Vladimír Železný, Michal Horáček a další pověstní soukromí sběratelé zůstávají ve formě. Horší je to s nabídkou.
Byl to dobrý rok, shodují se zástupci pěti největších aukčních síní. Trh mírně povyrostl a prodalo se víc milionových obrazů než kdy před tím. Sběratelé na aukcích dohromady utratili zhruba 275 milionů korun a čtyři pětiny z této částky si mezi sebou rozdělilo pět největších aukčních domů. To není zlé. Jenže…
Nestěžují si, přílišným optimismem však rovněž nehýří. Trh s obrazy mistrů klasické moderny, jenž byl dosud oporou celého českého obchodu s uměním, stagnuje, neboť na prodej je čím dál méně kvalitních děl. Hlavní slabinou přestává být malá poptávka. Stává se jí chabá nabídka. Ačkoliv jedno od druhého samozřejmě těžko oddělit. Kdyby na trh vstoupilo několik nových dravých kupců a ceny rostly, nynější majitelé obrazů by jistě též byli ochotnější prodávat.
Hrnečky jistoty
Jak dál, to byla vždy základní otázka pro malé aukční síně, které se potácejí na pokraji bytí a nebytí, ale nyní i pro ty větší. I když se jejich tržby stále pohybují nad třiceti miliony korun, mnozí galeristé cítí, že by potřebovali své aukce oživit. Jiří Rybář ze společnosti 1. Art Consulting se chce například víc soustředit na poválečné umění, a to nejen na české, ale i na evropské. „Chceme vždy přicházet s dobrým zbožím. Raději budu nabízet kvalitní obrazy ještě mokré než obrazy staré, ale blbé,“ prohlašuje Rybář.
Aukční síň Meissner & Neumann sice žádné výrazné změny neplánuje, její nabídka však vždy z velké části spočívala ve starožitnostech. „Když se dívám na modernu, říkám si zaplať pánbůh za naše skleničky a hrnečky,“ konstatuje Jan Neumann. Klasická moderna je podle něj na zenitu, ne-li již mírně za zenitem. Nárůst sběratelského zájmu naopak očekává u starého umění, které bylo v 90. letech zatlačeno do pozadí.
Starožitnostem, konkrétně šperkům by se chtěl začít věnovat také Vladimír Neubert z Galerie Art Praha. „Jinudy asi cesta nevede,“ přemítá. Hned ale dodává: „Ale není to tragické, jen složitější. Mezi lidmi je stále hodně kvalitních obrazů. Možná se prodává méně klasická moderna, ale jiní autoři jdou naopak nahoru.“
Martin Kodl z Galerie Kodl chce i do budoucna zůstat věrný umění od poloviny 19. do poloviny 20. století. „Já když vypátrám nějakého Špálu, tak z něj mám radost, protože ho mám rád, a je jedno, že zrovna teď není cenově nahoře,“ tvrdí. Ani on však neskrývá obavy o to, kde sehnat kvalitní zboží do dalších aukcí. „Radši bych potkal nové obrazy než nové sběratele,“ obrací naruby tradiční stížnost, kterou bylo možné slýchat z úst obchodníků s uměním v minulých letech.
Standardy podle Dorothea?
Nejspokojenější je určitě ředitelka aukční síně Dorotheum Mária Gálová: „Loňský rok byl skvělý. Nejlepší, jaký jsme kdy měli.“ Nejde jen o to, že společnost dosáhla nejvyšších tržeb ze všech aukčních síní – přes 60 milionů korun, ale tento výsledek má podle všeho i velice zdravý základ. Neopírá se o několik extrémně drahých obrazů ani o prodej děl pouze jedné kategorie či z jediného zdroje. Dorotheum pokrývá celé spektrum trhu s uměním a starožitnostmi a díky vazbám a kontaktům své vídeňské matky navíc není závislé jen na českých sběratelích.
Gálová uvádí, že zahraniční klientela tvoří až padesát procent zákazníků Dorothea. „Jsem schopni jim poskytnout servis, na který jsou zvyklí, a určitou roli hraje jistě i váha našeho jména. Především ale funguje osobní zkušenost, osobní doporučení a my si své klienty hýčkám.“ Problémem je podle ní nadále česká legislativa, která značně omezuje možnosti vývozu uměleckých památek do zahraničí.
Většina českých aukčních síní stojí a padá s osobou svého majitele. Dorotheum počtem zaměstnanců i svým fungováním více připomíná standardní středně velkou firmu. „Dobrá konkurence je vždy jenom ku prospěchu věci, protože nás někam posouvá, ale tady stále ještě chybí standardy,“ stěžuje si Gálová. „Možná to bude znít nabubřele, ale asi je to na nás, abychom se je snažili definovat. Kdo jiný než lídr trhu by to měl dělat?“
Gálová má pravdu v tom, že je třeba, aby se aukční síně začaly chovat profesionálněji. Současná úroveň služeb je dlouhodobě neudržitelná. Jak odborně fundovaný asi může být katalog o několika stech položkách od starých rytin po moderní nábytek sepsaný za dva týdny dvěma studenty? A to ještě zdaleka není ta nejhorší varianta. Tristní jsou i mnohé odborné posudky vyjadřující se k pravosti. Nedozvíte se z nich víc, než kdy se údajný autor narodil a zemřel a že obraz je signován vlevo či vpravo dole. Přesto s nimi většina aukčních síní bohorovně operuje.
Křeslo emocí
Co bylo největším překvapením, co největším úspěchem loňského roku? A lze hovořit o nových sběratelských trendech? Stagnující zájem o klasickou modernu v žádném případě neznamená, že by se obrazy mistrů české avantgardy vůbec neprodávaly. V žebříčku nejdražších děl mají naopak nadále výraznou převahu – mezi osmadvaceti obrazy za více než milion jsou čtyři Fillové, čtyři Čapkové, dva Kremličkové, dva Kupkové, dva Špálové, po jednom obraze jsou zastoupeni Šíma, Procházka a Justitz. Řada děl od stejný autorů ale kupce vůbec nenalezla. „Cenová hladina je nastavena od roku 2001. To byl vrchol,“ říká Jiří Rybář, „od té doby ceny nerostou. Že se jeden obraz za rok prodá za šest nebo sedm milionů, to mnoho neznamená.“
Dění na světovém trhu s uměním nemá na situaci u nás prakticky žádný vliv. I na českých aukcích se nicméně projevil rostoucí zájem o ruské umění. Hned tři obrazy od ruských malířů se prodaly za více než milion korun. „Ruští sběratelé jsou požehnáním. Ti, když něco chtějí, neohlížejí se na nic,“ říká Jan Neumann. Vzhledem k historickým okolnostem – Praha byla jedním z center ruské emigrace po roce 1917 – mohou české sbírky dodnes ukrývat řadu vzácných kusů. Současní ruští sběratelé a galeristé si jsou toho vědomi a po obrazech svých krajanů v Česku již také cíleně pátrají.
Sběratelů milionových obrazů oproti předloňském roku mnoho nepřibylo. Dost je těch, kteří si i drahé obrazy mohou koupit, těch, kteří tak systematicky činí a kteří se aukčním síním starají o podstatnou část tržeb, ale o moc víc než deset není.
Zeptáte-li se galeristů na úspěchy, jmenují většinou své nejdražší obrazy. Největší překvapení je ale nasnadě – křeslo podobného typu, jaké použil Adolf Loos v pražské Millerově vile, se na listopadové aukci Dorothea prodalo včetně aukční provize za rekordních 900 tisíc korun. Jeho dražba přitom začínala na pouhých 20 tisících. „Stačí, když se najdou dva zájemci, kteří draženou věc opravdu chtějí, a to se v tomto případě stalo,“ komentuje to Mária Gálová, „výsledky aukcí nezávisejí jen na rozumu, hodnotě, investicích, ale také na emocích.“
TOP 10 roku 2005
Autor Název díla Cena* Aukční síň
- Josef Šíma Portrét Zuzky Zgurišky 6 800 000 Galerie Pictura
- František Kupka V zahradě 5 500 000 Galerie Kodl
- Konstantin Korovin Noční Paříž 5 500 000 Meissner & Neumann
- Emil Filla Podnos s hruškami a mandolínou 4 700 000 Galerie Vltavín
- Rudolf Kremlička Po koupeli 3 600 000 Dorotheum
- Rudolf Kremlička Slovenská krajina 3 500 000 Galerie Art Praha
- František Kupka Ženský akt 3 000 000 Galerie Kodl
- Antonín Slavíček Praha z Letné 2 500 000 Dorotheum
- Antonín Slavíček Chalupa 2 400 000 Galerie Kodl
- Jan Vojtěch Angermeyer Zátiší s květinami a kanárem 2 200 000 Zezula
* Ceny jsou uváděny včetně aukční provize a DPH, zaokrouhlené na sto tisíce.
Josef Šíma: Portrét Zuzky Zgurišky (1933)
technika: olej na plátně
rozměry: 81 x 56 cm
prodáno: 6 824 000 Kč (Galerie Pictura)
Portrét spisovatelky Zuzky Zgurišky od Josefa Šímy (1891-1971) vydražila začátkem března Galerie Pictura. Vyvoláván byl za 3,5 milionu korun (bez aukční provize) a majitel aukční síně Michal Šeba si ještě týden před aukcí netroufal odhadovat, zda se vůbec prodá. Na rekordních 5,85 milionu korun (6 824 000 Kč včetně aukční provize a DPH) cenu během několika minut vyhnali dva dražitelé, jeden v sále, druhý na telefonu. Přihazovalo se po 50 tisících a v sále vládlo všeobecné vzrušení. Všichni se otáčeli ve snaze zjisti, kdo vlastně draží. Do toho bylo slyšet, jak Šeba, který obraz dražil osobně, hovoří s druhým zájemcem na telefonu. U částky 5,2 milionu korun s ním na okamžik ztratil spojení a jeho „Haló, jste tam?” vyvolalo u publika výbuch smíchu. Dražba skončila otázkou: „Dáte pět milionů devět set?” Když se na opačném konci linky ozvalo ne, přiklepl licitátor obraz dražiteli s číslem 123 v sále. V následujících týdnech vyšlo najevo, že portrét koupil bývalý majitel sázkové kanceláře Fortuna Michal Horáček.
Konstantin Korovin: Noční Paříž (1929)
technika: olej na plátně
rozměry: 81 x 60 cm
prodáno: 5 462 000 Kč (Meissner & Neumann)
V pořadí třetí obraz Konstantina Korovina (1861-1939) ze sbírky prvorepublikového ředitele Škodových závodů Josefa Škvora dražila aukční síní Meissner & Neumann v květnu. Aukce se shodou okolností konala jen pár týdnů poté, co byl první z této trojice, obraz Vichy, vydražen v New Yorku v přepočtu za téměř 5,8 milionu korun. V listopadu 2003 se přitom v Praze prodal „jen“ za 2,5 milionu korun. Původní majitelé však prý tento rozdíl nevnímali jako vlastní ztrátu. „Oni dobře vědí, že tenkrát to byl asi druhý nejdražší prodej na světě. Korovin je teď na vzestupu a je skvělé, že jsme tomu napomohli i my,“ říká Jan Neumann. Vzestup, o němž mluví, nejlépe ilustruje skutečnost, že zatímco dražba obrazu Vichy před dvěma lety začínala na pouhých 280 tisících, vyvolávací cena obrazu Noční Paříž byla stanovena již na 4,75 milionu korun (5 462 000 Kč včetně aukční provize a DPH).
Rudolf Kremlička: Po koupeli (1919)
technika: olej na plátně
rozměry: 84 x 72,5 cm
prodáno: 3 600 000 Kč (Dorotheum)
Obraz, který podle experta aukční síně Dorotheum patří mezi nejlepší díla Rudolfa Kremličky (1886-1932), zakoupil v květnu Vladimír Železný. Koncem roku jej také představil veřejnosti na výstavě ve své galerii Zlatá husa. Dražba obrazu začínala na „pouhých“ osmi stech tisících, šestice dražitelů však cenu rychle vyhnala až na 2,1 milionu. Když už se licitátorka chystala obraz přiklepnout za tuto částku, začala přihazovat kurátorka Železného sbírky Magdalena Juříková. Hned za obrazem Po koupeli skončila v žebříčku nejdražších děl další Kremličkova malba. Na prosincové aukci Galerie Art Praha se jeho Slovenská krajina prodala za 3 510 000 Kč (včetně aukční provize a DPH). Dražba byla pozoruhodná v tom, že vítěz aukce ve finále přihazoval rovnou po třech stech tisících.
František Kupka: Ženský akt (1909)
technika: pastel na papíře
rozměry: 41 x 61 cm
prodáno: 3 000 000 Kč (Galerie Kodl)
Domodra laděný pastel Františka Kupky (1876-1957) dražený na prosincové aukci Galerie Kodl je přípravnou studií k obrazu Velký akt – Plochy podle barev, který je ve sbírkách Guggenheimova muzea a jenž je jedním z malířových klíčových děl na pomezí abstrakce. Významu díla odpovídá i vysoká cena. Stejně jako ostatní Kupkova díla, která se v minulých letech objevila na českých aukcích, pocházel i pastel Ženský akt z restituované sbírky Jindřicha Waldese. S jejím prodejem začala v roce 1997 aukční síň Meissner & Neumann. Po roztržce mezi Waldesovou rodinou a Petrem Meissnerem kvůli finančnímu vyrovnání, převzal před dvěma lety zbytek sbírky k prodeji Martin Kodl. Waldesova sbírka do značné míry „udělala“ český trh s uměním. Loňským rokem její výprodej definitivně skončil. „Jsem z toho trochu smutný, byla to krásná spolupráce,“ říká Martin Kodl.
Jan Vojtěch Angermeyer: Zátiší s květinami a kanárem (kolem 1704)
technika: olej na dubové desce
rozměry: 50 x 35,5 cm
prodáno: 2 242 000 Kč (Zezula)
Barokní květinové zátiší, které v květnu vydražila aukční síň Zezula, je jediným dílem starého umění v první desítce nejdražších obrazů. Jan Vojtěch Angermeyer (1674-1740) byl jedním z prvních českých specialistů na malbu zátiší a dražená kytice patří mezi jeho špičkové práce. Za vyvolávací cenu ji získal soukromý sběratel. Brněnská aukční síň Zezula, která funguje teprve čtvrtým rokem, byla loni nejúspěšnější z menších aukční síní. Její čtyři aukce dohromady vynesly téměř 13,5 milionu korun. Společnost se orientuje především na starožitnosti, z výtvarného umění pak právě na staré mistry.
Václav Boštík: Rýhování zelené a fialové (1974)
technika: olej na plátně
rozměry: 100 x 100 cm
prodáno: 1 146 000 Kč (Art CZ)
Z poválečného umění se za více než milion korun loni prodal pouze obraz Rýhování zelené a fialové od Václava Boštíka (1913-2005), dražený na listopadové aukci Art CZ. Specifikem společnosti, která provozuje též stejnojmennou internetovou galerii, je, že draží výhradně díla novějšího umění – od šedesátých let po současnost. Dvě její loňské aukce dohromady vynesly přes 8,5 milionu korun, což není špatný výsledek. Ačkoliv se v tržbách s lídry trhu zatím nemůže měřit, stojí za to její aukce sledovat.
