JINDŘICH VANĚK Obchodovat se dá s ledasčím, třeba i se semeny. Věděl to již komerční a burzovní rada Jindřich Vaněk, který roku 1899 založil v Praze semenářský velkoobchod. Za první republiky byl natolik úspěšný, že se stal i dvorním dodavatelem černohorského krále Nikoly I.
Zaměstnankyně třídí zboží v úschovně semen.
JINDŘICH VANĚK Obchodovat se dá s ledasčím, třeba i se semeny. Věděl to již komerční a burzovní rada Jindřich Vaněk, který roku 1899 založil v Praze semenářský velkoobchod. Za první republiky byl natolik úspěšný, že se stal i dvorním dodavatelem černohorského krále Nikoly I. Semenářství je proces, při kterém dochází k reprodukci osiva nebo sadby jednotlivých druhů rostlin. V českých zemích má dlouholetou tradici zejména díky Johanu Gregoru Mendelovi, který již roku 1856 prováděl v Brně známé pokusy s hrachem. Semenářský průmysl se pak začal výrazně rozvíjet na přelomu 19. a 20. století, kdy vznikaly různé specializované závody. Mezi nimi se brzy dostal do popředí pražský semenářský podnik Jindřicha Vaňka, který byl po první světové válce největším svého druhu v Československu. Komerční a burzovní rada Jindřich Vaněk založil svůj semenářský závod roku 1899. První prodejnu otevřel v bývalém hotelu Zlatá husa na Koňském trhu (dnešním Václavském náměstí) a nabízel v ní nejrůznější druhy semen, sazenic i zahradnických pomůcek. BOJ O SEMENA Začátky však nebyly lehké. V Praze již fungovala semenářská firma Rott & Vogel, která hojně využívala reklamy. Svými plakáty se snažila vyrovnat pařížským návrhářům, kteří prodávali různé druhy zboží pomocí ženských aktů. Rafinovaně proto spojovala ženské motivy s rostlinnými a slavila značný úspěch. Kolem roku 1900 navíc přibyla Vaňkovi konkurence v podobě vídeňské firmy s názvem „Wolfnerova semena“, která se rovněž chtěla uplatnit na českém trhu. Její zástupci věděli, že Pražany nejlépe přilákají na české slogany, proto na plakáty umístili nápis „Wolfnerova vybraná semena jsou přece jen nejlepší“. Ze souboje však nakonec vyšel vítězně Vaněk, který vsadil na ypostupný rozvoj své společnosti a jeho reklama nebyla agresivní. Ještě do začátku první světové války tak získal dominantní postavení na českém semenářském trhu. BUBENEČSKÝ MARIBOR
V roce 1910 se produkce firmy natolik rozšířila, že bylo nutné hledat nové prostory. Jindřich Vaněk se rozhodl pro novou budovu. Zakoupil parcelu v Bubenči mezi ulicemi, kterým se tehdy říkalo Vltavská a Bezejmenná, a stavbu zadal známým pražským architektům Matěji Blechovi a Emilu Králíčkovi. Tato dvojice měla již na kontě stavbu Úvěrové banky v ulici 28. října, dřevěný kostel sv. Vojtěcha v Libni a zabývala se rovněž výstavbou domu zvaného Diamant na nároží ulic Spálené a Lazarské.
Nová budova firmy Jindřich Vaněk dostala podle podnikatelova rodiště jméno Maribor, lidé jí však neřekli jinak, než Vaňkův dům. Byla postavena ve stylu pozdní secese a na její výzdobě se podílel i sochař Antonín Waigant, který čtyřmi plastikami vhodně doplnil hlavní průčelí.
Dům poté sloužil jako obchodní sklad, do kterého se vešlo až dvě stě vagonů zboží a byla sem převedena i část výroby. Hlavní část podniku však zůstala i nadále ve dvoraně Zlaté husy, kde byly kanceláře, ústřední závod i čistírna semen. Jak uvádí dobová výroční zpráva, Vaněk ve dvacátých letech zaměstnával celkem sto dvacet pracovníků.
MACEŠKA LAUŠMANOVÁ
Jindřich Vaněk však nebyl jen obchodník a podnikatel, ale také přední semenářský odborník. Napsal řadu článků do novin i zahradnických listů a v letech 1906 až 1931 vydával i vlastní časopis s názvem Vaňkův zahradnický rádce. V něm upozorňoval na nejrůznější druhy květin a stručně popisoval jejich pěstování. Radil, jak se zakládá zahrada zelinářská či květinářská a ukazoval například, co všechno je potřeba k vybudování pařeniště. Na konci vždy žádal odběratele o zachování přízně a lákal je k dalším objednávkám.
O zákazníky se velmi dobře staral také v obchodě. Pro jejich potřeby sestrojil roku 1918 i speciální motyčku, která se díky ojedinělému zaúhlení dobře hodila pro okopávání semenných porostů. Její obliba se rychle rozšířila a záhy byla ve velkém vyvážena i do zahraničí. Roku 1927 mířila jedna zásilka až do amerického Charlestonu.
Že byl Jindřich Vaněk skutečným semenářským králem, dokazuje i množství nových odrůd, kterými se mohla pochlubit jeho firma. Roku 1934 například představila tři nové odrůdy macešek - dvě modré, s názvy „Jindra Vaňková“ a „Jindřich Vaněk“ - a jednu růžovou s temně modrými skvrnkami nazvanou „A. Laušmanová“. O šest let později pak v nabídce přibyla ještě čtvrtá odrůda „Jiří z Poděbrad“.
MOTYČKY ŽIJÍ DÁL
Firma „Jindřich Vaněk, odborný semenářský závod a dovozní firma v Praze“ přečkala i druhou světovou válku. Těsně po ní se jí paradoxně dařilo nejlépe, protože do Prahy se soustředilo množství vynikajících zahradníků a Vaňkovo semenářství bylo jejich hlavním dodavatelem. Následoval však únor 1948 a znárodnění. Jindřich Vaněk, který byl i v sedmdesáti devíti letech plný síly, se s touto situací nedokázal vyrovnat a dobrovolně odešel ze světa.
Za socialismu byla tradiční pražská firma zrušena a její nová kapitola se tak začala psát až po roce 1989. Vaňkovi potomci získali zpět část domu Maribor a roku 1992 založili firmu Semena Vaněk, prostřednictvím které se snaží navázat na prvorepublikovou slávu. Semenářský obchod na Bubenském nábřeží vede dnes Vaňkova pravnučka Olga Šerclová a nabízí v něm opět různé druhy semen, bio přípravků i drobného nářadí. Do prodeje se tak vrátily i tradiční Vaňkovy motyčky, které firma vyrábí přesně podle dochované dokumentace. Několik desítek kusů jich už bylo dopraveno i do vzdálené Nikaraguy, kde místní indiáni jinak používají k zemědělské činnosti pouze mačety. Ohlas měly proto stejně jako za dob Jindřicha Vaňka velkolepý.
JINDŘICH VANĚK (1869-1948)
Český velkoobchodník se semeny Jindřich Vaněk se narodil 31. července 1869 ve slovinském Mariboru. Záhy se však jeho rodina přestěhovala do Prahy, kde se Vaněk později stal komerčním a burzovním radou, členem pražské plodinové burzy i členem Akademie zemědělských věd. V roce 1899 založil v Praze semenářský závod a první prodejnu otevřel na Václavském náměstí v bývalém hotelu Zlatá husa. Po jedenácti letech firmu rozšířil o novou budovu na Bubenském nábřeží, kterou pojmenoval Maribor. Vešlo se do ní až dvě stě vagonů zboží, které bylo pak v úschovně semen pečlivě tříděno. Ve firmě pracovalo celkem sto dvacet lidí a společnost se záhy stala největší svého druhu v Rakousku-Uhersku. Tuto pozici si pak udržela i za první republiky. Vaněk byl člověkem plně zaujatým svou profesí, pro kterého byla práce nedílnou součástí života. Když mu byl tedy podnik počátkem roku 1948 zabaven, situaci neunesl a 15. března téhož roku spáchal sebevraždu. Pohřben je na Vyšehradském hřbitově proti Wiehlovým arkádám a hrob jeho rodiny zdobí velká bronzová plastika ženy s náručí květin uprostřed zrajícího pole. Nápis na pomníku hlásá: „Neplačte, oni jen spí“.
Prameny: Kniha o Praze 7, Semena Vaněk, Vaňkův zahradnický rádce
Hlavní skladiště a výpravna zakázek.
Obchod se semeny na počátku 20. století.
Skladovací prostory.
Vozový park firmy Jindřich Vaněk.
Současný pohled na budovu Mariboru.
