Menu Zavřít

Vy nevypadáte moc dobře

2. 5. 2006
Autor: Euro.cz

Zatímco prudce stoupá počet diagnóz dříve vzácných nemocí...

Zatímco prudce stoupá počet diagnóz dříve vzácných nemocí, lékaři tvrdí, že výrobci léčiv „kšeftují s nemocemi“, aby zvýšili prodej

Máte-li vysoký krevní tlak, může vám hrozit riziko onemocnění srdce. A jelikož hypertenzí trpí odhadem 65 milionů Američanů, není překvapující, že přípravky na její léčení patří mezi nejvíce předepisovaná léčiva na světě. Proč by se však měly přestat předepisovat léky lidem s tlakem nižším než 140/90, jak se běžně vymezuje vysoký krevní tlak? Ve vydání odborného časopisu The New England Journal of Medicine (NEJM) z 20. dubna jeden výzkumný tým informoval o „prehypertenzi“, tedy zdravotním stavu, při němž hrozí vznik hypertenze.
Pojem „prehypertenze“ byl poprvé použit v roce 2003 a některé studie uvádějí, že tuto indikaci, definovanou hodnotami krevního tlaku v rozmezí od 120/80 do 139/89, má celých padesát milionů dospělých Američanů. Toto riziko vzniku rizika lze upravit dietou a cvičením, ale studie v časopise NEJM uvádí, že ho lze také léčit Atacandem, lékem vyráběným firmou AstraZeneca Pharmaceuticals.
Samu myšlenku léčby rizika považuje za špatnou stále početnější sbor lékařů a zdravotníků. Označili tento jev za „kšeftování s nemocemi“, tedy vytváření nebo přehánění neduhů sponzorované korporacemi za účelem prodeje většího množství léčiv. „Prehypertenze je klasickým případem rizikového faktoru, z něhož se dělá nemoc,“ tvrdí doktor Steven Woloshin z výzkumné organizace Veterans Affairs Outcomes Group ve vermontském městě White River Junction. „Když vyčleníte krevní tlak, který se blíží normálnímu rozmezí, pak můžete diagnostikovat prakticky každého.“ Mluvčí společnosti AstraZeneca odpovídá, že zkouška byla považována za dostatečně významnou, aby byla publikována v prestižním časopise NEJM. „Myslím, že to hovoří samo za sebe.“

Zájem o rychlé řešení.

Kritici tvrdí, že kšeftování s nemocemi je na vzestupu. Začíná tehdy, když se vyvine lék na dříve vzácný stav. Potom se o příslušné nemoci rozběhnou intenzivně propagované osvětové kampaně, což vede k rostoucím počtům diagnóz a receptů. Na seznamu podezřelých stavů jsou: syndrom neklidných nohou, sociální úzkostná porucha, předmenstruační porucha výživy, syndrom podrážděného střeva, ženská sexuální dysfunkce a další. „Někteří lidé pochopitelně berou tyto nemoci velmi vážně,“ uvádí doktor Robert L. Klitzman, psychiatr a bioetik na Kolumbijské univerzitě. „Problém je v tom, že se lehké případy líčí tak, aby vypadaly vážnější, než jsou.“ Dalším problémem, říkají protivníci kšeftování s nemocemi, je to, že se z výkyvů každodenního života, jako je smutek, bázlivost, zapomnětlivost a občasné žaludeční potíže, dělají medicínské indikace. Než společnost Pfizer přišla s viagrou, erektilní dysfunkce byla zdravotním problémem jen tehdy, když byla spojena s nějakou zásadní biologickou příčinou typu diabetu nebo rakoviny prostaty. V současnosti se na webové stránce firmy Pfizer tvrdí, že problémy s dosažením nebo udržením erekce má polovina všech mužů nad 40 let. Sociální úzkostná porucha, definovaná jako nadměrná bázlivost, se vyskytovala vzácně do doby, než byl pro její léčbu schválen přípravek Paxil společnosti GlaxoSmithKline. Po osvětové kampani vedené o této nemoci firmou Glaxo koncem 90. let pod heslem „představte si, že jste alergičtí na lidi“ rychle následovaly zvyšující se odhady rozšíření této poruchy.
Propagace nemocí není jen v kompetenci farmaceutických společností. „Doktoři by měli stanovit víc hranic,“ tvrdí doktor David Henry, profesor farmakologie na Newcastleské univerzitě v Austrálii a přední kritik kšeftování s nemocemi. Pak jsou tu pacienti, kteří se dožadují rychlého řešení stavů, jež by mohli lépe upravit pomocí změn v životním stylu. „Farmaceutické společnosti podněcují touhu, kterou máme všichni, abychom se zbavovali toho, co nás trápí,“ prohlašuje Klitzman. Avšak zbavit se nepříjemných příznaků beze změny chování, které k nim přispívá, může znamenat každodenní polykání pilulek po dobu mnoha let, což je nejen riskantní, ale i nákladné.

Mladší a mladší.

Znepokojivé jsou také snahy rozšiřovat definici vážných nemocí tak, aby se týkala stále většího počtu lidí. Uvolněná kritéria pro bipolární poruchu, strašlivou duševní chorobu, o níž se dříve myslelo, že jí trpí jen 0,1 procenta populace, vedla některé odborníky k tvrzení, že míra jejího rozšíření se pohybuje někde mezi pěti a deseti procenty. Doktor David Healy z Cardiffské univerzity ve Walesu prohlašuje, že vyšší odhady vycházejí z nesprávně formulovaných průzkumů, které následovaly potom, co se v polovině 90. let zavedly léky stabilizující náladu, jež slibovaly úlevu dokonce i lidem s mírnými emočními změnami. V USA se diagnostikuje bipolární porucha už i u dvouletých dětí, třebaže v klasické definici této nemoci se hovoří o tom, že symptomy se obvykle objevují až při dospívání. „Ta děcka se začínají krmit dvěma nebo třemi léky, když není vůbec dokázáno, že některý z nich u dětí účinkuje,“ podivuje se doktor Jon McClellan z Washingtonské univerzity v Seattlu.
Kšeftování s nemocemi (anglicky disease-mongering – pozn. překl.) není nic nového. Tento termín poprvé použila Lynn Payerová v knize Disease-Mongers: How Doctors, Drug Companies, and Insurers are Making You Feel Sick (Kšeftaři s nemocemi: Jak vás lékaři, farmaceutické společnosti a pojišťovny nutí, abyste se cítili nemocní -pozn. překl.) z roku 1994. Avšak, jak uvádějí kritikové farmaceutického průmyslu, vzpruhou pro tento trend byl nástup přímé reklamy k cílovým zákazníkům v USA roku 1999. Letos na jaře dosáhly jejich námitky kritického množství. Do dubnového vydání lékařského časopisu PLoS Medicine bylo o kšeftování s nemocemi zařazeno jedenáct článků, které vyšly právě v době, kdy se konala v Newcastlu konference věnovaná tomuto tématu.
Výrobci léčiv tvrdí, že se jen snaží dělat osvětu u pacientů, kteří bojují s vážnými nemocemi. „Uvědomujeme si, že ne každý lék je dobrý pro každého člověka,“ prohlašuje mluvčí společnosti Glaxo, která vyrábí léky na syndrom neklidných nohou, sociální úzkostnou poruchu a další diagnózy, jež jsou pod palbou kritiky. „Na etiketách se uvádějí důležité informace o tom, zda je lék vhodný, a jsme přesvědčeni o tom, že lékaři poskytující odborné rady pacientům posoudí jejich zdravotní problémy, jakož i rizika a přínosy a přijmou náležité rozhodnutí.“
Skeptikové nejsou přesvědčeni o tom, že lékaři budou tak soudní, a sice zčásti proto, že mnozí dostávají informace o léčbě nemocí od výrobců léčiv. Farmaceutické společnosti běžně dotují další odborné vzdělávací kurzy lékařů. Financují výzkum nemocí, který je potom publikován v lékařských časopisech, a poskytují finanční záruky pacientským skupinám, které zase na svých webových stránkách propagují léky ručitelů. Vezměme si například nadaci Child & Adolescent Bipolar Foundation: jako hlavní sponzory uvádí čtyři farmaceutické společnosti včetně firem Eli Lilly a Janssen, předních výrobců stabilizátorů nálady.
Všechny tyto faktory působí dohromady u syndromu neklidných nohou, anamnézy podrobně popsané v časopise PLoS Medicine. Tento stav, který nutí pacienta neustále pohybovat dolními končetinami, může být skutečně rušivý u lidí, kteří mají vážné příznaky, ale takové případy jsou považovány za vzácné. Společnost GlaxoSmithKline to neodradilo od toho, aby v roce 2003 zahájila o této nemoci osvětovou kampaň. Firma ji odstartovala tiskovou zprávou uvádějící, že „nový průzkum odhaluje, že Američané nemohou v noci usnout kvůli běžné, ale zatím málo rozpoznávané poruše – syndromu neklidných nohou“. V tisku se objevilo množství článků, z nichž na základě studie podporované firmou Glaxo většina uváděla, že touto poruchou v USA trpí až deset procent dospělých.
V roce 2005 byl pro neklidné nohy schválen přípravek firmy Glaxo zvaný Requip, používaný k léčbě Parkinsonovy nemoci. V tutéž dobu vydala nadace Restless Legs Syndrome Foundation, kterou financuje Glaxo, tiskovou zprávu o „novém celonárodním průzkumu, který ukazuje, že tento syndrom se do značné míry nerozpoznává a málo se mu rozumí“. Mluvčí společnosti Glaxo uvádí, že většina receptů na requip se vypisuje na Parkinsonovu chorobu.
Doktor Woloshin z výzkumné organizace Veterans Affairs Outcomes Group připouští, že requip, paxil a viagra některým lidem pomáhají. Avšak znepokojuje ho, že „overtreatment“ neboli zbytečně radikální terapie odčerpává peníze z výzkumu vážnějších onemocnění. Upozorňuje na to, že „žádná z těchto společností nepřichází s lékem na tuberkulózu“. To je nemoc, se kterou se nikdo nepokouší kšeftovat.

Neduh, nebo nástroj marketingu? Produkty výrobců léčiv se zaměřují na širší pacientskou základnu SOCIÁLNÍ ÚZKOSTNÁ PORUCHA
Příznak Nadměrná bázlivost
Lék Paxill (GlaxoSmithKline),
Zoloft (Pfizer)
Ačkoli je považována za velmi vzácnou, počet diagnóz prudce stoupl poté, co firma Glaxo spustila v 90. letech osvětovou kampaň o této nemoci.

BIPOLÁRNÍ PORUCHA
Příznak Prudké změny nálad mezi depresí a mánií
Lék Zyprexa (Eli Lily), Risperdal (Janssen)
Tato vážná duševní choroba se diagnostikuje u lidí s mírnými změnami emocí. Diagnostikuje se už i u dvouletých amerických dětí.

ŽENSKÁ SEXUÁLNÍ DYSFUNKCE
Příznak Neprožívání orgasmu
Lék Oficiálně žádný. Ženám se však předepisuje dvacet procent testosteronu, i když se nemoc nerozpozná, a výsledky klinických zkoušek byly chabé.

SYNDROM NEKLIDNÝCH NOHOU
Příznak Nutkání neustále pohybovat nohama, často v noci
Lék Requip (GlaxoSmithKline)
Odborníci uvádějí, že jím trpí tři procenta dospělých, ale počet diagnóz vyletěl vzhůru, když v roce 2003 firma Glaxo zahájila osvětovou kampaň o této chorobě. Glaxo tvrdí, že jí trpí každý desátý dospělý.

bitcoin_skoleni

SYNDROM PODRÁŽDĚNÉHO STŘEVA Příznak Intenzivní, opakující se gastrointestinální bolest
Lék Zelnorm (Novartis),
Lotronix (GlaxoSmithKline)
Tímto syndromem někdy trpí každý pátý dospělý Američan, ale odborníci uvádějí, že léky vyžaduje pouze malý počet případů.

Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

  • Našli jste v článku chybu?