Jaké má Praha potíže a co bude tématem volební kampaně, to mohou být dvě odlišné disciplíny. Popravdě hledat nepřítele, proti kterému je třeba se vymezit, nebude tentokrát úplně jednoduché.
Odpudivě přitažlivé aféry z éry primátora Pavla Béma (ODS) typu Opencard, tunelu Blanka nebo Škodova paláce jsou už více méně passé. Nové velké průšvihy nevznikly (nebo na veřejnost zatím nepronikly), „upalování čarodějnic“ patrně nebude letos stačit. I když angažmá Hany Marvanové nebo Miloslavy Pošvářové v koalici TOP 09 a STAN dává tušit, že korupce zas tak úplně vyčpělá nebude a něco se nakonec najde.
Mrtvý bude pro letošní volby příběh o zlých developerech, které je nutné zastavit. Stavitelé všeho druhu byli v posledních čtyřech letech, kdy v radě města seděli Zelení, zastaveni tak důkladně, že není kde bydlet. Cena za metr čtvereční nového bytu začíná v metropoli olizovat sto tisíc korun, kdekdo oprašuje socialistický termín „bytová krize“, a to si asi nedovolí žádná ze stran ignorovat. Bude ovšem zajímavé sledovat, jak se k novodobému fenoménu politici postaví a jak moc nebezpečné recepty vymyslí.
Patrně budou rezonovat i události posledních měsíců. Zřícená lávka v Troji, Libeňský most podepřený kůly a Žižkov, který se kvůli opravám ulic změnil v parkoviště a tramvajové depo. Nedostatkové drahé byty a padající mosty jsou ale „jen“ projevy choroby, která se jmenuje ochromené město. Město protkané různorodými, často protichůdnými zájmy a ideologiemi, město rozdrobené do 57 městských částí, jež mají lokální preference často z podstaty odlišné od města jako celku. Město, kde nikdo není schopen dohody či ochoten ke kompromisu. V kombinaci s tragickými zákony je to koktejl vpravdě jedovatý. Jak moc je jedovatý, to se ukáže na čerstvě dokončeném Metropolitním plánu, který předurčí rozvoj Prahy na desítky let dopředu.
Byty, byty, byty
„Nedostupné byty a jejich ceny jsou zcela jednoznačně největším problémem Prahy“ říká Ondřej Profant, předseda krajského sdružení Pirátské strany v Praze a od minulého roku poslanec. Příčinu vidí (navzdory tomu, že se v Praze v posledních sedmi letech povoluje v průměru 3500 bytů ročně, tedy polovina toho, co se prodá a nakolik spočítal Strategický plán Prahy minimální potřebu) nikoli v omezené výstavbě a starém nefunkčním územním plánu, ale v jejich využití. V Praze je podle Profanta velké množství bytů v prázdných domech nebo bytů, které slouží majitelům jen jako úschovna peněz či jako zlaté vejce pronajímané přes Airbnb. „V Paříži mají přísnější regulaci v podobě zdanění více nemovitostí jednoho majitele. Stačilo by to opsat“ myslí si. Tenhle nápad vypadá, že si jej vypůjčil od Zelených. Ostatně podobně jako oni má Profant pocit, že developeři jsou stále extrémně chamtiví.
Pirát, který seděl čtyři roky v pražském zastupitelstvu, soudí, že tím, kdo si má diktovat podmínky výstavby, by mělo být město. „Je absolutně neakceschopné,“odpovídá nicméně na otázku, zda město dokázalo nastavit jasná pravidla pro investory, kteří komerční výstavbou v posledních patnácti letech zajišťovali přísun nových bytů, zatímco politici se zmohli maximálně na privatizaci městských bytů. Tím možná zajistili lepší správu domů a zachovali sociální pestrost lokalit, která je v Praze stále unikátní, rozhodně tím ale zadělali na problém, který se vlivem vyšroubovaných cen a omezením hypoték naplno projeví v příštích letech. (A pokud se příští vedení města rozhodne potřebné byty samo postavit, legrace ještě bude, až se zjistí, že to „umí“ násobně dráž než ti zlí developeři.)
„Často se hovoří o vysokých cenách bytů, které si dnes mohou stěží dovolit i nadprůměrně vydělávající mladí lidé. Problém ovšem leží i někde jinde a zdá se mi, že hodně bokem. Zatím nikdo jasně neřekl, jakým způsobem se tu bude řešit dostupnost bydlení pro klíčové státní zaměstnance, jako jsou policisté, hasiči nebo třeba učitelé. Ti nemají standardní tržní platy a město je zkrátka potřebuje. Na to je třeba poukázat v prvé řadě, protože za pár let se nám může přihodit, že se nám tito lidé odstěhují z Prahy,“ říká místostarosta Prahy 3 Alexandr Bellu, který by rád poskočil v žebříčku ODS.
I ambiciózního místostarostu láká spojení bytů a dopravy jako volebního tématu. „Nemám tím na mysli uzavírky a rekonstrukce, to je otázka sama pro sebe, kterou jsem začal společně s řidiči mapovat na facebookovém projektu Mapa dopravního teroru. Hovořím o fatálním podcenění dostavby klíčových infrastrukturálních staveb, jako je vnitřní a vnější okruh nebo spojení Prahy s Letištěm Václava Havla,“ vysvětluje Bellu.
Na koleje!
Praha se vzpamatovávala z traumatu jménem tunel Blanka tak dlouho, že teprve loni rada odmávla aspoň začátek projektování jejího pokračování - tedy vnitřního okruhu města. Jenomže i kdyby se příští volební období politická reprezentace „pochlapila“, u klíčových staveb se nepohne bez státu. Ten by pravděpodobně vnější prstenec kolem Prahy a rychlodráhu na letiště rád viděl, jenže úředníci stvořili takové zákony, že toho už 15 let není mocen. Tytéž zákony prakticky znemožňují i výkupy pozemků pro trasu metra D (i po čtyřech letech jich má Praha jen kolem osmi procent). Od nové části metra si přitom pražští plánovači slibují, že by do hromadné dopravy odklonila nájezdy Středočechů z jihu. Nejlepší středočeský řidič je totiž ten, který do metropole vůbec nedojede. Denně jich za prací do Prahy vyrazí minimálně 150 tisíc (sčítání z roku 2010). Mezi ně se ovšem řadí i Pražané, které za hranice města vyhnaly absurdně vyšroubované ceny bytů - místo bytu 3+kk za sedm milionů si raději postaví dům v polích.
Pražský maraton. Boj o vládu nad hlavním městem nemá favorita
V nejbližších letech bude Praha řešit kolejové propojení se sousedním krajem, kterému se už začíná říkat metropolitní region. To ale také obnáší další velký dluh - dostavět P+R parkoviště. Praha by potřebovala 14 až 20 tisíc míst, má jich tři tisíce. „Každé nové politické reprezentaci to opakuji, zatím se to nepodařilo. Myslím, že právě P+R parkoviště by mohly být možností spojení se soukromým sektorem,“ řekl Marek Zděradička, šéf sekce infrastruktury Institutu plánování a rozvoje města Prahy na nedávné konferenci týdeníku Euro. Z jeho prezentace ovšem také vyplynulo, že metropole není tak bohaté město, jak jsme si loni mohli myslet. (Na účtech Praze přebylo více než deset miliard, proto předčasně splatila osmimiliardový úvěr u EIB). Na investice do dopravy bude totiž mít Praha do roku 2030 maximálně sto miliard korun, z čehož padesát miliard spolyká výstavba trasy metra D. Hrozivě pak vyznělo číslo 34 miliard korun, které bude muset město v následujících letech vynaložit na rekonstrukce podinvestovaných silnic.
Nepříliš sexy téma rozpočtu by se mělo stát stěžejním podle předsedy pražské ODS a místostarosty Prahy 9 Tomáše Portlíka, „My se nebudeme vymezovat proti nikomu, ani proti aktivistům, ani proti jiným pošukům. Ať si řeší svoje komplexy bez nás. Hlavní téma by mělo být to, že se z Prahy stal hrozný tlusťoch, který potřebuje dietu. Za poslední čtyři roky neuvěřitelně narostly běžné výdaje. I když uznám, že vina je částečně kolektivní, když byla u vlády ODS, dodržovala se alespoň nějaká rozpočtová disciplína,“ říká Portlík, který je autorem billboardu Zpovykaní Pražané volí ODS, v němž naráží na výrok primátorky, že to u nás není i ve srovnání se západními metropolemi s tou dopravou zase tak hrozné.
Blbá nálada
Co všechno se ve městě děje aje potřeba změnit, to se asi nakonec dozvíme až právě v kampani. „Objektivně si žijeme tak dobře jako nikdy. Myslím, že během kampaně se bude vyrábět umělý hnus. Nechci působit jako sluníčkář, ale jestli je něco potřeba změnit, pak je to atmosféra ve společnosti. Věci nejsou černobílé a místo debaty a respektu se vyhrotí témata jako Libeňský most a politici se začnou nazývat barbary, grázly a korupčníky jen proto, že chtějí jiná řešení,“ říká Pavel Richter, starosta Prahy 5 za TOP 09. Největším nebezpečím kampaně může být, že z nedostatku jiných témat někdo udělá politikum z dokumentu, který je pro město životně důležitý, a to je Metropolitní plán. A Praha zůstane paralyzovaná na další dlouhé roky.
Přečtěte si také:
