Ekonomický růst podněcují obyvatelé Číny
Cheung Kong a Sun Hung Kai Properties jsou dva největší hongkongští developeři. Před necelým měsícem svedli s dalšími konkurenty souboj při aukci dvou pozemků určených pro rezidenční výstavbu. Cena parcel, které si mezi sebe developeři rozdělili, se nakonec vyšplhala na rekordních 14,12 miliardy hongkongských dolarů (téměř 50 miliard korun). Dražba tak překonala dosud rekordní cenu 13,2 miliardy hongkongských dolarů z března 1997, tedy doby těsně před vypuknutím finanční krize.
Zpráva o prodeji pozemků plnila přední stránky hongkongských deníků. Důvodem bylo nejen překonání sedm let starého rekordu. Radost z úspěšné transakce má kromě developerů i hongkongská vláda. Pro ni je zisk z pozemků hlavním zdrojem příjmů. Ten se jí hodí na zafinancování deficitu, který ve fiskálním roce 2003/2004 dosáhl 5,1 miliardy USD. Aukce pozemků má ale mnohem širší ekonomické souvislosti. I když současné průměrné ceny nemovitostí ještě daleko zaostávají za těmi, které se platily před finanční krizí v roce 1997, ekonomové považují rostoucí ceny za známku toho, že se ekonomická situace v Hongkongu dostává po epidemii SARS opět do boomu.
To potvrzují i další údaje. V prvním pololetí letošního roku vzrostlo HDP o 9,3 procenta. Nezaměstnanost spadla z historického maxima 8,7 procenta, kterého dosáhla v létě loňského roku, na 6,9 procenta.
Každý měsíc milion.
Paradoxem je, že podstatný vliv na vzestup hongkongské ekonomiky mají obyvatelé Číny, kteří v hojném množství Hongkong navštěvují. Z toho profitují zejména obchodníci, majitelé restaurací a provozovatelé hotelů. Jen v první polovině letošního roku vzrostly maloobchodní tržby o více než 13 procent. Je ale nutné připomenout, že objem tržeb je stále o pětinu nižší než v roce 1997, kdy vypukla asijská finanční krize a kdy britská kolonie opět připadla Číně. V polovině roku 2003 uvolnila pekingská vláda nejprve pro obyvatele provincie Kuang-tung a později i dalších oblastí Číny podmínky pro návštěvy Hongkongu. Příliv turistů na sebe nenechal dlouho čekat. Statistiky z konce minulého roku uvádějí, že každý měsíc přijížděl více než milion Číňanů. Ti jsou za zboží ochotni mnohdy vydat horentní sumy. Noviny psaly o Číňance, která během jednoho dne utratila za kosmetiku 20 tisíc hongkongských dolarů, tedy 70 tisíc korun. Číňané nakupují hlavně hodinky a klenoty, neboť toto zboží je v nejlidnatější zemi světa zatíženo daní. Nikoli však v Hongkongu. Naprázdno ale nevyjdou ani prodavači digitálních kamer, televizí nebo luxusních kabelek Luis Vuitton. Majitelé obchodů se snaží návštěvníkům z Číny vyjít maximálně vstříc. Nápisy v obchodech oznamují, že kupující mohou platit v juanech, tedy čínskou měnou, a od dubna se akceptují i platby čínskými kreditními kartami. Slevové kupony na elektroniku vycházejí v čínských novinách a některé restaurace dokonce vytiskly své menu ve zjednodušených znacích, kterými se píše v Číně. Hongkongští podnikatelé dobře vědí, proč to dělají. „Čtyřicet procent našich hostů pochází z Číny,“ tvrdí Selina Chan, ředitelka oddělení komunikace luxusního hotelu Renaissance Harbour View. Více než třetinu tržeb zajišťují Číňané řetězci s kosmetikou Sasa, který se rozhodl otevřít příští rok dalších jedenáct poboček. Britský obchodní dům Harvey Nichols postavil v Hongkongu pětipatrový obchodní komplex s luxusním zbožím, první svého druhu mimo území Velké Británie. Pobočkovou síť rozšiřuje i textilní řetězec Bossini. I když díky Číňanům zažívá Hongkong ekonomickou prosperitu, nejsou s jejich otevřenými peněženkami spojena jen pozitiva. Vzrostl počet drobných krádeží a na veřejných místech přibylo cedulí, které upozorňují pod pokutou v řádech několika tisíc hongkongských dolarů na zákaz kouření, odhazování nedopalků a odpadků nebo plivání. „Číňané se od nás mají v tomto ohledu co učit,“ říkají obyvatelé Hongkongu.
Made in China.
Vzájemný vliv Hongkongu a Číny se neomezuje jen na nákupní horečky. Již na konci 70. let, kdy spustilo čínské vedení ekonomické reformy, začali hongkongští podnikatelé přesunovat výrobu do Číny. Po roce 1997 se tento proces podstatně urychlil. „Více než 90 procent hongkongské produkce pochází ze zahraničí. Odhaduje se, že jen v provincii Kuang-tung otevřelo pobočky přibližně 60 tisíc hongkongských společností, ve kterých jsou zaměstnány miliony lidí,“ tvrdí Edward Leung, hlavní ekonom státní agentury Hong Kong Trade Development Council (TDC). Důvodem přesunu výroby je samozřejmě snaha o úsporu nákladů. Hongkong zažívá podstatné strukturální změny. Klesá podíl průmyslové výroby na HDP a naopak roste význam služeb. „Služby se nyní na tvorbě HDP podílejí z 87 procent,“ tvrdí Leung. Vliv na podnikání hongkongských firem mělo také přijetí Číny do Světové obchodní organizace v roce 2002. Čína se zavázala, že bude liberalizovat svůj trh pro zahraniční společnosti. „V minulosti většina toho, co hongkongské firmy v Číně vyprodukovaly, bylo určeno na vývoz do zahraničí. Nyní ale produkty, které se v Číně vyrábějí, je možné tam zároveň prodávat,“ vysvětluje Leung. Dodává ale, že Čína sice představuje pro podnikání ohromný potenciál, zároveň však stále existuje řada omezení, která hlavně malým a středním podnikům vstup na čínský trh znesnadňuje. Překonat tyto překážky má dohoda o volném obchodu CEPA (Closer Economic Partnership Arrangement), která byla podepsána mezi Čínou a Hongkongem a vstoupila v platnost 1. ledna letošního roku. Na základě této smlouvy platí pro některé výrobky dovážené z Hongkongu do Číny nulové tarify. Dohoda zároveň liberalizuje podmínky pro určité typy služeb, které nabízejí v Číně hongkongské společnosti. „CEPA je živoucí dohoda. To znamená, že počet výrobků a služeb, na které se vztahuje, se stále rozšiřuje. Od počátku příštího roku CEPA zaručí dovoz s nulovými tarify pro 1087 produktů a usnadní vstup na trh pro dvacet šest typů služeb,“ popisuje Leung.
Nezáleží na značce.
Z dohody o volném obchodu mohou profitovat nejen hongkongské firmy. Nezáleží na tom, zda jde o značku evropskou nebo americkou, důležité je, aby jako země původu byl uveden Hongkong. CEPA se vztahuje dokonce i na výrobky, které se doposud v Hongkongu nevyrábějí, ale u kterých producent přepokládá, že se v Hongkongu v budoucnu produkovat budou.
Mnoho zahraničních investorů se obávalo změny podnikatelského prostředí po navrácení Hongkongu Číně. Jak však tvrdí Edward Leung, čínská vláda do obchodování nijak nezasahuje. „Pro nás je ale důležité vědět, jak si stojí čínská ekonomika, protože dopad na Hongkong je signifikantní. Cokoli se stane v čínském hospodářství, odrazí se i v Hongkongu,“ konstatuje Leung.
Hongkong sám sebe prezentuje jako vstupní bránu do Číny. A to nejen proto, že je možné využít výhod volného obchodu. Důvodů je více. „Ani přes postupnou liberalizaci čínského byznysu není vůbec jednoduché tam začít podnikat. Lidé mají často určitá očekávání, ale skutečnost je jiná, například co se týká platnosti kontraktů nebo ochrany intelektuálního vlastnictví. V Číně narazí také na jazykovou bariéru. V Hongkongu je jedním z úředních jazyků angličtina,“ říká Leung.
Podnikatelé se ale musí připravit na to, že za služby v Hongkongu budou muset draze zaplatit. Například metr čtvereční kancelářských prostor, jak vyplývá z průzkumů mezinárodní poradenské společnosti Cushman&Wakefield Healey&Baker, přijde ročně v Hongkongu na 391 eur. Tím se řadí Hongkong na sedmnácté místo na světě. „Přestože jsou služby v Hongkongu drahé, využívá jich mnoho zahraničních společností. Jsou totiž kvalitní. Takovou úroveň zatím nenajdete v žádném městě v Číně. V posledních letech šly náklady v Hongkongu rapidně dolů. Musíte si ale také uvědomit, že nikde na světě nejsou náklady v centrech mezinárodního obchodu nízké. Podívejte se na Londýn nebo New York,“ tvrdí Edward Leung.
Svoboda, daně, právo.
Hongkong má podnikatelům co nabídnout. V každoročních žebříčcích je označován za nejliberálnější ekonomiku na světě. Hodnotí se na základě pěti hlavních kritérií: postavení vlády a vládní výdaje, úroveň daní, pozice státních podniků, právní řád a právní záruky a přístup k financím. Hongkong má velmi jednoduchý daňový systém a zároveň se chlubí nízkými daněmi. V loňském roce byly poprvé po dvaceti letech daně zvýšeny. Přesto jejich úroveň zůstává nízká. Daně z příjmů jsou na 16 procentech a daně ze zisků na 17,5 procenta. Neexistují daně z kapitálových zisků nebo z dividend. Bývalá britská kolonie je svobodným přístavem, odpadají proto celní kontroly. Výjimkou je pouze omezená skupina zboží, na které je uvaleno dovozní clo. V Hongkongu platí britský právní řád. To je další výhoda, protože tento systém je srozumitelný pro mezinárodní obchodní komunitu. Obchodní jednání je možné bez problémů vést v angličtině. Zároveň ale místní lidé hovoří a píšou čínsky, a mohou tedy pomoci podnikatelům při expanzi na trh v Číně. Hongkongské zákony zaručují ochranu intelektuálního vlastnictví. V Hongkongu také neexistuje devizová kontrola. To znamená, že je velmi jednoduché přesunout finanční prostředky do Hongkongu a následně i z Hongkongu.
Tony Ng Na skutečný boom si ještě počkáme
Působí velmi nenápadně, a přesto patří mezi nejvýznamnější hongkongské podnikatele. Tony Ng stojí v čele obchodní společnosti Auriema Buying Company a zároveň vede Firmu Chameleon Holdings International, která investuje do nemovitostí. Jeho hlavním oborem je ale výroba textilu. Dodává oděvy pro německé řetězce Karstadt a Quelle, ve Švýcarsku spolupracuje s největší oděvní firmou Charles Vogele, v Rakousku s řetězcem Konsum. Zákazníky má ale také v Belgii a Nizozemsku. „Poté, co byl Hongkong navrácen Číně, není konkurenceschopný, protože pracovní síla v Číně je mnohem levnější. Proto se hodně podniků muselo přestěhovat do Číny. Také já jsem veškerou produkci oděvů přesunul do Číny. V Hongkongu máme kancelář, kam přijíždějí klienti z Evropy, aby si prohlédli naše návrhy. Pokud by museli jet pokaždé do Číny, ztratili by spoustu času,“ tvrdí Tony Ng.
EURO: Od začátku příštího roku přestanou platit kvóty na obchod s textilem. Jak se to podle vašeho názoru projeví v Číně a v Hongkongu?
NG: Samozřejmě že to přinese větší konkurenci na trhu. Nákupčí budou jezdit do Číny, do Bangladéše, do Indie, všude tam, kde naleznou levné výrobky. Dnes existuje přísný limit na vývoz textilu. Musím dostat od vlády kvótu, abych mohl vyvážet. Pokud ji nemám, mohu ji zakoupit na trhu, ale to je velmi drahé. Příští rok už to tak nebude. Čína se stane největším trhem s textilem. Problém, na který se musí všichni připravit, je kvalita čínských oděvů. Když v Číně nemáte lidi, kteří dohlížejí na výrobu, přijde z ní vše, co je hotové, bez kontroly kvality. Pokud se někdo rozhodne, že chce vyrábět textil v Číně, musí tam mít své dohlížející lidi.
Nevím, jaká bude reakce ve světě na neomezený vývoz. Je možné, že se ho budou Američané snažit omezit nebo zastavit a vypuknou další diskuse o zavedení kvót. To se může stát. V Evropě asi bude situace jednodušší, protože tam textilní průmysl není tak důležitý.
EURO: Vaše podnikatelské aktivity jsou mnohem širší než výroba oděvů. Prý máte zájem o podnikání také na českém trhu? NG: Textil je naším hlavním byznysem. Zabýváme se ale také obchodem. Můj syn se snaží proniknout na český trh. V Hongkongu je hodně věcí, které by se na něm mohly prosadit. Jsou totiž levné. Pokud nakupujete z Německa nebo ze Spojených států, zboží je mnohem dražší. Jediný problém, který v obchodě s Českem vidím, je doprava. Lodí dostaneme zboží do Hamburku, do Rotterdamu nebo Antverp. To ale trvá dlouho a potom nemáme přesné kalkulace, kolik bude stát přeprava z přístavů do Česka. To bude velmi drahé. Zvažujeme také investice do realit v Česku. Máme již nějaké podobné aktivity v Londýně a v Singapuru.
EURO: Jak nyní hodnotíte situaci v Hongkongu po epidemii SARS? NG: SARS skutečně postihl Hongkong velmi těžce. A to nejen oblast podnikání. Nikdo nechtěl chodit ven, do restaurací na večeři, navštívit přátele. Všichni měli strach. Po tom, co epidemie odezněla, vše spěje k normálu. Podnikatelé se opět vracejí. Naši klienti znovu zasílají své objednávky.
EURO: Hongkongská ekonomika se nyní zvedá díky útratám obyvatel z Číny. Jste optimistou v souvislosti s dalším vývojem hospodářství? NG: Je pravda, že se ekonomika zvedá. Nyní mají obyvatelé Číny povoleno, aby jezdili do Hongkongu. Dříve to bylo pod kontrolou. Dnes, pokud mají pas, mohou jet, kam chtějí. Jsou zvědaví, jak Hongkong vypadá. Hodně lidí jezdí hlavně ze sousedních provincií. Ráno přijedou vlakem a večer zase zpět. Nakupují spoustu věcí, protože vlastním nedůvěřují. V Číně se například nedávno stalo, že se prodával sunar, který byl otrávený a zabil několik dětí. Proto dnes hodně Číňanů nakupuje v Hongkongu i sunar. Boom zažívají provozovatelé restaurací. To vše souvisí s tím, jak se zvedá kupní síla obyvatel Číny. To je pro Hongkong samozřejmě dobře. Zvlášť po epidemii SARS, protože to pomáhá ekonomice. Ale ne všem. To, z čeho by skutečně profitoval každý, je růst exportu, protože z toho má užitek hodně oborů, od výrobců, přes dopravce až po obchodníky. Ale nyní profitují jen obchodníci a majitelé restaurací. Toto není skutečný ekonomický boom.
EURO: Porovnejte dnešní situaci v Hongkongu se stavem před finanční krizí v roce 1997. NG: I když dnes ekonomika roste a analytici tvrdí, že se nacházíme v boomu, není to na sto procent pravda. Stále nás čeká ujít kus cesty - i když ne snad dlouho - ale ještě si počkáme, než přijde skutečný boom. Mnoho lidí vydělává podstatně méně než před finanční krizí v roce 1997. Vzpomínám si, že jsem někdy v roce 1996 zaměstnal jako asistentku dívku, která absolvovala střední školu. Platil jsem jí 12 tisíc hongkongských dolarů. Dnes mohu najít sílu, která bude dělat stejnou práci za poloviční cenu. Hodně lidí po vysoké škole v současné době nemůže nalézt práci. Objeví-li se v novinách inzerát na místo v restauraci, o práci se budou ucházet tisíce lidí. To se nikdy dříve nedělo. Když jste dokončili vysokou školu, než jste dostali diplom, měli jste nabídky na velmi dobré zaměstnání s vysokým platem. Dnes jsou ale lidé skeptičtí, protože roste nezaměstnanost. Vláda přiznává, že máme nezaměstnanost kolem šesti procent, myslím ale, že ve skutečnosti je to více.
EURO: Hongkong byl před několika lety pověstný tím, že se na jeho realitním trhu dalo poměrně rychle zbohatnout. Jak hodnotíte trh s nemovitostmi nyní? NG: Hongkong prošel v roce 1997 krizí realitního trhu. Není výjimkou, že lidé prodělali na transakcích až padesát procent. Nakupovali, když byly ceny hodně nahoře, a teď mají jejich objekty poloviční cenu. Mnoho lidí je zadluženo. Pokud si dříve půjčili například pět milionů a koupili za ně dům, po splasknutí bubliny měl hodnotu přibližně tři miliony. Teď je to trochu lepší, ale zpět se to asi nikdy nevrátí. Dříve, když jste měl peníze a koupil nemovitost za dva miliony, za deset dní už vám někdo nabízel dva a půl milionu. Jednoduše jste vydělal půl milionu. Každý byl úplně zblázněný a investoval do nemovitostí. Pak se ale dostavila krize a lidé budou ještě dlouho pracovat na tom, aby splatili úvěr.
EURO: Změnilo se z vašeho pohledu podnikatelské prostředí v Hongkongu poté, co byl navrácen Číně? NG: Nové je, že musíme častěji cestovat do Číny, protože veškerá výroba je soustředěna tam. Hodně nákupčích z Evropy přijíždí rovnou do Číny, chtějí dostat levnější zboží. Na tom není nic zvláštního. Jinak se ale nic podstatného nezměnilo. Pracujeme jako předtím, Čína sem moc nezasahuje, nemáme žádné problémy. Změnil se jen způsob podnikání, protože dříve se vše vyřizovalo v Hongkongu, ale teď to můžete udělat také ze Šanghaje.
EURO: Znamená to tedy, že připojení Hongkongu daleko více ovlivnilo Čínu než samotný Hongkong? NG: Ano, to si myslím. Číňané se od lidí z Hongkongu ale mají ještě hodně co učit.
Češi v Hongkongu Swarowski má zatím náskok Zaslat milionovou částku firmě, která sídlí v deset tisíc kilometrů vzdáleném Hongkongu, aniž byste se kdy s jejími zástupci sešli, a očekávat, že obratem pošle objednané zboží, bude zřejmě většině připadat jako naivní rozhodnutí nebo zbytečný risk. Ten se ale turnovské společnosti Mavex, která obchoduje s hodinářským zbožím, vyplatil. „Naše spolupráce s hongkongskými partnery začala před osmi lety. Tehdy jsme e-mailem zaslali naše požadavky jedné firmě z Hongkongu, jejíž nabídka nás zaujala v katalogu. Od té doby s ní obchodujeme,“ popisuje Margita Jelínková, spolumajitelka Mavexu. Důvodem, proč riziko firma podstoupila, byla prý hlavně úspora nákladů. Podobně uvažuje řada malých a středních podniků. I když má Česká republika s Hongkongem stále přebytečné obchodní saldo, které v loňském roce nepatrně přesáhlo 25 milionů amerických dolarů, dovoz z Hongkongu se neustále zvyšuje. Jen během loňského roku vzrostl o 40 procent. Do Česka putovaly hlavně elektrické spotřebiče, oděvy, hodiny a hodinky, deštníky a umělé květiny. Pro malé a střední obchodní firmy z Česka tak přestává být exotický Hongkong neznámým regionem. V polovině října přijela do Hongkongu na pozvání státní agentury Hong Kong Trade Development Council česká mise, které se zúčastnilo patnáct společností. Ty se zaměřují na obchod se zbožím od počítačů a počítačových komponentů, přes elektroniku, lampy až po hodiny a kosmetiku. Většina z nich hodnotí návštěvu Hongkongu pozitivně, protože nalezla potenciální dodavatele. Najdou se ale i výjimky. Ovšem chyba nebyla na hongkongské straně. Zástupci některých českých firem se totiž na obchodní jednání dostavili v kalhotách od obleků, v barevných ponožkách, sandálech a malé košili, což by nepůsobilo profesionálně a důvěryhodně i jinde než v obchodně protřelém Hongkongu.
Letos poprvé.
S hongkongskými partnery se setkala Margita Jelínková z Mavexu teprve letos v rámci české mise. Během osmileté spolupráce, jak říká, neměla žádné negativní zkušenosti. „Co se týká termínu dodání zakázek, vyjednávání o ceně a o dalších podmínkách obchodu, vše vždy probíhalo bez problémů,“ tvrdí Jelínková. Společnost Mavex spolupracuje s deseti hongkongskými firmami, z toho se čtyřmi pravidelně každý měsíc, s ostatními jednou za dva až tři měsíce. Jejich názvy zástupkyně Mavexu nechce prozradit, aby nepomohla konkurenci v Česku. „Jde o větší společnosti, které mají továrny v Číně a pobočky po celém světě,“ dodává Jelínková. Upřesnit nechce ani objem zakázek, které s Hongkongem každý měsíc uzavírá. „Určitě to jsou milionové částky,“ říká. Zboží z Hongkongu Mavex odbírá hlavně kvůli příznivé ceně. „Po revoluci jsme spolupracovali s jednou švadlenou, která pro nás šila řemínky k hodinkám. Brzy jsme ale zjistili, že za cenu, za kterou na českém trhu koupíme materiál na jeden řemínek, můžeme mít dva dovezené kvalitní řemínky z Hongkongu. Kůže je totiž v Česku velmi drahá a šít zde řemínky nemělo cenu,“ konstatuje Jelínková. Nyní Mavex nakupuje pouze v Hongkongu. Rozšiřovat okruh firem, s nimiž v Asii spolupracuje, prý zatím nebude. Jediným problémem, se kterým se při obchodování s hongkongskými firmami setkala, byly někdy nesplnitelné požadavky na velikost objednávky. „Pro nás není přijatelné dovézt najednou několik tisíc kusů řemínků, když nevíme, jaká bude odezva,“ říká Jelínková. Je přesvědčena, že ještě nižší ceny než v Hongkongu by bylo možné domluvit v Číně. Čínské společnosti ale nejsou ochotné akceptovat odběr menší než tisíc kusů od jednoho druhu zboží.
Dohoda s Korejci v Hongkongu.
Členem české mise v Hongkongu byl také Petr Záhorský, ředitel pražské společnosti Zinest, která podniká v oboru kosmetiky, drogerie a parfumerie. Na českém trhu působí dvanáct let. „Poprvé jsem přijel do Hongkongu před třemi lety. Tehdy ale žádné obchodní kontakty s místními firmami dobře nedopadly,“ říká Petr Záhorský. Nicméně v bývalé britské kolonii navázal spolupráci se společností z Jižní Koreje. Dnes Zinest dováží zboží kromě Koreje také z Pákistánu a ze zemí Evropské unie. „S Korejci vše probíhá dobře. Nikdy jsme neměli žádný problém, ani technický, ani finanční. Je to daleko lepší než obchodovat se zeměmi z Evropské unie,“ porovnává Záhorský.
I Zinest přilákaly do Asie levnější ceny. „Předpokládám, že nejnižší bychom nalezli v Číně. Většina obchodníků z Hongkongu buď v Číně vyrábí a do Hongkongu zboží dopravuje, nebo nakupuje od čínských společností. Tím se samozřejmě vše prodražuje,“ domnívá se Záhorský. Dodává, že tentokrát dostal v Hongkongu od několika společností konkrétní nabídky, ale bude nutné ještě vyjednávat. „Pokud to nepůjde, tak nám nezbude nic jiného než se obrátit přímo na firmy v Číně,“ říká.
Záhorský má zkušenosti také s hongkongskými obchodníky, kteří přednesli zcela nesmyslnou nabídku, protože vycházeli z podmínek na hongkongském trhu a z kupní síly obyvatel Hongkongu. Zcela jiná jednání jsou ale prý s lidmi, kteří znají český trh. „Setkal jsem se s jedním obchodníkem, který v Praze byl. Přišel na schůzku perfektně připravený, ukázal mi fotky z pražských obchodů, měl přesně zmapováno, kolik v Česku co stojí, jaké druhy zboží se prodávají. Na základě toho koncipoval nabídku, která mě velmi zaujala,“ říká Záhorský.
Všem podnikatelům, kteří by chtěli v Hongkongu obchodovat, Záhorský radí, aby dobře připravili obchodní podmínky spolupráce. „Co se tam domluví, skutečně platí. Nikdo se nemusí obávat přijet do Hongkongu na vlastní pěst. Pokud člověk hovoří nějakým světovým jazykem, nebude mít nejmenší problém. Navíc je velmi aktivní Hongkongská obchodní rada, což v jiných zemích není,“ domnívá se Záhorský.
Boom láká.
I když roste počet firem, které z Hongkongu dovážejí zboží, zatím jen hrstka českých společností má zájem se prosadit na hongkongském trhu. Jednou z nich je Preciosa, jež chce své pobočky v Hongkongu využít jako vstupní bránu do Číny. „Navenek to vypadá, že není pro podnikatele nic jednoduššího,než se v Číně uchytit. Skutečnost je ale podstatně jiná,“ tvrdí Jan Vondrášek, který Preciosu v Hongkongu zastupuje. „Konkurence v Číně je ohromná. Je pravdou, že Čína zažívá ekonomický boom. Ten ale přitahuje tisíce firem, které z toho chtějí něco vytěžit,“ říká Vondrášek. Preciosa vyslala do Hongkongu dva zástupce. Jeden má na starosti prodej lustrů, druhý kamenů a křišťálových figurek. Založit v Hongkongu pobočku prý bylo poměrně snadné. Obtížné je ale dostat se na čínský trh. „I když se říká, jak se země otevírá světu, existuje stále řada bariér, jako jsou byrokracie, restrikce a celní politika,“ vysvětluje Vondrášek. Větší zakázky se získávají hlavně přes kontakty. „V praxi to funguje tak, že dodavatelé stavby určitého objektu spolupracují se svými subdodavateli, s designéry. Je proto dobré znát lidi, kteří doporučí náš výrobek. Nakonec ale hlavní slovo má investor. Záleží proto i na podmínkách, jaké nabídnete,“ tvrdí Vondrášek. Zcela jiná je situace s výrobky, které jsou určeny pro retail. V Číně stoupá poptávka po luxusním zboží. Lidé nakupují věci, které mají jméno a značku. Vondrášek přiznává, že to přináší komplikace. „Máme sice kvalitní zboží, perfektně provedené, ale naše značka není tak známá, a proto nemáme takové postavení jako jiní výrobci,“ říká. Viditelné to je například u křišťálových figurek.
Křišťálové figurky.
Této oblasti dominuje firma Swarovski. Jméno Swarovski se dokonce stalo synonymem pro křišťálovou figurku. „Lidé v obchodech neříkají, že chtějí koupit křišťálovou figurku, ale požadují figurky Swarovski . To je pro firmu velká výhoda, protože lidé její jméno vyhledávají i v bižuterii a dalších oblastech. Radši si koupí bižuterii, u které je visačka Swarovski, protože to jméno již odněkud znají,“ tvrdí Vondrášek. S tím se ale v Hongkongu a v Číně setkají i jiné české firmy, které se tam budou chtít prosadit. „Určitý prostor i pro naši firmu vidím ve zlepšení propagace,“ tvrdí Vondrášek. Jednání s místními podnikateli hodnotí pozitivně. „Myslím, že pokud Číňan s něčím souhlasí, tak to ve většině případů funguje,“ říká. Přiznává nicméně, že obchodní jednání jsou dnes daleko tvrdší, než byla například před třemi lety. Zákazníci mají podstatně větší možnost výběru. „Konkrétně v oblasti bižuterie je poptávka nasycena, protože vyrostli noví konkurenti,“ vysvětluje Vondrášek. Číňané jsou prý u jednání tolerantní a slušní. Chce to ale určitou praxi, aby člověk poznal, co se skrývá za jejich reakcemi. „Když s něčím například nesouhlasí, nikdy neřeknou přímo: na toto zapomeňte, ale začnou to opisovat. Číňané také neradi ztrácejí tvář. Pokud nechceme přistoupit na jejich podmínky, je třeba jim to podat tak, aby neměli dojem, že prohráli,“ říká Vondrášek.
Robert Schönfeld a Dennis Ng Exotika z Moravy Dennis Ng a Robert Schönfeld se seznámili před dvěma lety na charitativním večírku v Londýně, který pořádal princ Charles. Zpočátku byly tématem jejich konverzace krásy Prahy, později podnikání. Nyní jejich obchodní aktivity mezi Českou republikou a Hongkongem zahrnují konzultace z oblasti vzdělávání, zprostředkování investic do českého realitního trhu pro zájemce z Hongkongu, poradenství firmám, které chtějí začít podnikat v Číně a v neposlední řadě také dovoz moravského vína do Hongkongu. Jak oba dodávají, okruh jejich podnikatelského zájmu se neustále rozšiřuje.
Od třinácti v Londýně.
Dennis Ng (31) pochází z významné hongkongské rodiny. Jeho otec založil před 40 lety úspěšnou exportní společnost, která patří mezi vůbec první kotované na hongkongské burze. Matka byla majitelkou nemovitostí v Šanghaji. „Když mi bylo třináct let, přestěhoval jsem se do Londýna. Vystudoval jsem University of London a zaměřil se na statistiku, matematiku a výpočetní techniku,“ říká Ng. Na stejné univerzitě získal i doktorát, v jehož průběhu studoval metody podnikání čínských rodin v zahraničí. „Osmdesát procent čínských podniků v zahraničí je postaveno na rodinné bázi,“ doplňuje Ng. Tento model fungování obchodně mezilidských vztahů asijských rodin označil jako Bamboo Network. Dennis Ng přiznává, že první měsíce jeho pobytu v Evropě byly pro něho náročné. „Brzy jsem si ale zvykl. Složitější je, když strávíte hodně let v Evropě a poté se vrátíte zpět do Asie,“ tvrdí. Dnes již mezi městy, ve kterých žije, příliš nerozlišuje. „Hodně času trávím v letadle mezi Londýnem, Prahou a Hongkongem. Tam budu mít vždy svou základnu, protože toto místo považuji za bránu do Asie a hlavně do Číny,“ vysvětluje Ng. Poprvé přijel do Prahy ještě předtím, než se seznámil se svým obchodním partnerem Robertem Schönfeldem. „Pro každého Asiata je Praha nádherné město, ale když v ní bude chtít podnikat, nebude vědět, kde začít,“ říká Ng. Na myšlenku rozvinout obchodní aktivity v Praze ho přivedl až Robert Schönfeld (33). Potomek starého českého rodu vystudoval Akademii múzických umění a podobně jako jeho předci podporuje české umělce. V roce 1997 založil mezinárodní uměleckou školu v Praze.
Začali vzděláváním.
„Navrhl jsem Dennisovi, abychom začali společně podnikat. Nejprve to byla oblast vzdělávání, postupně ale naše aktivity rozšiřujeme,“ říká Schönfeld. V Hongkongu je mezi studenty velký zájem o přijetí na prestižní školu v zahraničí. Schönfeld a Ng nabízejí poradenství, jak přijetí zajistit. I když, jak tvrdí, jde o poměrně drahou záležitost, chtějí podobnou službu prezentovat i v Česku. „Máme vybudovanou spolupráci na takové úrovni, že z 80 procent jsme úspěšní,“ říká Schönfeld. Konzultace nabízejí také firmám, které se chtějí dostat na čínský trh. „Pro každého podnikatele znamená obchod s Čínou ohromný potenciál. Je s tím ale spojena i řada problémů. Důležitou roli hraje jazyková bariéra,“ tvrdí Schönfeld. Se svým partnerem proto chtějí zprostředkovávat kontakty na odborníky, kteří budou umět českým firmám poradit, jak podnik v Číně založit, jak ho vést, případně i s krizovým managementem. Oba byznysmeni využívají hlavně networkingu, který po generace budovala podnikatelská rodina Dennise Ng. „V Číně potřebujete někoho, kdo zná místní trh, má k dispozici ekonomické analýzy a má kontakty. Proto jsme se spojili s lidmi, kteří toto umějí. Například nedávno jsme do Česka pozvali Ruby Chang, konzultantku, která se zaměřuje na čínské investice a poradenství při privatizaci čínských podniků,“ říká Ng. O této možnosti jednala například s firmou Penta nebo se skupinou PPF.
Díky fotbalu.
Kromě podnikání spojuje Roberta Schönfelda s Dennisem Ng také láska k vínu. Před půl rokem začali spolupracovat s moravským vinařem Milošem Michlovským, jehož vína dovážejí do Hongkongu, v němž je prezentují jako skutečnou specialitu.
V propagaci vína jim pomohlo pro české fotbalisty úspěšné mistrovství Evropy v letošním roce. „Předtím jen malá skupina lidí měla ponětí o České republice, ale po evropském šampionátu zná Česko každý. Kdokoli potom viděl české víno, určitě si ho všiml,“ tvrdí Ng. Víno se prý v Hongkongu prodává dobře. Než bude k dostání i v obchodech, zaměřují se oba dovozci hlavně na vybrané restaurace, do nichž chodí lidé, kteří se ve víně vyznají. „Vždycky tam můžete koupit nějaké francouzské víno, ale české, to je něco speciálního,“ domnívá se Ng.
Ng i Schönfeld předpokládají, že začnou nabízet víno i v Číně. „Vše, co má úspěch v Hongkongu, prosadí se také v Číně. Je to efekt sněhové koule. Proto je Hongkong vhodným místem, kde začít obchodovat s takovými produkty, jako je víno,“ konstatuje Ng. Doporučuje proto všem podnikatelům, kteří chtějí proniknout na čínský trh, aby si nejprve založili svou pobočku v Hongkongu. „Hongkong je bývalou britskou kolonií, právní systém je ovlivněn Británií, je světovým finančním centrem. Je v něm transparentní podnikatelské prostředí. Navíc byznysmeni mohou nalézt podporu těch, kteří mají kontakty v Číně. Myslím, že začít podnikat nejprve v Hongkongu je bezpečnější, i když možná trochu dražší,“ tvrdí Ng.
Ten si zatím pochvaluje podnikatelské prostředí v Česku. „Česká republika je pro mě z geografického pohledu středem Evropy. Je přesně na rozhraní mezi západní a východní Evropou. Myslím, že Češi jsou velmi ctižádostiví. Prostředí v Česku mně trochu připomíná situaci na počátku 70. let v Hongkongu. Tehdy byli lidé velmi odhodlaní získat úspěch. Byli ochotni poslouchat a učit se, jak toho dosáhnout. S tím se v západní Evropě nesetkáte. Všichni se tam totiž domnívají, že to již vědí,“ říká Dennis Ng.
