Antimonopolnímu úřadu scházejí specialisté, říká šéf Asociace pro soutěžní právo
Hospodářská soutěž v České republice je v zásadě srovnatelná se zeměmi západní Evropy, výběrová řízení na veřejné zakázky bývají ovšem někdy nekorektní. Větší dohled by prospěl také hypermarketům nebo dominantním podnikům typu Českých drah, říká advokát Radek Pokorný, prezident České asociace pro soutěžní právo.
EURO: Na jaké úrovni je hospodářská soutěž v ČR ve srovnání s cizinou? POKORNÝ: Mnohé se změnilo vstupem do Evropské unie. Do té doby jsme museli pracovat s relevantním trhem, kterým byla Česká republika. Což samozřejmě v řadě oblastí bylo neudržitelné, protože firma, která má v Česku dominantní postavení, je v evropském měřítku pouze jednou z mnoha. Jsou zde i další faktory, když chcete třeba obchodovat s mlékem, máte to někdy blíž do Mnichova než do Ostravy. V dnešní době tak již relevantní trh nekopíruje národní hranice. Proto pokud vím, tak po vstupu do EU antimonopolní úřad nezakázal jedinou fúzi. Co se týče každodenní aplikace, velké rozdíly mezi Českem a cizinou nejsou, ale samozřejmě český antimonopolní úřad má trochu limitované kapacity. Je zde stále diskuse o sektorové specializaci, přece jen úřad trochu postrádá lidi specializované na konkrétní oblasti.
EURO: Jaké jsou hlavní problémy? POKORNÝ: Z hlediska klasické hospodářské soutěže je to trochu o tom, že antimonopolní úřad se hledá. Za předchozího vedení zahajoval v řadě případů správní řízení v oblasti, kde neměl žádné důkazy, a kauzy proto končily do ztracena. Tak tomu bylo například ve známém případu kartelu bank, kdy se dlouho šetřilo, zabavovaly se dokumenty a výsledek nebyl žádný. Potom přišla etapa za vedení pana (Martina) Peciny, kdy se začala zavádět takzvaná soutěžní advokacie. Úřad se snažil s firmami domluvit. To je správná cesta, kterou já podporuji. Problém je ale ten, že úřad má málo specialistů, kteří rozumí konkrétnímu oboru nejen po právní stránce, ale i po technické. Hospodářská soutěž je totiž takový mix práva s ekonomikou. Když tam posadíte čistého právníka, bude aplikovat právo příliš mechanicky. Naproti tomu existují určitá pravidla, v nichž by se čistý ekonom trochu ztrácel. Tato sektorová odbornost je asi hlavní problém. Když se podíváte například do Německa, úroveň úřadu je tam zcela jinde, což je ale samozřejmě dáno i velikostí země.
EURO: Jak se díváte na rozhodnutí soudů, které přezkoumávají verdikty antimonopolního úřadu? POKORNÝ: Soudní přezkum je samostatný svět. Správní rozhodnutí podléhají přezkumu Krajského soudu v Brně a následně Nejvyššího správního soudu. Zejména v případě krajského soudu se dá říci, že vydává řadu rozhodnutí, která jsou vysoce diskutabilní. Myslím si, že soudci by měli více diskutovat s odbornou veřejností, není to jednoduchá problematika.
EURO: Je problém v kvalifikaci soudců? POKORNÝ: Potíž je v tom, že soudci jsou prostě právníci, kteří vidí problém pouze po právní stránce a chybí jim hlubší zkušenost z konkrétního oboru. Druhá věc je, že právo se musí aplikovat v určitém dialogu, který by neměl probíhat pouze mezi soudy prvního a druhého stupně, ale i mezi justicí a odbornou veřejností. To se v současnosti moc neděje, soudci se příliš nezúčastňují přednášek, seminářů a diskusí. Přicházejí tak o možnost si své názory ujasnit v debatách s desítkami lidí, kteří se tomu profesionálně věnují.
EURO: Jak hodnotíte český zákon o veřejných zakázkách? POKORNÝ: V základních rysech je určitě kompatibilní s evropskou úpravou. Vážný problém je ale v časté manipulaci procesu veřejné zakázky při stanovování podmínek. Zákon je v podstatě technická norma, která stanovuje, co dělat, aby zadavatel postupoval alespoň podobně efektivně jako soukromý sektor. Problém ale je, že nic není mechanické. Je spousta oblastí, kde zakázku nemůžete vypsat pouze na základě ceny. To se týká například právních služeb a poradenství obecně. Já vždycky říkám: zkuste si vypsat výběrové řízení na lékaře, který vás má operovat, a jako jediné kritérium si dejte nejnižší cenu. Přihlásí se vám někdo, kdo si to chce poprvé vyzkoušet. Zadávací podmínky se tak stávají určitým mixem zájmů zadavatele. Pokud má nekalý úmysl, podmínky se samozřejmě dají nastavit tak, že je velmi složité tomu čelit. Když se ve výběrovém řízení objeví zjevně manipulativní podmínka, kterou splňuje pouze jeden uchazeč, měl by antimonopolní úřad zasáhnout. Velmi často je to ale tak, že úřad pozná manipulativní podmínky, ale je pro něj těžké to právně dokázat.
EURO: Postupují naše úřady při vypisování zakázek dostatečně transparentně? POKORNÝ: Jak kdy. Bohužel je ale vždy velký prostor pro to, aby to manipulovatelné bylo a aby se s tím nedalo nic dělat. Zákon ale zřejmě nelze ani napsat jinak, takže bez dobré vůle zadavatele neexistuje řešení.
EURO: Myslíte si, že tato podvodná výběrová řízení jsou v Česku běžnou praxí? POKORNÝ: Jak ve svých pamětech napsal slavný právník František Weyr: „Češi nekradou více než jiné národy Rakouska-Uherska, ale mnohem více se z toho obviňují.“ V praxi ale narážíme na zakázky, které vyhlížejí zjevně manipulovatelně. Já jsem se setkal například se stavebními zakázkami, kde byla podmínka, že stavbyvedoucí musí mít dvacet let praxe. Když jsem se ptal, proč právě dvacet, tak mi nedokázali odpovědět. Přitom jsem věděl, že hlavní konkurent má mladého stavbyvedoucího. V jiném případě žádala firma po vedoucím velmi specifické vzdělání, které se dalo získat pouze v Čechách, a to proto, že rakouský konkurent měl kvalifikaci, která se jmenovala jinak. Jsou opravdu případy, kde je to do očí bijící.
EURO: Změnil vstup do EU nějak tuto situaci? POKORNÝ: Vstup do EU má velký význam, protože zadávání veřejných zakázek je něco, co si EU opravdu hodně hlídá. To je vidět například na kauze Lesů České republiky, kde to byla až Evropská komise, která svým zásahem rozhýbala český antimonopolní úřad. Českým firmám ovšem vytýkám určitou malou důvěru v tyto instituce. Získat například zakázku od některé ze západoevropských municipalit je pro českou firmu poměrně složité. A české firmy se vůbec nebrání, nenapadají tato rozhodnutí u soudů a úřadů. V (Evropské) komisi přitom sedí pracovníci, kteří mají na starosti Českou republiku, zabývají se tím a soudě podle mé zkušenosti to dělají velmi důsledně. Komise je tak schopna pomoci našim firmám, ale ty to neumí využít.
EURO: Komise do volného trhu umí zasáhnout i velmi silně, jak o tom svědčí případ Microsoft. Jak se na toto rozhodnutí díváte? POKORNÝ: To ano, je to ovšem trochu filozofická otázka. Zda považujete za vhodné udržovat hospodářskou soutěž v chodu, nebo zda necháte někoho, kdo se stal prakticky monopolem, v této činnosti pokračovat. Obecná zkušenost ale říká, že je užitečné udržovat v obchodním styku soutěž. Pokud někdo získá takový vliv, že se již nemusí ohlížet na konkurenci, přichází čas zasáhnout. I když se ale smíříte s faktem, že regulace by měla existovat, můžete mít problém s nějakým konkrétním rozhodnutím.
EURO: Existují už u nás firmy, které dosáhly natolik dominantního postavení, že by to mělo antimonopolní úřad zajímat? POKORNÝ: Jako příklad firmy, která není vystavená odpovídající konkurenci na stejném trhu, můžeme uvést České dráhy. Samozřejmě se musejí ohlížet na autobusovou nebo kamionovou dopravu, ale určitě to není jeden trh.
EURO: Co by s tím měl třeba ÚOHS dělat? POKORNÝ: Historie hospodářské soutěže zná i taková razantní rozhodnutí, jako je rozdělení firem. Já si ale především myslím, že by měl poskytovat podporu všem subjektům, které podnikají na dráze. V médiích jsem viděl, že třeba pan (Radim) Jančura ze Student agency oznámil, že chce provozovat vlaky na některých tratích, stejně jako někteří jiní. Já si myslím, že úřad by měl dohlížet na to, aby zde České dráhy nezavedly jiné jízdné než jinde. To je velmi důležitá věc, aby se z nějaké lokální tratě nedotovala trať Brno-Praha, kde bude větší konkurence. Úřad má v ruce silné páky, aby soutěž podporoval.
EURO: Na zneužívání hospodářské síly ze strany obchodníků si stále častěji stěžují dodavatelé do hypermarketů. Je to podle vás reálný problém? POKORNÝ: Problém ekonomické závislosti má několik rovin. V klasickém správním řízení v rámci hospodářské soutěže se to nedá řešit, protože žádný z řetězců nemá na trhu dominantní postavení. Faktem však je řetězce dokážou na dodavatele vytvářet tlak. Pro politiky je to ale dvousečné, na jedné straně jim pláčou dodavatelé, že jim obchodníci dávají málo peněz, na druhou stranu ale občané žádají nízké ceny potravin. Je tedy otázka, jak silná vůle najít řešení je mezi politiky. Myslím, že by se řešení najít dalo. Přenášení řady poplatků a nákladů na dodavatele, jak se to dělá dnes, je velmi problematické. Mně se nejvíc líbí britská cesta, kde donutili řetězce, aby přijaly vlastní etické kodexy. Ty jsou vynutitelné veřejnými úřady. To by mohla být cesta i u nás. Pokud přijmeme jen zákon, byl by problém s jeho flexibilitou. Podle mě by bylo řešením vytvoření etického kodexu, který by schvaloval ÚOHS. A pokud by nepanovala shoda, antimonopolní úřad by tento kodex sám vytvořil.
EURO: Bylo by podle vás reálné tohle prosadit? POKORNÝ: Stačil by jednoduchý zákon. Je to jen na vůli a cílech politiků.
BOX:
Radek Pokorný (38) je prezidentem České asociace pro soutěžní právo a Rady pro reklamu. Je také senior partnerem advokátní kanceláře Pokorný & Wagner a rozhodcem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze. Začínal jako legislativní tajemník poslaneckého klubu v někdejším Federálním shromáždění, poté byl ředitelem pražské pobočky realitní kanceláře Investiční a Poštovní banky. Byl také členem dozorčí rady Komerční banky. Specializuje se na obchodní, autorské a reklamní právo, nekalou soutěž a ochranu hospodářské soutěže.
