi napjaté.
Klíč.
Vláda původně Sobotkův návrh odložit rozšíření tarifních tříd 550 tisíc státních zaměstnanců odmítla. Ovšem s tím, že budou zahájena jednání s odbory. Ta vyvrcholila v pátek, kdy odboráři usedli k jednacímu stolu s padesátiprocentním kompromisem: zachovat pro příští rok dosavadních dvanáct tarifních tříd, ale zvýšit objem mzdových prostředků alespoň o polovinu původního objemu – tedy o sedm miliard. Na tom se nakonec s ministry práce a financí až překvapivě rychle dohodli a byl tak učiněn důležitý krok k vytvoření rozpočtové rezervy, který nadto nepotřebuje ani souhlas parlamentu. Kolik ale ministerstvo financí dohodou s odbory vlastně ušetřilo, je otázka ošemetná. V původním návrhu rozpočtu se na rozšíření tarifních tříd počítalo s 10,5 miliardy korun s tím, že zbytek do oněch čtrnáct miliard se nějak doplní…
Předtermín.
Závažnost opatření chystaných do povodňového balíku opravňuje k tvrzení, že 12. září nepůjde ve sněmovně jen o peníze na povodně, ale vlastně o celý rozpočet na příští rok. Bude se o něm hlasovat v tříměsíčním předstihu. Až totiž poslanci dostanou na stůl návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2003, těžko v něm najdou takové novinky, které by nebylo možné vyřešit v průběhu připomínkového řízení. Objektivně je třeba říct, že lepší situaci než tu dnešní, kdy v národě stále doznívá duch kolektivismu, možná i solidarity vyvolaný přírodní katastrofou, si vláda pro to nemohla přát. ODS už ústy Vlastimila Tlustého sice dala najevo, že návrhy na jakékoli zvýšení daní nepodpoří. Tak to patrně také dopadne. Jenomže ODS si - jak případně poznamenal poslanec za ČSSD a jeden z tvůrců rozpočtových úprav Jan Mládek - také musí dát pozor, aby neříkala pořád jen „ne, ne, ne“, protože tak by se hrozba její izolace, už nyní dost patrná, mohla rychle stát realitou. To komunisté jsou z izolace zjevně venku. Návrhy na vyšší zdanění bohatých jsou v souladu s jejich programem. Otázka však je, nakolik skálopevné je oznámení jejich místopředsedy a poslance Jiřího Dolejše, že pro zdražení potravin ruku nezvednou. Záměr ministerstva financí protisměrně snížit horní sazbu DPH je v tomto kontextu vlastně kompromis, ale jde o to, zda dostatečný. Do hry se tak může dostat i daň z luxusu (návrh KSČM), rozšíření počtu plátců daně z přidané hodnoty (varianta ministerstva) a další nápady. V každém případě s KSČM, nikoli s ODS, povede vládní koalice o povodňovém balíčku nejintenzivnější politická jednání.
