Vybádané vyšší mzdy

Českým odborníkům ve vědě a technologiích rostou podle statistik platy rychleji, než se zvyšuje průměrná mzda

Českým vědcům se daří získávat si stále větší mezinárodní renomé, byť se tak děje spíše navzdory systému, který by je měl podporovat (viz Euro 44/2011). Alespoň za to ale dostanou zaplaceno, dalo by se říci na základě dat Českého statistického úřadu (ČSÚ). Průměrná mzda vědců a inženýrů, jak úřad nazývá odborníky, se loni v průměru nacházela na úrovni 42 800 korun. Oproti celorepublikovým hrubým měsíčním platům, které v tomtéž období činily 28 372 korun, navíc roste meziročně o necelá dvě procenta rychleji.

Nedostane to každý

Podobně jako v případě celkové průměrné mzdy se i tady konkrétní výplaty liší a výslednému číslu výrazně pomáhá třeba i odvětví informačních technologií, kde mají experti plat o necelých osm tisíc korun vyšší než ostatní. Oproti tomu si moc neužijí třeba odborníci z humanitních oborů. Ty statistický úřad nezahrnuje ani do zmiňované kategorie vědců a inženýrů.
„My se, stejně jako statistici v ostatních zemích, zaměřujeme primárně na třídy vědců a odborníků ve fyzikálních a příbuzných vědách a v biologických, lékařských a příbuzných oborech, jakožto na zaměstnané v oborech klíčových pro vědu v oblasti přírodních a technických věd,“ vysvětluje Eva Skarlandtová z oddělení výzkumu, vývoje a informační společnosti Českého statistického úřadu.
Odborníci na historii, český jazyk, ale i kurátoři muzeí, filozofové nebo archiváři se proto musejí spokojit s místem v přehledu struktury průměrných platů. Tam se v kolonce „ostatní vědci a odborníci duševní pracovníci jinde neuvedení“ tísní spolu s právníky, ekonomy či žurnalisty, a jejich průměrná mzda se i díky tomu loni „vyšplhala“ na 36 802 koruny.
Mezi jednotlivými sférami bádání se tedy rozevírají i nůžky týkající se růstu platů. Zatímco odborníkům řazeným k průměrným mzdám rostou platy tempem 4,6 procenta ročně, v případě vědců a inženýrů se za posledních osm let navyšují rok od roku o 6,4 procenta. „Jedná se o obory, kde je kladen velký důraz na neustálé zvyšování znalostí a dovedností, takže rostou i nároky na tuto skupinu zaměstnaných,“ dodává důvody pro rychlejší růst Skarlandtová.
Obecným trendům zhruba odpovídá i příklad Masarykovy univerzity. Průměrný plat akademických pracovníků tam loni činil 46 536 korun a meziročně vzrostl o dvě procenta. Ve vlastním přehledu ovšem druhá největší univerzita v Česku řadí zaměstnance jinak než ČSÚ a do zmiňované kategorie počítá zaměstnance věnující se výuce, výzkumu na různém stupni (od asistentů přes lektory až po profesory), rozvoji studijních programů, ale například i účasti na samosprávě MU a chybí mezi nimi vědci z neakademické sféry. „Uvedené částky představují průměrnou měsíční mzdu za dobu jednoho roku včetně odměn za práci na projektech, výzkumných záměrech a grantech. Nejedná se tedy o částky, které by zaměstnanci mohli nárokovat na základě svých pracovních smluv. Tarifní složka platu tvoří pouze 40 procent celkových příjmů zaměstnanců,“ doplňuje Tereza Fojtová, mluvčí Masarykovy univerzity.
Podobná data nabízí i přehled Akademie věd ČR, v jejíchž ústavech pracuje 2723 výzkumných pracovníků s vědeckou hodností a loni měli průměrný plat 45 104 koruny. Jejich mzdy ale oproti průměru rostly meziročně jen o 0,9 procenta kvůli snižování institucionální podpory. Akademie potvrzuje i nižší platy pro odborníky humanitních a společenských věd. „Je faktem, že jsou s platem 36 190 korun pod průměrem. Důvodem je zejména jejich nižší možnost získat účelové a mimorozpočtové prostředky, například zahraniční granty,“ vysvětluje Jan Martinek, tiskový mluvčí Akademie věd.

Feministky zapláčou

Mzdové statistiky ČSÚ neudělají radost ženám. Ač jsou na tom expertky lépe v porovnání s celorepublikovým průměrem, podle něhož ženy berou 73 procent platů mužů, stále v průměru dosáhnou jen na 82 procent hrubých výdělků vědců a inženýrů. Nepomohou si ani v jednotlivých kategoriích – ve fyzikální skupině odborníků je plat žen o 9131 korun nižší, v případě biologických oborů činí rozdíl 9319 korun. Podobné trendy jako v celorepublikovém přehledu má vývoj platů i v průběhu kariéry odborníků a stupni jejich dosaženého vzdělání. Nejvýše se celkový průměr platů vědců a inženýrů pohybuje mezi 35 a 39 lety života, kdy se poprvé dostává nad padesát tisíc korun měsíčně. Po čtyřicítce paradoxně jejich platy mírně klesají. Zajímavý je ale rozdíl mezi fyzikálními a biologickými odvětvími. V prvním případě se z hlediska platů podle statistiky za vrchol kariéry dá označit zmiňované období, kdy vědci, architekti a techničtí inženýři pobírají zhruba 52 tisíc korun, a pak jejich plat víceméně klesá. „Naopak vědci a odborníci v biologických oborech v této věkové skupině pobírají 46 tisíc korun a na nejvyšší mzdy dosahují až po padesátém roce života, kdy se jejich plat také dostává k hranici 52 tisíc korun,“ uvádí statistika.
Nízké platy začínajících odborníků mohou být jedním z důvodů, proč naděje české vědy leckdy odcházejí do zahraničí. Ministerstvo školství, ale třeba i Jihomoravské inovační centrum se je pak snaží navnadit k návratu prostřednictvím různých dotačních programů.

Věrnost se vyplácí

Další z problémů české vědy, kterých si nedávno všiml i mezinárodní audit české vědy, výzkumu a vývoje, je nedostatečná mobilita českých odborníků. Zvlášť v případě vědců často dochází k tomu, že mateřský ústav místa ve svých výzkumných týmech obsazuje vlastními doktorandy, které si „nechává pro sebe“ i po zbytek jejich kariéry. Zajímavé vysvětlení tohoto trendu nabízí i platový přehled ČSÚ. Podle něj dosahují mezi vědci a inženýry nejvyšších mezd zaměstnanci pracující v jednom podniku devět až deset let, respektive patnáct až osmnáct let. Od průměru se opět odklánějí odborníci na biologii, lékařské a příbuzné obory. V jejich případě platy rostou prakticky neustále i poté, co se po dvaceti letech praxe přehoupnou přes padesátitisícovou hranici. Nejvyšších průměrných platů i díky tomu dosahují až po padesáti letech věku. „Domníváme se, že situace je jiná v podnikatelském a nepodnikatelském sektoru,“ dodává za ČSÚ Skarlandtová.
Porovnání podnikatelské a nepodnikatelské sféry opět ukazuje na výjimečnost odborníků z biologických a příbuzných oborů. Obecně platí, že vědcům a odborníkům se v byznysu platí více než „ze státního“ – v průměru mají ti druzí 87 procent platu expertů z byznysu. Vědci a inženýři v biologických a lékařských oborech ale berou zhruba o pět procent více v nepodnikatelské sféře.
Zářným příkladem v tomto směru může být Ústav organické chemie a biochemie, který je ve výši platů výjimečný i mezi jednotlivými institucemi Akademie věd. „Tamních 158 výzkumných pracovníků má průměrnou mzdu 50 882 korun. Vyšší plat vyplývá zejména z mimorozpočtových prostředků, což představují zahraniční licence úspěšných antivirotik profesora Antonína Holého,“ říká Martinek.
Co ovšem rozhodně výjimečné není, jsou rozdíly platů ohledně jednotlivých krajů. Ve většině krajů si vědci přijdou na 40 až 44 tisíc korun, ve Středočeském, Libereckém a Ústeckém kraji se jejich mzdy pohybují mezi 44 a 48 tisíci. Prvenství si pak s hrubou mzdou na úrovni 52 tisíc korun odnáší Praha.