Systémy, které nás obklopují, jsou stále složitější a komplikovanější, vznikají kritická místa. Proto je klíčový pohled třetí, neutrální osoby, která tato riziková místa prověří, říká v rozhovoru Tomáš Vít, generální ředitel společnosti TÜV SÜD pro region střední a východní Evropy. Firma je vedoucí společností v oblastech inspekce, certifikace a testování systému, procesů, výrobků a služeb.
Určitě nepozbývá na významu, spíše naopak. Nástroji, které máme k dispozici, přispíváme ke snížení rizik pro firmy. A ta rizika s sebou přinášejí určité finanční hrozby. Právě v krizi se firmy snaží hrozbám vyhnout a předcházet. Navíc revize procesů uvnitř firmy může najít skryté rezervy, úspory, zajistí, že výrobní proces nebo služba běží kvalitně a spolehlivě.
Jak se daří certifikaci v době krize? Je to věc, kterou si firmy mohou odpustit jako zbytečný luxus, nebo je to naopak nezbytnost ať už kvůli legislativě, nebo konkurenční výhodě?
Takže současná doba patří certifikaci?
V minulých letech trhy hodně rostly, konzumovaly zdroje. Doba, která přichází, je z mého pohledu konsolidační. Všichni si budeme muset udělat ve věcech pořádek. V době růstu nám bylo jedno, jestli se někde nepracovalo efektivně, jestli některých zdrojů nebylo zbytečně moc, jestli procesy běžely nejlépe, jak mohly. Teď přijde doba, kdy se budeme muset zamýšlet, kolik zdrojů je a jestli je všechny efektivně využíváme. Je to podobné, jako když stavíte dům a potom si ho uklízíte. A my jsme firma, která v rámci toho úklidu může nabídnout spoustu služeb.
Proč je teď certifikace tak důležitá?
Technologie se vyvíjejí a je třeba na ně dohlížet z pohledu bezpečnosti. Tento trend podporuje také množství legislativy, která vzniká. Když se podíváme na systémy, které nás obklopují, jsou stále složitější a komplikovanější. Vznikají kritická místa. Proto je pohled třetí, neutrální osoby, která tato riziková místa prověří, klíčový. A dostane stejné peníze, ať kontrola dopadne dobře nebo špatně. Pokud ji ale svěříte lidem, kteří jsou finančně závislí na výsledku, tak dochází k jeho různému ohýbání.
Je rozdíl mezi využíváním certifikací ve vyspělých zemích a státech východní Evropy?
Když se podíváme na Německo, kolébku bezpečnostních norem, tam jsou všichni vychováni tak, že si nedokážou představit uvedení nějakého produktu do provozu bez TÜV (v Německu je TÜV hlavní a historicky nejznámější certifikátor – pozn. red.). Vychází to také z toho, že mají uspokojeny základní potřeby, mají co jíst, kde bydlet… Takže se starají o to, aby žili dlouho a spokojeně. Čím víc jdeme na východ, tím je to odlišnější a trhy jsou méně naplněny našimi produkty. Už kvůli tomu je zřejmé, že budeme v tomto prostoru růst, bez ohledu na ekonomický vývoj.
Mají certifikáty využití i pro malé a střední firmy?
Každé firmě dá přidanou hodnotu jiný typ testování, ověřování či certifikace. Záleží na tom, zda chce firma snížit rizika, vylepšit procesy nebo splnit požadavek svého zákazníka. Například certifikace systémů řízení je relativně náročná záležitost, vyžaduje prostředky a zejména čas kvalifikovaných pracovníků nebo externích poradců při zavádění požadavků příslušných standardů. Malým a středním firmám jsou tedy takové certifikáty přínosem, pokud jsou vynaložené zdroje vyváženy zisky plynoucími ze zvyšování kvality, snižování rizik a ze zvýšené konkurenceschopnosti.
Co konkrétního si pod tím mohou představit?
Pracoval jsem řadu let v automobilovém průmyslu. Vždycky mi přišlo bizarní, když jsme ve výrobě šetřili náklady po pětikorunách a padesátnících, a pak někde uletěly dva miliony, protože kdosi špatně nastavil klíčové procesy. Právě to se dá testováním nebo certifikací vyloučit.
Přes všechny různé certifikace, kterých přibývá, mají firmy i spotřebitelé stále více pocit, že se kvalita výrobků snižuje, mluví se o umělém zkracování životnosti výrobků. Může s tím certifikace něco udělat?
Certifikace je posouzení souladu s něčím. Takže když chcete, aby se něco za dva roky zlámalo, a my zjistíme, že to tak je, tak na to budete mít certifikát. Je na uživateli, aby zjistil, o jakou konkrétní certifikaci jde. Ale máme samozřejmě certifikace, které říkají, jakou má výrobek životnost, jestli je nadstandardní, jakou má spolehlivost a podobně.
Takže je třeba sledovat rozdíly mezi certifikáty?
Přesně tak. Máme například certifikát na pneumatiky, který říká, že splňují všechny normy. Ale pak máme i další, které upozorňují, že konkrétní pneumatika splňuje požadavky na delší životnost, větší bezpečnost a podobně. Je třeba, aby to lidé četli. Není certifikát jako certifikát. Není možné říci: „Má to TÜV, tak se mi nic nestane.“ To je hloupost. Je třeba to dočíst do konce. Tak jako jsou dnes téměř všichni zvyklí číst na zadní straně potravinářských výrobků informace o složení.
Certifikace jsou menší část vašeho byznysu, která je ta největší?
Je to industry, inspekce v průmyslu. Kontrolujeme, zda výrobní procesy nebo produkty odpovídají legislativě nebo předpisům výrobce. Od energie, výroby zboží, rafinerií, tlakových nádob přes výtahy až po budovy a nukleární zařízení. Další naše divize se zabývá mobilitou. Z Německa je TÜV SÜD zřejmě nejznámější právě periodickými kontrolami vozidel, tedy něco podobného, jako jsou české stanice technické kontroly. Ovšem v Německu platí výrazně náročnější standard, než mají „estékáčka“ v Česku.
V čem vidíte nedostatky českého zákona oproti německé praxi?
To se dostáváme trochu na tenký led. Ale můžeme si pomoci jednou větou z desatera, které jsem vytvořil pro naše manažery. Ta zní: „Upřímně potřebují, aby se v jejich systému něco zlepšilo.“ To je přesně to, co zatím na českém systému drhne. Až bude někdo potřebovat, aby se technické kontroly opravdu zlepšily, fungovaly transparentně a bez pardonů, tak se toho rádi zhostíme. Nyní v Česku v této oblasti nepůsobíme, i když jsme dostávali spoustu nabídek. Ale protože současná praxe pořád vyvolává pochybnosti, zda technické kontroly v ČR probíhají korektně, tak my u nich nebudeme.
Je v tomto ohledu situace stejná i v dalších zemích?
Divil byste se, že i v takovém Turecku chtějí, aby technické kontroly opravdu fungovaly. Jsou schopni si říci, že je chtějí dělat pořádně. V současnosti jde o jeden z největších projektů tohoto druhu pro TÜV SÜD v zahraničí. Postavili jsme tam 190 stanic za několik měsíců. Země ze dne na den přešla na úplně jiný systém. Nepoužily se ani dosavadní budovy, ani personál. Bylo vidět, že tamní vláda měla vůli změnu udělat. Tady ta vůle chybí.
Kde ještě cítíte, že tlak na zlepšení není dostatečný?
Strašně mě mrzí, jakým způsobem se tu zavedl bodový systém pro dopravní přestupky. V Německu funguje výborně a naši sousedé jsou jediným státem, který plní dohodnuté závazky ve snižování nehodovosti a počtu smrtelných havárií. Z toho je vidět, že systém je nejlépe vymyšlený. Jeho důležitou součástí je jakýsi dovětek, který pracuje s penalizovanými řidiči. Pro německou vládu jsme ho v TÜV pomáhali tvořit a provozujeme ho.
Jak vypadá?
Jde o systém, který zjišťuje, proč se člověk dopravního přestupku dopustil. Zda byl fyzicky nebo psychicky indisponován, zda je to alkoholik, cholerik, narkoman… Nepotřebujete, aby lidé neřídili. Potřebujete, aby řídili, ale aby řídili správně. K tomu musíte zjistit, proč to dělali špatně, a naučit je řídit správně.
Proč se tento systém neprosadil v Česku?
Jednali jsme tehdy na nejvyšší úrovni a chtěli jsme ho tady zavést v úplně stejné podobě. Penalizační systém, který rozdává lidem body a diskvalifikuje je z řízení, je totiž nakonec velmi drahý. Nabídli jsme naše řešení, ale nakonec byla zvolena úprava, kterou tvoří jen jakési školení a škola smyku.
Věnujete se také certifikaci fotovoltaických elektráren. Není škoda, že se toto odvětví v Česku téměř „zařízlo“?
Tady se našla spousta investorů, kteří rychle zareagovali na štědrý systém podpory. Nemohu říci, že by se diskuse o podobném přístupu vedla v Německu. Asi opět postavili zákony jinak a třeba rychleji reagovali.
Dalším novým odvětvím, kterým se zabýváte, je elektromobilita. V čem jí může testování pomoci?
Posledních sto let se výrobci vozidel věnovali vývoji spalovacího motoru. Nyní se ukazuje, že paleta pohonů v budoucnu bude daleko pestřejší než v současnosti. Řada nových vozidel s sebou bude vozit baterie s napětím několik stovek voltů, to je něco zcela nového pro celý automobilový průmysl. U těchto nových konceptů je samozřejmě třeba zaručit stejnou úroveň bezpečnosti jako u klasických pohonů. Setkáváme se s velkým množstvím nových bezpečnostních otázek, na které hledáme odpovědi. Nejedná se jen o stavy provozní, ale třeba i o chování vozidla při havárii. Proto je zde kvalitní testování nezbytné.
Takže elektromobily mají budoucnost?
Elektromobily jsou jedním z možných vývojových směrů. Obecně se dá říci, že doba univerzálních řešení končí. Je možné, že za nějakou dobu budete mít jedno auto na ježdění po městě a druhé na ježdění mimo město. Do té doby bude potřeba prozkoumat řadu alternativ, které se objevují.
Všiml jste si nějakého technologického posunu v poslední době?
Vývoj postupuje jak směrem ke zvyšování kapacity baterie, tak i ke zvyšování rychlosti jejího nabíjení. Například před rokem jsme měli ve společnosti elektromobil, který se dobíjel 8 hodin. Dnes máme větší i výkonnější a dobíjíme ho 2,5 hodiny. Na trhu jsou již vozidla, která dobijete za půl hodiny, a ve vývojových odděleních se pracuje na podstatně kratších časech. Paralelně k bateriovým elektromobilům ovšem probíhá i vývoj vozidel na palivové články, která nebudou mít problém s delšími vzdálenostmi. A vrátíme-li se do přítomnosti, pak očekáváme, že se bude více prosazovat i pohon na stlačený zemní plyn.
Tomáš Vít
Vystudoval Mendělejevovu univerzitu v Moskvě, obor chemická technologie, a následně se věnoval oboru zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze. Před nástupem do TÜV SÜD působil v manažerských pozicích ve výrobních společnostech převážně pro automobilový průmysl. V německém holdingu TÜV SÜD je zaměstnán od roku 2003.
Postupně se vypracoval do současné pozice generálního ředitele pro střední a východní Evropu. Pod jeho vedením funguje region zahrnující 30 zemí a 12 národních poboček. Je ženatý, otec dvou dětí. Volný čas tráví s rodinou, rád sportuje (lyže, tenis) a jeho vášní je rocková muzika, které se bez přestávky věnuje ve své kapele Čedič již 25 let.
