Češi by se měli naučit vnímat sami sebe jako součást Evropské unie, dělení na „oni“ a „my“ už dávno neplatí, říká ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynek Kmoníček
Oslavy deseti let České republiky v EU jsou skutečně namístě. Česká republika se vstupem do Unie de? nitivně vrátila po padesáti letech existence pod vlivem tehdejšího Sovětského svazu zpět „domů“, do civilizačního okruhu, kam patří, tj. do západní Evropy. Ta je pro Česko v podstatě jedinou smysluplnou volbou v mnoha aspektech – ať je to vnitřní trh, ekonomika, obranná politika, nebo zahraniční politika. Češi by se ale měli naučit vnímat sami sebe v EU jako její součást. Už deset let neplatí rozdělení na my a oni, ale platí pouze my. V domácí denní praxi je to však často jinak. Češi nadále vnímají EU jako instituci, která jim zakazuje používat klasické žárovky či název pomazánkové máslo, namísto toho, aby o ní měli objektivnější a širší povědomí. V tom mají svůj díl viny také média, která by měla objektivně informovat o tom, co se v Unii děje a kde a jak to republiku může ovlivnit. Lehce bulvární zpravodajství o euronesmyslech, zákazech a směrnicích tento obraz rozhodně nelepší.
Už samotná příprava na vstup do EU znamenala změnu základních hodnot a hlavně právního prostředí včetně samotné de? nice toho, co znamená stát. A to tak, aby se české politické a právní prostředí přiblížilo Západu a odpoutalo od mentality vycházející z konceptu třídního boje komunistické éry.
Přizpůsobení všech možných aspektů a oblastí právního řádu a samotné české ekonomiky požadavkům EU nastartované koncem 90. let samo o sobě bylo cenným cvičením, které pak bylo v roce 2004 korunováno vstupem do Unie. Tam se Česko za posledních deset let profilovalo různými způsoby v mnoha oblastech. Začátek českého působení v EU byl ve znamení liberálního přístupu v mnoha oblastech, pro příklad jmenujme obchodní politiku, kde byla republika přijata do tzv. likeminded group liberálních členských států, jako je Německo, Skandinávie, Rakousko apod. Ba co víc, hlas a názor naší země v této skupině byl a je ceněn a Česká republika je brána jako liberální stát.
Česko se také pro? luje ve společné zahraniční politice, a to zejména vůči unijním východním sousedům. Naší prioritou je například sousedská politika Východního partnerství. Jako další případ lze uvést angažovanost v obranné politice, konkrétně vytvoření battle group V4.
Uchování a šíření evropských hodnot se pro EU a České republiky ukazuje jako stěžejní, zejména vzhledem k vývoji současné krize na Ukrajině. Ten potvrdil potřebu silné Evropy vysoce soběstačné v řadě oblastí: bezpečnostní, energetické, ekonomické, finanční, technologické i obranné. Jen taková Evropa může nabídnout alternativu ostatním zemím – a k tomu jsme odhodláni přispět. To se projevilo mimo jiné na nedávném setkání k pátému výročí Východního partnerství ve dnech 24. a 25. dubna 2014 na Pražském hradě. Diskuse se věnovala nejen hodnocení pětiletého působení Východního partnerství, ale zejména situaci v regionu, konkrétně na Ukrajině, a vztahu k Rusku. Účastníci setkání vyzvali Rusko ke stažení vojenských sil od východní hranice s Ukrajinou a doporučili Ukrajině demokratické volby a decentralizaci země.
A jaký je výhled působení České republiky v EU? Česko je připraveno na aktivní roli v rámci EU. Nadále prosazuje heslo českého předsednictví v Radě EU v roce 2009, a to Evropa bez bariér, zejména pak v otázkách rozšíření vnitřního trhu.
Nová vláda deklarovala svůj proevropský směr. Jedním z kroků je například záměr přistoupit k fiskálnímu paktu. Jde o symbolické gesto směrem k partnerům z řad členských států a institucí EU a zároveň signál, že stabilizace eurozóny je i pro tuzemsko bytostným zájmem. Přistoupení ke smlouvě je nutno vnímat v širším kontextu dalších viditelných kroků, které plánuje vláda aktivně podniknout s cílem změnit styl i obsah evropské politiky republiky tak, aby byla efektivní, transparentní a kredibilní. Vstřícným krokem vůči EU bylo také usnesení, že Česko nebude dále pokračovat ve sjednávání protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice. Dalším tématem je také přijetí eura, k němuž jsme se zavázali při vstupu do EU. Konkrétní datum zatím nebylo stanoveno.
Česká republika je připravena pracovat na své imagi v EU, nicméně také od samotné Unie očekává vývoj a posun v určitých pozicích. To, že nejsme spokojeni se stavem vlastního působení v EU ani s některými kroky EU, právě dává prostor pro zlepšení. Jednoznačně je v rámci EU nutné pracovat na jednotné Společné zahraniční a bezpečnostní politice, obraně a posílení konkurenceschopnosti. Evropa stále hledá svoji vlastní evropskou sebede? nici. Evropan začne často zjišťovat, nakolik ve skutečnosti Evropanem je, teprve ve chvíli, kdy žije na jiném kontinentu. EU je jednoznačně plná nejrozdílnějších názorů a vidění světa, nicméně toho, co nás od ostatních kontinentů odlišuje a vzájemně spojuje, je stále nesrovnatelně více. Jednota v různosti a různorodost v jednotě je to, co nás činí těmi, kdo jsme. Evropská unie ani Česko by se této názorové diverzity neměly bát, naopak mají na ni být hrdí a považovat ji za svoji vlastní „exportní devízu“. Slovy filozofa Václava Bělohradského – Evropanem se člověk nerodí, jako se rodí Čechem, Španělem či Němcem. Evropanem se člověk teprve stává a je to jeho vlastní kulturní volba.
O autorovi| HYNEK KMONÍČEK editel zahrani nˇho odboru Kancelý e prezidenta republiky
ČLÁNKY DO MAILU