Zvolení Jinglak Šinavatrové do čela nové thajské vlády situaci v zemi uklidnilo. Existují však obavy, že pouze dočasně.
Do premiérského křesla v Thajsku usedla tento měsíc žena, vůbec první v historii země. Čtyřiačtyřicetiletá Jinglak Šinavatrová je pohledná, usměvavá, vzdělaná a neokoukaná. Je bez skandálů a jako bývalá prezidentka rodinné firmy SCsset Corp má na svém kontě dokonce i úspěchy z byznysu.Do politiky vstoupila teprve nedávno, v dosud ryze mužském světě se však dokázala rychle prosadit. Na první pohled by se mohlo zdát, že v čele nové thajské koaliční vlády zformované na základě výsledků červencových voleb stanula bezchybná „superhvězda“. Realita je však trošku jiná. Mnohé napovídá příjmení nové premiérky, jež je mladší sestrou Tchaksina Šinavatry, někdejšího telekomunikačního magnáta, z něhož se později stal známý a zároveň kontroverzní politik. V premiérském křesle se ohřál v minulosti již dvakrát: volby v letech 2001 a 2005 vyhrál především díky hlasům chudých venkovanů, kterým sliboval například levné úvěry a všeobecnou zdravotní péči. V září 2006 však byl v průběhu vojenského převratu svržen a později odsouzen v nepřítomnosti na dva roky vězení za korupci. Zabavena mu byla i část majetku v hodnotě 1,4 miliardy dolarů, přišel o platný cestovní doklad. Momentálně žije v exilu v Dubaji a po světě cestuje s černohorským a nikaragujským diplomatickým pasem.
Vzorná sestra
Tchaksin ze Spojených arabských emirátů řídil i větší část volební kampaně Jinglak. Sestru postavil do čela své strany Puea Thai a otevřeně ji označil za svůj „klon“. „Tchaksin myslí, Puea Thai vykonává“, znělo jedno z hesel, jež bylo možné slyšet na jaře na volebních mítincích v Thajsku.
Jinglak Šinavatrová není ani tak klonem, jako spíše loutkou v rukou ambiciózního bratra. Ten bral i poslední parlamentní volby a kandidaturu své sestry jako nějaký další byznys projekt. Dvaašedesátiletému Tchaksinovi v jeho luxusním azylu na první pohled prakticky nic nechybí. Bydlí ve vile v nejlepší dubajské čtvrti, kde mu vyvařují špičkoví thajští kuchaři a kam si zve rodinné příslušníky a známé. V garáži parkuje černého jaguára a lexus, na golfové hřiště to má, co by kamenem dohodil, a peníze na jeho kontě přibývají mimo jiné i díky novým investicím do těžebního průmyslu v Africe. Hodně času tráví na cestách, a jak nedávno uvedl pro týdeník Spiegel, často navštěvuje i staré známé, mezi něž zařadil i ruského premiéra Putina. I když to vehementně popírá, není pochyb, že jeho velkým snem je dostat (díky sestře) milost a vrátit se dříve nebo později do rodné země. Přímou cestu – řádný soud, kde by se pokusil vyvrátit všechna obvinění – odmítá, a to údajně kvůli podjatosti thajské justice. „Tchaksin je tvrdý byznysmen, ale je to především politik. Miluje setkání s davy, které po něm šílejí,“ říká znalec thajské politické scény. Někdejší premiér má doma stále dost příznivců, což se nepochybně promítlo i ve volebním úspěchu sestry. Výsledky předčily i ta nejoptimističtější očekávání. Strana Puea Thai získala v 500členném parlamentu 265 mandátů, přičemž Demokraté dosavadního premiéra Apchisita Vedžadžívy obsadili jen 159 křesel. Tchaksin měl ohledně kampaně sestry vypracovaný brilantní plán, jenž vyšel. Nutno ovšem dodat, že Jinglak sehrála roli poslušné figurky bravurně. Na mítincích se hodně usmívala a po vzoru bratra lákala ekonomicky negramotné voliče z chudého venkova ze severu a severovýchodu země na populistické sliby. Situaci jí ulehčovala skutečnost, že se při tom ani dvakrát nezapotila. Díky thajské praxi nemusela absolvovat žádné živé politické debaty s oponenty a nečelila ani zvídavým otázkám nezávislých novinářů, kterým se politik v demokracii západního typu v průběhu kampaně nevyhne.
Zůstane opět u slibů
Pesimisté pochybují, že se Jinglak Šinavatrové podaří některý z avizovaných „reformních“ kroků volebního programu naplnit. Nová premiérka chce například thajským farmářům garantovat výkupní ceny produkce, slibuje také zvýšení minimální mzdy, finanční injekce ve výši milionu bahtů (33 440 dolarů) pro každou vesnici, stipendia pro studenty a notebooky pro všechny školáky zdarma. Ještě těžší to bude mít se slibem národního usmíření. Byl to totiž právě její bratr, který svými ambicemi k nebezpečné polarizaci země výrazně přispěl.
Thajsko rozdělil na dva nesmiřitelné tábory. Zástupci Jednotné fronty za demokracii a zastánci Tchaksina, kteří se rekrutovali především z chudých vesničanů, vloni na jaře demonstrovali v centru Bangkoku v červených tričkách. Jejich protivníci vystupovali v žlutých košilích a reprezentovali ultra royalisty a odpůrce bývalého premiéra. Nepokoje trvaly loni od 12. března do 19. května a vyžádaly si nejméně 91 obětí a další stovky raněných. Záběry bojů obletěly celý svět, což značně pošramotilo pověst země. Řada zahraničních investorů se tehdy z Thajska raději stáhla. Nestabilita tamní vlády figuruje v poslední zprávě Světového ekonomického fóra týkající se globální konkurenceschopnosti jako jeden z hlavních důvodů, proč není jednoduché v zemi podnikat. Jak uvádí statistika Asijské rozvojové banky, právě kvůli tomu bylo také Thajsko v průběhu posledních tří let pro zahraniční investory méně atraktivní než například Indonésie a Vietnam. Situaci zachraňují otrlejší nadnárodní společnosti, které se jen tak nějakého puče nezaleknou. Jen tak mimochodem, thajská armáda jich od roku 1932, kdy se začaly počítat, provedla celkem deset.
Král, který se nesměje
Potenciálně největší zatěžkávací zkouškou by pro novou thajskou premiérku mohlo být úmrtí krále. Třiaosmdesátiletý Pchúmipchon Adundét je nejdéle žijícím a zároveň úřadujícím monarchou na světě (korunován byl v roce 1950), a tak vzhledem k jeho věku, ale především zdravotnímu stavu je tato situace velice reálná. Není žádným tajemstvím, že již téměř druhým rokem nežije v královském paláci, ale přímo v bangkogské nemocnici Siriraj, kde bojuje s následky několika mrtvic, Parkinsonovou nemocí a depresemi. Přesto jeho vliv na thajskou společnost zůstává obrovský. Řada lidí ho považuje za poloboha, obdivuje jej a modlí se k němu. Poplašné zprávy o jeho údajném úmrtí pokaždé otřesou také tamní burzou. Naposledy letos v květnu. Zahraniční diplomaté měli tehdy plné ruce práce se zjišťováním skutečného stavu věcí. Úředníkům paláce nakonec nezbylo než nemocného monarchu vyvézt na kolečkovém křesle před televizní kamery. Podařilo se jim dohady o jeho skonu alespoň pro tentokrát vyvrátit. Když ta chvíle skutečně nastane, „půjde o gigantický moment, protože nikdo neví, co se vlastně stane, což lidi děsí“, říká Paul Handley, autor neautorizovaného životopisu thajského monarchy, jenž vyšel po názvem Král, který se nikdy nesměje. Pchúmipchon Adundét je také díky majetku v hodnotě 30 miliard dolarů nejbohatším monarchou na světě. Pro srovnání majetek saúdskoarabského krále Abdalláha je odhadován na 18 miliard dolarů a celé jmění britské královny Alžběty na 500 milionů. V případě výměny na trůnu by se premiérka Šinavatrová zřejmě nevyhnula také přehodnocení kontroverzního zákona umožňujícího poslat do vězení osoby, které se dopustí urážky krále. Podle stoupenců Tchaksina bylo právě toto pravidlo nejednou zneužito v domácím politickém boji.
Výstřední následník
Obavy spojené se skonáním nynějšího krále panují také v souvislosti s nástupnictvím. To spadá na 59letého korunního prince Maha Vajiralongkorna, který má co do popularity otce, ale především jeho zdrženlivého chování hodně daleko. Na internetu jsou například k dispozici videozáběry oslavy narozenin jeho pudla Fufu, na nichž polonahá princezna Srirasmi, jeho třetí manželka, zpívá šťastnému pejskovi „Happy Birthday“. A bylo to v průběhu večeře v roce 2007, kdy se tehdejší americký velvyslanec dověděl, že Fufu byla udělena hodnost maršála thajských vzdušných sil. Není divu, že řada poradců královského paláce, ale také veřejnost je z podobného chování následníka trůnu zděšena. Podle amerických diplomatů trpí korunní princ nejen výkyvy nálad, ale také vážnou nemocí krve, kvůli níž se poslední dva roky léčí v Německu. Zvolení Jinglak Šinavatrové do čela nové thajské vlády situaci v zemi uklidnilo. Existují však reálné obavy, že pouze dočasně. Jedno je však jisté. Jako premiérka si již nevystačí s tím, že bude ve své nové kanceláři pouze sedět, i když dobře naladěná a pěkně upravená. Pro začátek bude muset co nejrychleji vystoupit z bratrova stínu, pokud chce vykonávat roli národního lídra. A to alespoň na nějakou dobu.
