Banky obrůstají sádlem. Alespoň to tak vypadá při čtení rekordních výsledovek zveřejněných minulý týden. Fenomenální nárůsty zisků za tři kvartály jsou ohromující. Peněžní ústavy, které byly ještě nedávno pomalu na bankrot dnes vykazují zvýšení zisku o sto padesát, či sto šedesát procent. Viz Komerční banka a Česká spořitelna.
V době zřetelného zpomalování ekonomiky musí taková čísla vyvolávat četné otázky. Může to především vzbuzovat dojem, zda ono vynucené očištění před privatizací nakonec nebylo až moc velkorysé a zda české banky nebyly v minulých letech líčeny v příliš černých barvách. Nebo zda daňově uznaná tvorba rezerv a oprávek v loňském roce byla opravdu zdůvodnitelná. Při podrobnějším pohledu na zveřejněné údaje ale člověka také napadne, zda ty dnešní oslavy nejsou trochu předčasné a zda situace není líčena akcionářům až příliš růžově.
Velká část profitu jde opravdu na vrub rozpouštění opravných položek. Provozní zisky totiž rostou podstatně pomaleji. Navíc lze vysledovat, že i za jejich vývojem jsou především úspory nákladů. Zahraniční majitelé zahájili všude velmi razantně úsporné programy a udržet si místo v bance dnes není vůbec jednoduché.
Druhým prvkem, který je zřetelný, je zisk z předem ohlášeného manévru, kdy se banky vrhly na drobnou klientelu. Prudce rostou úvěry občanům a to zejména hypoteční, ale nejen ty. Tato expanze se projevuje ve výsledovce okamžitým růstem výnosů, nicméně je třeba počítat s tím, že i zde bude časem třeba vytvářet opravné položky a ty budou z dnešních zisků v budoucnosti zase naopak ujídat. Nehledě na to, že vedle tučných let je třeba počítat i s hubenými.
Jejich příchod by mohl být nepříjemný, protože právě současná úroveň ziskovosti patrně odpovídá představám akcionářů, tak jak si je můžeme odvodit z cen, které zaplatili za vstup do českého bankovního sektoru. Vždyť, pokud přepočteme zaplacenou cenu na stoprocentní balík akcií, ocenily Komerční banku a ČSOB na šedesát miliard a Česko spořitelnu skoro na čtyřicet. A investice se samozřejmě musí vrátit a to i s pěknou rizikovou prémií za vstup na nejistý nově se rodící trh.
Jaká tedy může být budoucnost? To asi záleží hlavně na zkušenosti a odvaze managementu, dnes z velké části zahraničního. Expanze v drobném bankovnictví má své hranice, navíc není zrovna levná, protože k vybavení milionové hypotéky potřebujete zhruba stejné množství bankéřů jako k zúřadování miliardového provozního úvěru. Výnos je přitom, jak je zřejmé, značně odlišný.
Velké české banky přitom trh financování podniků spíše vyklízejí. Ani letos se trend u těch klíčových hráčů příliš nezměnil Komerční banka vykazuje i celkově menší pokles úvěrů a ČSOB má ve výkazech dokonce třicetiprocentní úbytek. To je sice zkresleno přesunem úvěrů po IPB do České konsolidační agentury, ale ani po očištění tohoto vlivu nebude situace dvakrát růžová. V celém bankovním sektoru poklesly úvěry podnikům podle statistiky ČNB od počátku o více než deset procent. Neodbytně se vtírá otázka na čem chtějí české banky v rukou zahraničních bankéřů v budoucnu vydělávat. Retail je a bude drahý a korporátní financování je pořád tak nepopulární. Repo sazba České národní banky je na podlaze a ochota občanů akceptovat vysoké poplatky je také omezená. Není náhodou na čase promnout oči a začít obchodovat?
Již notně omleté věty o tom, že je málo projektů, které by bylo možné financovat už brzy vyvolají odpověď akcionářů, že to páni bankéři asi špatně hledají. A bude to odpověď oprávněná. České banky mají za sebou opravdu neradostnou zkušenost s nedobytnými úvěry a dosud podstupují četné nepříjemnosti v konkursních řízeních. Za poslední roky se ale situace přece jen citelně změnila k lepšímu. Podnikatelé mají již svou minulost a bylo by hodně nespravedlivé tvrdit, že je to minulost veskrze černá a diskvalifikující. Nastala zkrátka dlouho očekávaná doba, kdy bankéř musí špendlíčkem hrabat, aby sehnal klienta, který mu nechá vydělat na chléb vezdejší. Jen to dosud ne každý pochopil. Bankovní šéfové z vyspělých trhů zvyklí na jiný standard mají možná stále pocit, že se pohybují kdesi v džungli a každý úvěr je strkáním hlavy do lví tlamy českého tuneláře. Není třeba se jim až tak moc divit. Ale jen ten, který se probudí první bude opravdu vydělávat.
V této souvislosti by bylo škoda, kdyby čtení těch ohromujících výkazů za tři kvartály letošního roku vyznívalo dvakrát optimisticky. Opak je pravdou. Vnitřní rezervy jsou odkryty a tak je na čase začít obchodovat.
