Evropské deníky čelí konkurenci a hledají partnery
Po televizi a časopisech se musí s útokem mocných titulů ze zámoří vyrovnat také evropské týdeníky a deníky. Německá vydavatelství, označovaná za vlajkovou loď kontinentální novinové branže, pochopila, že v konkurenci například Wall Street Journalu či Financial Times nemají velkou naději na přežití. Spolupracovat a zachovat si nezávislost stojí ovšem také spoustu sil, dodávají ti, kteří se ještě drží. Herald to ví. „Tam venku běsní válka, nemilosrdná válka titánů o světovou nadvládu, prohlašuje v německém Der Spiegelu nakladatel International Herald Tribune Peter Goldmark Jr., který poskytl listu rozhovor. A zdvihá obě paže nad hlavu. „Tady, mává rukou, „je Wall Strett Journal. Tu, krouží pro změnu pravou rukou, „jsou Financial Times. Dvě mohutné bitevní lodě, které se ostřelují navzájem. Zjevně spokojen s názornou ukázkou skládá paže do klína: „Tohle jsme my, malý, rychlý záškodník. Jenže pozor – mnohdy přistane granát těch velkých na naší straně. Od bitevních přirovnání nemíní Goldmark couvnout, na řadě je paralela se studenou válkou. „Kdo vyhraje ve Spolkové republice, tomu bude patřit Evropa, prorokuje. A ten, kdo zvítězí v Evropě… Takzvaně malí, mezi něž Herald Tribune patří, by za nezměněné situace nejspíš dávno stříhali metr. V Paříži vydávaná kontinentální mutace Heraldu se plahočí po světě s nákladem 227 000 exemplářů a topí se pravidelně v červených číslech. Goldmark Jr. ale čekat na konec nemínil. A zahájil protiofenzivu. Ve Frankfurtu získal na svou stranu deník Frankfurter Allgemeine (FAZ). Ten dává od března do oběhu pětkrát týdně zkrácenou anglickou verzi deníkové podoby, kterou dostávají coby přílohu Herald Tribune čtenáři v Německu, Rakousku a Lucembursku. Prestižní projekt přišel FAZ na šest až sedm milionů marek. Další štací je internet – ve webové síti bude záhy frankfurtský deník v anglické mutaci. „Slibujeme si od tohoto kroku především to, že budeme moci nadále hrát ligu mistrů, obhajuje vysoké náklady ve Spiegelu vydavatel FAZ Günther Nonnenmacher. „Naše postavení na německém trhu se odvíjí od toho, že chceme být německými novinami pro svět, zdůrazňuje. Mezi kameny. Vzato čistě prakticky, německý list může být brán v cizině vážně jenom tehdy, bude–li vycházet v angličtině. „Chceme být úspěšní ve stejné třídě jako například New York Times, netají se Nonnenmacher. Uvedený titul je pro německé vydavatele laťkou; s ní se poměřují, k ní se přibližují. Tah Herald Tribune na FAZ a naopak se nejspíš trefil do černého. Nezávislé noviny, vědomy si všeobecné fúzovací mánie, žijí v obavách, že je pohltí některé z démonizovaných strašidel, například Rupert Murdoch. A horečnatě jednají. „V daném momentě každý s každým, ví své Goldmark. Ani on nezůstal u jediného partnera, do holportu šel i s italskou Corriere della Sera, řeckým Kathimerini a izraelským Haaretz. Opravdový poprask nastal ovšem ještě před Goldmarkovými námluvami ve Frankfurtu. Ospalý německý trh vyburcovala z letargie spolupráce Financial Times (patří pod britský mediální koncern Pearson) s hamburským velkonakladatelstvím Gruner + Jahr (například Stern, Brigitte, Geo). To byl první krok Britů. Od února se Financial Times Deutschland pokouší atakovat vedle FAZ a Süddeutsche Zeitung především Handelsblatt, někdejšího monopolistu v ekonomickém oboru. Marně. Handelsblatt stačil totiž včas kontrovat. Jeho vydavatel Dieter von Holtzbrinck uzavřel dohodu o kooperaci s americkou skupinu Dow–Jones (Wall Street Journal), tedy s největším rivalem Financial Times. Těsné spojení Handelsblattu a Wall Street Journal Europe umocňuje složité křížové vlastnictví. Adresát neznámý. Ne všechny mezinárodní výlety končí úspěchem. Die Welt se pokoušel několik týdnů prorazit s anglickou stránkou Atlantic Daily, vzorem mu byla příznivá odezva na podobný projekt v jistých berlínských novinách. V polovině května byla stránka tiše a nenápadně odstavena – několik anglických odstavců působilo v německém textu příliš cizorodě. Anglická redakce bude přesto pokračovat v práci, protože přijala nabídku připravovat on–line mutaci. Noviny, které se tak dlouho zdráhaly podvolit globalizačnímu trendu, doplácejí na nedostatek zkušeností. V televizi jsou programy dávno mezinárodní. Také časopisecký trh je už zčásti nadnárodní, magazíny, jako Vogue, Cosmopolitan či Playboy, vycházejí v licenčním provedení v tuctech zemí. Jen deníky byly donedávna omezeny na vydavatelské země. Téměř všechny pokusy, jak tento stav změnit, skončily fiaskem. Jako jeden z prvních se pokusil prolomit tradici velkovydavatel Robert Maxwell v 1990. Jeho nový týdeník European dosáhl krátce nákladu 250 tisíc kusů, vykazoval však milionové ztráty. V roce 1998, sedm let po smrti svého zakladatele, byl zastaven. V jeho stopách se poté vydal exkancléř a vydavatel titulu Zeit Helmut Schmidt. Ten vyzval velké evropské deníky ke společnému vydávání dalšího týdeníku s pracovním názvem „Voice of Europe , který by se stal protiváhou americké „hlásné trouby Herald Tribune. Po rozhovorech v Madridu a Rotterdamu byl projekt pohřben: nakladatelstvím vadila nejasná cílová skupina, inzerenti chtěli reklamu v národních listech. Lokální světovost. Na krachu Schmidtova plánu se podepsaly i obsahové rozdíly. „Světové nazírání je národní a je jedno, nakolik jsme evropští, soudí vydavatel FAZ Nonnenmacher, který se Schmidtem spolupracoval. „Myšlenka, že Němci budou číst články Le Monde o Alžírsku, je slabomyslná, míní. Francouz Olivier Fleurot, vedoucí nakladatel Financial Times v Londýně, se rovnou ptá po světově zajímavých zprávách. A sám si odpovídá: „Je to smutné, ale všehovšudy války nebo Monika Lewinská. Politika je vždy lokální. A co platí pro politiku, je pravidlem o to více pro kulturu a sport, podotýká. Výjimky přesto existují: jsou jimi hospodářská témata. „Globalizace vychází především z hospodářských zájmů, soudí Fleurotův německý kooperátor Bernd Kudrun, člen představenstva Gruner + Jahr. „Ve zpravodajství má ekonomika na to, aby zatlačila do pozadí politiku. Každá fúze, jež překročí národní hranice, zvyšuje podle odborníků zájem o světové ekonomické informace. Spojení Daimleru a Chrysleru nebo Mannesmannu a Vodafonu, to jsou dávno globální, a ne lokální příběhy, zdůrazňují. Ekonomické listy by si tudíž nemusely stěžovat. Ale ne všechny – boj o exkluzivní zprávy ze světa se značně přiostřil. Handelsblatt se dvěma sty redaktory a spoustou zahraničních korespondentů má co dělat, aby obstál. Bez většího zahraničního partnera (WSJE) by se düsseldorfský list neudržel. Zatímco na důležitých průmyslových veletrzích (třeba Detroit Motor Show) zastupovali dříve Handelsblatt dva reportéři, nyní píše z místa (včetně redaktorů WSEJ) deset zpravodajů. Jenom lidé. I v těsné spolupráci to občas skřípe. „Existuje spousta názorů na to, co by se mělo čtenářům nabízet, upozorňuje obchodní šéfredaktor WSJE Richard Hudson. „Němci více popisují to, co se stalo a co kdo řekl. My klademe větší důraz na analýzu a souvislosti, tvrdí. Redaktoři Handelsblattu si pro změnu stěžovali, alespoň v začátku, na arogantní vystupování amerických kolegů, kteří se jen znechuceně dělili s partnerem o informace. Od té doby se prý situace uvolnila. „Pokaždé, když nám pomohou porazit FT, skáčeme radostí, svěřuje se Der Spiegelu Hudson. Jeden problém však zůstává: jen zřídka naleznou exkluzivní informace z WSJE místo v Handelsblattu, jehož první vydání odchází příliš brzo. A to proto, že vzhledem k časovému posunu by po nich mohli hrábnout rivalové z New York Times. Konkurence u Financial Times Deutschland v Hamburku to má o něco lehčí. Mateřský list v Londýně má uzávěrku pouhou hodinu po uzávěrce německého vydání. Šéfredaktor Andrew Gowers umístil v Londýně německou koordinanční redaktorku: „Chceme, aby se nejdůležitější události dostaly i k nám. Vzájemná kooperace i tady připomínala dříve jednokolejnou trať. „Cítili jsme nechuť přebírat zprávy z Hamburku, vzpomíná šéf zpravodajství v Londýně Lionel Barber. „Chyběla důvěra a mnozí naši redaktoři měli za to, že žádnou pomoc nepotřebují. Spolupráce se přesto zdárně rozjela. Všechna důležitá odhalení z Londýna přistávají v Hamburku a naopak, společné týmy pátrají v nadnárodních kauzách. „Vedeme válku proti Wall Street Journalu, zdůrazňuje pro Spiegel Barber. A uděláme vše pro to, abychom ho vypudili zpět za Atlantik, říká odhodlaně.
