Banky už nemají kde šetřit, chystají velkou úvěrovou expanzi, která by měla táhnout jejich zisky
Oznamujeme Vám, že jsme Vám jednostranně navýšili úvěrový limit k Vaší kreditní kartě z deseti na dvacet tisíc, píše v dopise jedna přední česká banka. Z druhé zase volá příjemným hlasem vybavená slečna, že stačí projít s ní několik málo otázek a bez návštěvy banky či nutnosti cokoli podepisovat je možné třeba navýšit prostředky na kreditce nebo zvýšit limit kontokorentu. A další banka zase umožní svým klientům přijít ke kreditní kartě během chvilky na benzinové pumpě, stačí pár údajů a podpis. Kreativita bankovních domů v boji o klienty, tedy rozuměj v honbě za růstem zisku, nezná hranic.
Zahraniční centrály českých finančních institucí tlačí na to, aby zisky nadále rostly. V uplynulém krizovém a pokrizovém období se to bankám dařilo díky tvrdému utahování opasků. Teď už musejí „šlápnout do pedálů“ na výnosové straně. A obrovský potenciál pro ně mají právě úvěry, na něž se hodlají zaměřit. Tvrdý konkurenční boj, který už odstartoval na hypotečním trhu, se nyní posune ke spotřebitelským půjčkám.
„Zadluženost domácností je ve srovnání se západní Evropou poměrně nízká. Domnívám se, že české domácnosti jsou zcela bezpečně schopny absorbovat ještě více úvěrů,“ říká šéf Raiffeisenbank Lubor Žalman.
Cíle? Neříkáme
Přesná čísla, která musejí pro letošní rok splnit, bankovní domy sice nezveřejňují, ovšem z jejich vyjádření je jasné, co se bude na českém bankovním trhu dít. „Nadále jsou pro nás klíčovým produktem hypotéky. Druhá zajímavá oblast jsou určitě spotřební půjčky, kde jsme historicky příliš aktivní nebyli. Tento produkt je v porovnání s hypotékou více rizikový a také je diskutabilní z hlediska užití klientem. Tedy zda je vůbec dobré nechat klienta zadlužovat tímto způsobem,“ popisuje situaci šéf distribuce a člen představenstva ČSOB Petr Hutla. „Nakonec jsme přijali strategii v této oblasti, že prioritou jsou pro nás vlastní klienti, čímž snižujeme riziko nesplácení, protože je známe lépe. U spotřebitelských půjček máme určitý podíl na trhu, který si myslíme, že je možné zvyšovat, a to se už v současné době děje. Nejdeme ale na trh s tím, že oslovíme kohokoli a půjčku mu vnutíme, což se běžně na trhu dělo,“ dodává. Prakticky jediným tahounem trhu byl v letošním prvním čtvrtletí zmiňovaný hypoteční trh, který se vrátil na předkrizovou úroveň. Jenže jen na hypotéky už banky spoléhat nemohou. Rekordní začátek roku už se totiž vzhledem k očekávanému růstu sazeb, úspornému vládnímu balíku reforem a nepříznivému vývoji v nezaměstnanosti nemusí opakovat. A to přesto, že první tři měsíce v roce obvykle bývají nejslabší. Navíc se zdá, že ochota lidí zadlužovat se slábne. „V prvním čtvrtletí jsme překvapivě zaznamenali předčasné splacení u řady spotřebních úvěrů. Lidé se ve světle avizovaných legislativních změn začali zbavovat dluhů, což není normální chování, ale je naprosto příkladné, a nás to pozitivně překvapuje, protože takto se mnoho národů nechová,“ poznamenal Hutla.
Více dluhů
Z aktuální statistiky ČNB vyplývá, že Češi si už u bank půjčili přes jeden bilion a padesát miliard korun. Podíl nesplácených úvěrů přitom stále roste. Například míra nesplácených bankovních spotřebitelských půjček loni vzrostla o polovinu a přehoupla se přes hranici dvanácti procent. V případě hypoték má potíže s nesplácením více než jedenáct tisíc Čechů. Finanční domy přesto tvrdí, že prostor pro vyšší zadlužení v Česku rozhodně je. „S výjimkou korporátních úvěrů a částečně i SME segmentu a korporátních depozit jsme ve všech ostatních kategoriích pod evropským průměrem, a v retailu obzvlášť. To znamená spotřební úvěry a hypotéky – tam je oproti ostatním státům potenciál k růstu,“ říká k míře zadlužení Hutla. Ostatní bankéři mluví velmi podobně. „Poměr zadlužení obyvatelstva vůči HDP je v České republice stále ještě výrazně nižší než ve vyspělých zemích EU. Porovnáváme-li například spotřebitelské úvěry, pak je jejich podíl na HDP v Česku zhruba na polovině průměru vyspělých západoevropských ekonomik. Z tohoto pohledu je pro nás samozřejmě oblast poskytování úvěrů domácnostem atraktivním tržním segmentem,“ říká šéf marketingu pro retailové bankovnictví Komerční banky Radko Belada. Podle něj tudíž bude ostrá konkurence panovat zejména na poli úvěrových produktů. „Trh kreditních karet také ještě nedosahuje takové saturace, jaká je obvyklá v zemích rozvinuté Evropy,“ doplňuje.
Češi chudší
Úvěry jsou pro banky logickou volbou, protože pro ně prostřednictvím marží znamenají tučné výdělky. A vzhledem k tomu, jak přetékají likviditou, nebude hon na depozita i kvůli nízkým sazbám rozhodně hrát prim. Česká národní banka (ČNB) ovšem tvrdí, že banky by měly být při argumentaci založené na srovnávání zadlužení Čechů s jinými evropskými zeměmi opatrnější. Výše zadlužení českých domácností ve výši třiceti procent HDP je v mezinárodním měřítku opravdu relativně nízká, zvláště srovnáme-li našich třicet procent a přibližně sedmdesát procent HDP eurozóny. Jenže pouze na první pohled. „Na druhé straně finanční aktiva domácností eurozóny představují zhruba dvojnásobek hrubého domácího produktu, zatímco finanční aktiva českých domácností dosahují přibližně 80 procent HDP. To znamená, že české domácnosti jsou sice méně zadlužené, ale jsou také chudší,“ namítá členka bankovní rady Eva Zamrazilová. „Prostor pro další zadlužení by proto neměl být mechanicky odvozován z rozdílu mezi zadlužeností českých a zahraničních domácností. Rozdíl v relativní zadluženosti a relativním bohatství ukazuje i na to, že finanční odolnost našich domácností vůči nepříznivým situacím všeho druhu není rozhodně lepší než v okolní Evropě,“ dodává. Zamrazilová rovněž upozorňuje na to, že v současné době roste diferenciace dluhového břemene. To znamená, že zatímco část domácností se snaží dluhy minimalizovat, nezanedbatelná část naopak zadluženost prohlubuje a nejzranitelnějšími již nejsou jen typicky nízkopříjmové domácnosti, ale riziko se přenáší i do středních příjmových pásem. „Prostor pro další zadlužování sice existuje, ale pokud má být relativně bezpečné, je dosti skromný. Dynamika úvěrů by neměla přesahovat celkový růst příjmů domácností,“ domnívá se Zamrazilová. Za největší riziko přitom považuje hypoteční úvěry s variabilní úrokovou sazbou, jejichž obliba u domácností roste. „Představují až šestinu nových smluv. Zájemci si patrně neuvědomují, že v prostředí nízkých úrokových sazeb nebudeme žít navždy,“ varuje bankéřka.
Velké plány
Banky se budou aktivně snažit zvýšit objemy svých obchodů také proto, že je čekají velké investice. Některé už oznámily velkou pobočkovou expanzi, chtějí se zaměřovat na movitější klientelu a většinu bankovního trhu nyní zaměstnává rozvoj mobilních technologií, do kterých vkládají velké naděje. „Pokles nákladů se zastaví a banky všeobecně věří, že se ekonomika nastartovala, obnovil se růst a že se bude zvedat jejich výnosová stránka. Proto se budou snažit opět investovat, takže náklady budou stejné, nebo spíše půjdou nahoru,“ říká člen představenstva a náměstek generálního ředitele České spořitelny Jiří Škorvaga. Podle něj je sice pro banky velký potenciál u úvěrů na bydlení, ovšem nejde o jedinou oblast, kde budou bojovat. „Růst by měl být nyní tažen na výnosové straně. Myslím si, že porostou výnosy z depozit. Je otázka, jak se budou zvyšovat či stagnovat úrokové sazby, protože snižování si už nedokážu představit. Určitě poroste počet bezhotovostních transakcí,“ říká. Boj hotovostí je přitom jedna z posledních oblastí, kde by teoreticky mohly banky ještě „uškudlit“ nějaké úspory. Do boje o vyšší tržní podíl v případě úvěrů však nepůjde jen velká bankovní trojka. „Například u hypoték chceme přesáhnout hranici deseti procent tržního podílu. Velkou roli při naplnění našich záměrů sehrává naše inovovaná nabídka produktů a služeb z oblasti úvěrování, investic a přímého bankovnictví,“ tvrdí mluvčí UniCredit bank Tomáš Pavlík. Jak dodává, prostor pro růst existuje téměř ve všech oblastech, jako je úvěrovaní, tedy zejména kreditní karty, spotřebitelské úvěry a bydlení, dále například investice a zhodnocování prostředků či transakce.
Zlaté české vejce
Stejně jako ČNB i ministerstvo práce (MPSV) naznačuje, že prostor pro další zadlužování Čechů není příliš velký. Z analýzy vývoje příjmů a výdajů českých domácností za rok 2010, kterou vypracovalo MPSV, vyplývá, že disponibilní důchod sektoru domácností se sice meziročně reálně zvedl jen o 0,2 procenta, jenže ve vztahu k HDP poklesl. A přestože příjmy domácností mírně vzrostly, nepodílely se na tom mzdy a platy, které reálně spadly, píše MPSV. Údaje Českého statistického úřadu (ČSÚ) navíc tvrdí, že hrubé národní úspory, tedy kolik Češi po odečtení výdajů na konečnou spotřebu ušetří, od roku 2008 klesly o dvacet procent. Tuzemské banky ale mají smůlu. Diktát ze zahraničních centrál je přísný a velí, že retail se musí vytěžit, neboť se ukazuje, že kdo na něj nevsadil, ztrácí, a během krize to platilo dvojnásobně. Například rakouská Erste Group, majitelka České spořitelny, by mohla vyprávět. Anebo belgická KBC, vlastník tuzemské ČSOB. Pro obě bankovní skupiny patří jejich česká divize k nejvíce ziskovému aktivu, které budou chtít náležitě využít. V reakci na dotaz týdeníku Euro, zda bude snadné splnit čísla, která má banka ve svých plánech pro letošní a příští rok, některé finanční domy nešetří optimismem: „Český trh bankovních služeb je velmi konkurenční, uspět na takovém trhu proto samozřejmě snadné není. Věříme však, že pokud klientům nabídneme tu nejvyšší kvalitu služeb, můžeme být úspěšnější než konkurence,“ uvedl za Komerční banku Radko Belada. Mnohem upřímnější byl v tomto ohledu šéf Raiffeisenbank Lubor Žalman: „Kde je řečeno, že zisky musejí růst? Žádný strom neroste do nebe,“ prohlásil.
Výdělky padají
Jeho slova dokládají i čísla hospodaření za uplynulý rok. Poměrně slušné hospodaření bank totiž táhly tvrdé úspory a fakt, že náklady na riziko stlačily některé finanční domy až na dno.
„Dívejte se na výnosy, ne na čistý zisk. Čistý zisk je super, dostali jsme jednorázový dárek, protože poklesly náklady na riziko, zejména ve firemním sektoru, jenže to už další rok nebude. A když se podíváte na výnosy, které do krize rostly o desítky procent, je to slabší. Samozřejmě se snažíme tlačit náklady dolů, ale už to nejde o moc,“ tvrdí Žalman.
Tři největší české banky – Komerční banka, Česká spořitelna a ČSOB – vydělaly za letošní první čtvrtletí celkem jedenáct miliard korun. Z loňských 10,3 miliardy jde o mírný nárůst. Zisk ovšem rostl jen opticky, především díky rozpouštění rezerv. Výnosy, které ukazují, jak jdou nové obchody, u bankovní trojky souhrnně poklesly. Návratnost kapitálu, coby klíčový ekonomický ukazatel odvozený právě od výnosů, je u českých bank lehce přes devatenáct procent, tvrdí údaje České národní banky.
Banky jsou sice stále schopné slušně zhodnocovat jednu korunu svého kapitálu, jenže ke konci roku 2010 činila návratnost 19,17 procenta, zatímco v prosinci 2009 byla na úrovni 26,6 procenta. Během roku 2010 se tudíž jedná o více než čtvrtinový propad. V letech 2008 a 2009 se přitom bankám dařilo výtěžnost kapitálu zvedat, teprve loni výrazně ztrácely (viz Od loňského jara výdělky padají).
Zvednout byznys přitom nebude jednoduché, protože konkurence na českém bankovním trhu houstne. „Návratnost kapitálu v České republice je mezi patnácti a dvaceti procenty, což je lepší evropský průměr. Tento ukazatel je ale citlivý na míru konkurence, a jelikož sem přicházejí další banky, půjde níž,“ odhaduje Žalman.
