Americké regulační úřady asi připravují půdu pro nové agentury
Dlouhou dobu připomínaly ratingové agentury spíše členy nějakého exkluzivního klubu. Oprávnění rozdávat “známky” emitentům obligací z řad firem i orgánů státní správy, udělované federálními regulátory cenných papírů, vlastní jen tři společnosti. Systém, který tomuto triumvirátu s nesmírným vlivem na rozhodování institucionálních i soukromých investorů zajišťuje pohodlnou existenci, se ale může v brzké době změnit.
Ptáte se proč? Během loňské vlny skandálů, které vypukly kolem některých společností, se na ratingové agentury snesla ostrá kritika. Nejdříve Kongres, majitelé obligací i mnozí jiní zuřili, že agentury přestaly hodnotit Enron jako výhodnou investici až čtyři dny před krachem, ohlášeným loni v prosinci. Pak se do problémů dostaly i jiné firmy a agenturám se zase vytýkalo, že snižují ratingy příliš rychle.
Tato kritika přiměla Kongres k tomu, aby na základě nového zákona na ochranu investorů nařídil Komisi pro cenné papíry (SEC) analyzovat efektivitu ratingových agentur. Komise má podat zprávu do konce ledna. Podle jednání z 15. a 21. listopadu se zdá pravděpodobné, že připraví půdu pro nové agentury. Jeden její pracovník k tomu poznamenává: „Není v našem zájmu udržovat při životě systém, který nepřirozeně omezuje konkurenci.“
Stávající agentury - Moody’s Investors Service, Standard & Poor’s (která patří stejně jako BusinessWeek do skupiny The McGraw-Hill Companies) a Fitch - vděčí za své elitní postavení náhodě. V roce 1975 SEC rozhodla, že makléřské firmy nesmí do součtu svých aktiv zahrnovat obligace s ratingem nižším než “výhodná investice” a že rating musí provádět “celostátně uznávané statistické ratingové organizace”. Aniž by komise tento termín jakkoli definovala, udělila příslušný glejt pouze agenturám Moody’s, S&P a Fitch.
Tato koncese všem třem zajistila královské příjmy, což se vrchovatou měrou potvrdilo v loňském roce. Společnost Moody’s se v roce 2000 odštěpila od Dun & Bradstreet a loni vůbec poprvé zveřejnila zisky. Do té doby bylo velmi obtížné se k jakýmkoli číslům z tohoto odvětví dostat. Jestliže Moody’s v roce 2001 tvrdila, že její ziskové marže dosahují až 50 procent, není divu, že po vstupence do klubu pokukují i menší ratingové agentury. Jak říká Glenn L. Reynolds, generální ředitel CreditSights, nezávislé firmy zabývající se průzkumem finančního postavení firem, „je to jako dostat zdarma permanentku na výběr z bankomatu.“
Potenciální konkurenti, kteří si myslí, že by to dokázali lépe - například Egan-Jones Ratings, Lace Financial a A.M. Best - se ohánějí zářijovou anketou Asociace profesionálů ve finančnictví. Autoři průzkumu zjistili, že 29 procent finančních ředitelů, kteří pracují ve firmách hodnocených jako zadlužené, je přesvědčeno, že rating neodpovídá skutečnosti, a 40 procent tvrdí, že trvá příliš dlouho, než se změna ve finančním postavení firmy odrazí na přiděleném ratingu.
Hlavy triumvirátu se o možné větší konkurenci vyjadřují opatrně. Leo O’Neill, předseda představenstva S&P, říká, že by nováčky uvítal, kdyby poskytovali skutečně kvalitní a nezávislé hodnocení. Raymond W. McDaniel, předseda představenstva Moody’s, zase tvrdí, že jeho společnost není “pro ani proti”, ale má obavy, aby se “nová konkurence nesnažila uspět nabízením lepšího hodnocení” než agentury s dominantním postavením.
Všichni tři si stěžují, že od pádu Enronu musí čelit zničující a často nespravedlivé kritice. Trvají na tom, že v chaosu, kdy se hroutila jedna firma za druhou, se snažili odvádět co nejpoctivější práci. „Sledujeme základní ukazatele u hodnocených společností a ty se v obdobích nestálosti trhu někdy rychleji mění,“ říká McDaniel.
Přes hlasité protesty SEC zřejmě neotevře náruč všem kandidátům. Má totiž jednu velkou obavu: emitenti by mohli být v pokušení hledat agenturu, která by jim poskytla nejvyšší rating. Pravděpodobnější scénář je ten, že komise zprůhlední proces udělování statusu celostátně uznávané ratingové agentury a do klubu bude přijato pár konkurentů.
Zajistí nová vlna konkurenčních agentur přesnější a včasnější rating? To bude záležet na tom, zda si nováčci dokážou na trhu získat dostatečný prostor: už teď mu natolik vládnou dva giganti, že i trojka Fitch má co dělat, aby se udržela. „Nemůžete prostě někam vyvěsit ratingy a čekat, že se podle nich budou lidé řídit. Musí se o vás vědět, že jste spolehliví,“ upozorňuje Stephen W. Joynt, předseda představenstva a generální ředitel společnosti Fitch. Fitch investoval 40 milionů dolarů a musel si počkat čtyři roky, než dosáhl zisku. Malé rybky sice můžou začít rejdit po rybníce, ale lehké to mít nebudou.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Kamila Novotná
