Ani jednotkové ceny domácí trh nespasí
Tričko za stovku, boty za tři sta korun, bunda „adidas“ za šest set. Za tak lákavé ceny mohou Češi na tržištích nakupovat zboží dovážené z Asie. Na první pohled se zdá, že mohou být všichni spokojeni: obchodníci, kterým jde zboží na odbyt, i zákazníci, kteří vzhledem k cenám omluví mnohdy nižší kvalitu výrobků. Stát ovšem přichází při dovozu ohromného množství spotřebního zboží z Asie celními a daňovými úniky o podstatnou položku ve státním rozpočtu. Podhodnoceným dovozním cenám tohoto zboží nejsou schopni domácí výrobci konkurovat. Nejvíce jsou postiženi výrobci textilu a obuvi. Vláda sice přijala opatření v podobě jednotkových cen, které by mělo ochránit domácí trh proti dovozu podhodnoceného zboží, praktické využití tohoto nástroje je ale velmi malé. A objemu dovozu se nedotkne vůbec.
Jediní v Evropě. Účinky jednotkových cen budou vyhodnoceny koncem srpna. Pokud se ukáže úspěš–nost takového opatření, bude jeho platnost prodloužena. To ale dnes nikdo nedokáže odhadnout. „Nejsem přesvědčený o efektu jednotkových cen. Mohou omezit dovoz podhodnoceného zboží, ale nikoliv příliv spotřebního zboží, říká Miroslav Kárník, vedoucí referátu celního hodnocení Generálního ředitelství cel. Trochu jiný názor má poslanec Ladislav Korbel, poslanec a předseda parlamentní komise pro otázky vnitřního trhu. „Je chybou, že byly jednotkové ceny stanoveny na tak krátkou dobu, komise prosazovala období delší, alespoň rok. Měly by se týkat také většího počtu výrobků. Jednotkové ceny problém nevyřeší. Je nutné zavést dovozní kvóty na některé druhy zboží, upravit podnikání cizinců v živnostenském zákoně, lépe kontrolovat, jak odvádějí daně, upravit vyřizování trvalého pobytu… Jsem přesvědčen, že se mělo zakročit dříve. Jsem názoru, že důvodem, proč se tak nestalo, je korupce, říká Korbel. Nástroje, které by mohly úspěšně regulovat dovoz asijského spotřebního zboží, spadají do kompetence ministerstva průmyslu a obchodu. Upravuje je zákon o některých opatřeních při dovozu a vývozu výrobků a o licenčním řízení, který byl přijat loni v únoru. Na základě tohoto zákona mohou být uplatněna rozmanitá ochranná opatření, pokud z prošetřování ministerstva průmyslu a obchodu vyplyne, že zvýšené dovozy určitého zboží způsobují vážnou újmu nebo jsou hrozbou pro některé domácí výrobní odvětví. Prošetřování ministerstvo zahajuje na základě podnětu fyzické nebo právnické osoby. Česká obuvnická asociace podala takový návrh na počátku října loňského roku. Zatím se odezvy nedočkala. „Doporučovali jsme ministerstvu průmyslu a obchodu po–užít nástroje, které jsou v souladu s mezinárodními smlouvami. Jednotkové ceny dovozy regulovat nemohou, říká Kárník. Česká republika je jediným státem v Evropě, který dovoz asijského spotřebního zboží nijak nereguluje. V žádném případě by se nemělo omezovat podnikání. Měly by se ale vytvořit alespoň přibližné podmínky pro domácí výrobce a pro ty podnikatele, kteří své výrobky dovážejí z Asie mnohdy nelegálním způsobem a poté nabízejí u stánků za ne–srovnatelně nižší cenu než tuzemští producenti. „Již před několika lety nás upozorňovala Evropská unie, že je nutné začít tento problém řešit. Obavy Bruselu jsou logické. Často je toto zboží z Čech reexportováno právě do členských zemí unie, tvrdí Ladislav Korbel.
Ráj bot. Československo patřilo před rokem 1989 k největším producentům a exportérům obuvi na světě. Ročně se v něm vyrobilo kolem 70 milionů párů bot. V loňském roce Česká republika vyprodukovala pouhých devět milionů párů. Kromě rozdělení státu, nových podmínek na trhu a rozpadu ruského trhu, na který směřovala podstatná část produkce před rokem 1989, se na stavu českého obuvnického průmyslu neblaze podepsaly i neomezené dovozy z asijských zemí, které se rok od roku zvyšují. Největším exportérem obuvi do Česka je Čína. V roce 1994 dovezla téměř pět milionů párů bot, vloni to ale bylo již více než 18 milionů. Průměrná deklarovaná cena zboží byla 82 korun za jeden pár. I když z Číny pochází téměř 60 procent dovezených bot do České republiky, v hodnotovém vyjádření tvoří čínský export pouhou čtvrtinu. „Za deklarované ceny bot není v Čechách možné pořídit ani vstupní materiál, tvrdí Vlasta Mayerová, tajemnice České obuvnické asociace. Problematická je i kvalita dováženého zboží. Dovozci nejsou povinni podrobit své výrobky atestům. „Takové boty mohou způsobit zdravotní problémy. Stalo se již, že obuv přišla do naší republiky i plesnivá, řekla týdeníku EURO Mayerová.
Parlamentní komise. Čeští výrobci obuvi a textilu již více než pět let upozorňují na nespravedlivé podmínky na trhu. Jejich hlasy však zůstaly dlouho nevyslyšeny. Teprve před rokem byla založena parlamentní komise pro otázky vnitřního trhu, která se právě neúměrnými a často podhodnocenými dovozy zboží zabývá. Jejími členy jsou zástupci ministerstev financí, průmyslu a vnitra, Generálního ředitelství cel, Svazu průmyslu a obchodu, České obchodní inspekce, Asociace textilní, oděvního a kožedělného průmyslu a České obuvnické asociace. „Prosadit tuto komisi bylo poměrně složité. O problému zvýšených dovozů jsem informoval bývalého ministra financí Pavla Mertlíka. Ten mi odpověděl, že tato oblast spadá do kompetencí ministerstva průmyslu, které se žádnými ochrannými opatřeními nesouhlasí. V podstatě šlo o válku mezi Grégrem a Mertlíkem, sdělil týdeníku EURO Ladislav Korbel. Hlavním argumentem při prosazování komise v Parlamentu byly celní a daňové úniky, o které stát přichází při dovozu podhodnoceného zboží. Tím se doposud žádný subjekt nezabýval. „Vláda kritizuje, že se nevybírají daně. Ve skutečnosti jsou ale nedoplatky u vyměřených daní již několik let stabilizovány, v tomto směru žádné dodatečné prostředky nenajdeme. Propočetli jsme, že při dovozu zboží stát přichází ročně o 50 až 100 miliard korun. Vezmeme–li v úvahu, že státní rozpočet je zhruba 650 miliard korun, tak nám ze státní pokladny utíká jedna šestina prostředků, tvrdí Korbel.
První vlaštovka. Vláda v květnu vydala dvě nařízení o jednotkových cenách. Vztahují se na vybrané textilní a obuvnické zboží z Číny, Vietnamu, Hongkongu, Turecka a Tchaj–wanu. I když se čeští výrobci konečně dočkali, v praxi se zřejmě účinek nijak razantně neprojeví. „Vláda se odhodlala k akci pod tlakem podnikatelské sféry. Ale jednoznačně jde o opatření na základě přísloví, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, tvrdí Mayerová. Složitá proclívací procedura, která je přesně stanovena v zákoně, dovoluje, že jednotkových cen může být využito až jako čtvrtého kroku v pořadí při stanovení celní hodnoty. „Pokud je u dovezeného zboží přiložena faktura vyvolávající pochybnosti, zda není podhodnocená, celník je povinen s ní pracovat, říká Miroslav Kárník. Mezinárodní pravidla určují, že za určitých podmínek je celní správa nucena uznat dovoz zboží i pod jeho výrobní cenou. „To se týká speciálních obchodních podmínek. Například pokud chce dovozce proniknout na trh s novým výrobkem nebo jde–li o výprodej sezonního zboží. Mnohdy je obtížné zpochybnit nízkou cenu dovozů z Číny nebo Vietnamu. Pokud se prokáže, že cena výrobků je nízká díky levné pracovní síle nebo surovinám, ani v tomto případě nemůžeme cenu zvýšit, konstatuje Kárník. Podaří–li se cenu zboží deklarovanou na faktuře zpochybnit, pokládají se za relevantní při výpočtu cla ceny identického nebo podobného zboží, které je do České republiky dováženo ze stejné země a za stejných podmínek. Teprve tehdy, nejsou–-li takové údaje k dispozici, mohou celníci využít k vyměření cla jednotkových cen.
K čemu slouží? Jednotkové ceny v žádném případě nezabrání nadměrnému přívalu asijského spotřebního zboží. „Mám pochybnosti o faktickém využití tohoto opatření. Domnívám se, že se použije pouze ve výjimečných případech. Upozorňoval jsem na školeních celníky, že se nesmí automaticky řídit pouze těmito nařízeními vlády, pokud nevyužili předchozí možnosti určení celní hodnoty. Narazili bychom na obrovské mezinárodní konflikty. Každý dovozce, který by celní správu žaloval, by takový spor vyhrál, tvrdí Kárník. Výhodu přijatého nařízení vidí Miroslav Kárník v jeho preventivním účinku. Slibuje si, že se zlepší celní spolupráce se zeměmi, kterých se ustanovení vlády týká. „Dříve čínská celní správa ve většině případů na naše dožádání nereagovala. Někdy se ukázalo, že deklarovaný dovozce vůbec neexistuje nebo že je předložena jen část celkové faktury, řekl týdeníku EURO Kárník. Poté, co začala platit nařízení o jednotkových cenách, se ozvaly celní správy příslušných zemí a přislíbily lepší spolupráci. „Dovozci se také sami informují, mají alespoň nějaké měřítko. Některé ambasády nám sdělily, že dovozci ze strachu z těchto nařízení ceny uměle zvyšují, dodal Kárník.
