Dříve opomíjený segment se stal atraktivním pro banky
Malé a střední podniky si dříve stěžovaly na obtížný přístup ke zdrojům financování. Situace se ale změnila a v posledních několika letech zájem o tyto klienty deklarovaly všechny významné tuzemské univerzální banky. Najednou mohou získat peníze od bank i ti, kteří dříve třeba kvůli malému zisku neprošli jejich sítem.
V České republice existuje asi tři čtvrtě milionu malých a středních podniků (SME, small and medium enterprise - poznámka redakce), přičemž zhruba devadesát procent z nich patří mezi ty nejmenší s celkovým ročním obratem pod deset milionů korun. Proč tolik zájmu o firmy, které byly dříve považovány za velmi rizikové? Jedná se o poslední segment, na kterém mohou banky v tuzemsku vyrůst. Všechny mají navíc nadbytek hotovosti a hledají, jak peníze výhodně investovat. Potenciál růstu nejlépe dokládá statistika. Odhaduje se, že zatímco v České republice SME vytvářejí ani ne polovinu HDP, v zemích původní EU dosahuje tento ukazatel šedesáti procent. Potenciál tu tedy určitě je.
Jak malý je malý podnik.
Definice malého či středního podniku je velmi ošidná. Pokud vyjdeme z úzu stanoveného Evropskou unií a zakotveného i v České republice, jedná se o podnik s obratem maximálně 1,5 miliardy korun. Takové množství peněz je však pro drobné české živnostníky, svobodná povolání, ale i pro většinu „malých a středních“ podnikatelů nedosažitelné. Protože banky tuzemský trh znají a vědí, že úvěrovat pouze firmy s obratem okolo miliardy je dlouhodobě špatná strategie, přistoupily k širší segmentaci. Rozdělily si firmy na malé, střední a v rámci SME segmentu i velké. Díky tomu může v současné době dosáhnout na úvěr i část malých živnostníků, kteří nemají roční obrat vyšší než jeden milion korun. Existují i speciální programy pro společnosti s tržbami například do třiceti či padesáti milionů korun. Co se tedy týče objemu peněz, jež připlyne na firemním účet během jednoho roku, je strategie pestrá. Vědomy si toho, že velký podnik v zemích Evropské unie není nutně souměřitelný s velkým podnikem v českých luzích, banky stanovují maximální výši obratu pro SME níže. Například ČSOB, která má na tuzemském trhu historické zkušenosti jak s poskytováním peněz velkým gigantům, tak menším firmám, stanovila svou hranici obratu SME na 300 milionů korun. Označení střední podnik u Komerční banky nese firma, jejíž obrat nepřesáhne 125 milionů korun.
Vysoké marže a loajalita.
Důvody příklonu k SME jsou ale i jiné. Na rozdíl od velkých korporací, zaměstnávajících celá finanční oddělení, nemají malí podnikatelé čas vypisovat tendry a porovnávat při potřebě financování nabídky několika bank. Jsou tedy hodně loajální. Pokud je banka, která vede jejich běžný účet, ochotná poskytnout jim i úvěr, většinou se již neptají u konkurence, zda její nabídka není výhodnější. Segment je proto pro banky podstatně výnosnější než akvizice velkých a neloajálních korporací. Nejsilnější bankou v segmentu malých a středních podniků je Komerční banka, která obsluhuje bezmála polovinu klientů. Zhruba po dvaceti procentech trhu mají ČSOB a Česká spořitelna. O zbývající podíl mezi sebou bojují všichni ostatní. Banky při konstrukci nových nabídek nemusejí spoléhat jen na know-how své a svých matek. Při rozvoji služeb malým podnikům jim pomáhá i Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD), která vzestup úvěrování malých podniků zaštiťuje také finančně. Financování úplných podnikatelských začátků, tedy podniků, které nemají uzavřené ani jedno účetní období, se věnuje také státem kontrolovaná Českomoravská záruční a rozvojová banka se svým programem Start.
Evropské balíčky.
Marketingovým hitem se po vstupu Česka do EU v roce 2004 staly speciální produkty na financování projektů žádajících peníze z evropských strukturálních fondů. Jako první tyto produkty, které ale v podstatě nejsou ničím jiným než jinak zabalenými balíčky, nabídly tři největší banky. Postupně však vzaly za své představy bankéřů, že „EU programy“ se stanou akvizičním nástrojem silného kalibru. Tržní podíl na počtu úvěrových příslibů, které shromáždila agentura CzechInvest, zřetelně kopíruje rozdělení trhu v segmentu SME.
Produkty jednotlivých finančních domů se liší spíše v doplňkových službách než v samotném financování. V rámci jednotlivých speciálních produktů na fondy EU dominuje poradenství při výběru vhodného dotačního programu. V tomto asi nejdále zachází ČS, která je v rámci své finanční skupiny schopna svým klientům nabídnout kompletní služby spojené s přípravou žádosti o dotaci a dalších potřebných podkladů. Ostatní banky neexistenci vlastní poradenské firmy kompenzují spoluprací s významnými hráči na trhu poradenství k fondům EU.
ČSOB výrazně zaměřila svou pozornost na financování takzvaných klastrů neboli seskupení několika podnikatelů, firem či dalších organizací (například vysoké školy, výzkumná pracoviště, technologické parky a podobně) na základě společného výzkumu nebo dodavatelsko-odběratelských vztahů. Financování klastru může být pro banku zajímavé, protože má šanci postupně převzít většinu členů klastru, a to nejen ve financování, ale také v platebním styku a dalších službách přinášejících nerizikový výnos. Několik bank založilo pro činnosti spojené s EU speciální útvar. První odstartovala Kancelář pro Evropskou unii v ČS, ČSOB zřídila EU centrum, HVB Bank Evropské kompetenční centrum.
Žádaný kontokorent.
Klasické úvěry nejsou jedinými produkty, se kterými se banky na poli SME angažují. Nejběžnějším a nejžádanějším produktem je stejně jako v případě nepodnikajících klientů úvěrový rámec k běžnému účtu - kontokorent. Výše povoleného přečerpání se odvíjí zejména od velikosti průměrného měsíčního obratu na účtu a může dosahovat až několika milionů. Finanční prostředky potřebné na překlenutí dočasného rozdílu mezi příjmy a výdaji jsou mezi podnikateli velice oblíbené, protože jsou dostupné okamžitě. Některé firmy tento záporný zůstatek používají také jako dražší finanční rezervu, úroková sazba je totiž v případě čerpání kontokorentu o několik procent vyšší než u klasických úvěrů. Také to jasně ukazuje, co podnikatelé především požadují: rychlost a jednoduchost. Donedávna přistupovaly banky k malým podnikům jako ke korporátní klientele, tedy individuálně a analyticky. Nyní převládá snaha tyto produkty standardizovat, zjednodušovat a urychlovat. Tento trend bude stále více patrný i v budoucnu. Takový přístup lze ale použít jen u mikropodniků, které se podobají retailu. Cena bankovních služeb v segmentu SME se zatím banku od banky hodně liší. Z analýzy společnosti Scott & Rose vyplývá, že rozdíly mezi nejdražším a nejlevnějším podnikatelským účtem dosahují až sedmnácti tisíc korun. Časem se snad tyto rozdíly zmenší. S kvalitnějšími informacemi, které banky o segmentu postupně sbírají, klesne riziko, a tím by spolu s důsledky rostoucí konkurence mohla v čase klesnout i cena služeb. No a to je zpráva, na kterou podnikatelé netrpělivě čekají. Příklad retailu, kde k tomu již dochází, ale ukazuje, že časem se určitě dočkají.
