Úpravy jmenování členů bankovní rady již nemají prakticky význam
Změny v ústavě, které by měly zvrátit způsob jmenování bankovní rady a rozšířit povinnost České národní banky z pouhé strážkyně měny i na povinnost přihlížet k vývoji výkonnosti ekonomiky a zaměstnanosti, jsou opět na stole a vyvolávají vášně. Nejspíše zbytečně, protože již o mnoho nejde.
Smluvně opoziční partneři Václav Klaus a Miloš Zeman dávají hodně dlouho najevo, že považují spojenectví Hradu a České národní banky za spiknutí proti jejich pozici na politické scéně. Změny ústavy by jim pak mohly otevřít prostor, jak se defi nitivně vypořádat s tím, co považují za jakési třetí mocenské centrum.
Poslední úvahy vylepšovatelů konstituce směřují k tomu, že by si prezident nemohl vybírat guvernéra a členy bankovní rady podle vlastního uvážení, ale tři kandidáty by mu dodala vláda, tři Poslanecká sněmovna a tři Senát. Tahle verze neje n poněkud omezuje pravomoci prezidenta, ale také zvyšuje počet členů bankovní rady ze sedmi na devět. V této souvislosti stojí mimochodem za připomenutí, že v prvním návrhu zákona o ČNB v roce 1992 jmenoval bankovní radu prezident na návrh vlády. Od této varianty vymyšlené samotnými centrálními bankéři se ustoupilo pod tlakem legislativců, kteří byli tehdy přesvědčeni, že omezování rozhodovacích pravomocí hlavy státu nějakým aktem vlády by bylo protiústavní. Dnes je zjevně právní náz or jiný. Viceguvernér ČNB Zdeněk Tůma v souvislosti s tím varoval před politizací činnosti ČNB.
Po pravdě řečeno není co politizovat. Únorové jmenování čtyř členů rady bylo již tak pod dostatečným politickým tlakem a samotná činnost ČNB je předmětem ostré kritiky zejména ze strany předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause, který ji viní z rozpoutání hospodářské krize v minulém roce.
Pravda je, že ČNB se nemůže příliš chlubit. Loni svůj inflační cíl podstřelila a vysvětlovala to především vnějšími vlivy. Letošní velmi nízkou inflaci ale podobně zdůvodnit nepůjde, protože ceny zahraničních vstupů, zejména surovin citelně narostl y. Přesto poslední odhady hovoří o inflaci na poloviční hodnotě oproti předpovědím centrální banky z počátku roku. Pokusy umravňovat banku politickou kontrolou při jmenování členů rady jsou však nesmyslné. V diskusích o nekontrolovatelnosti centrální banky její účastníci pomíjejí skutečnost, že Poslanecká sněmovna každý čtv rtrok projednává zprávu o měnové politice, a pokud by největší kritik ČNB Václav Klaus našel dostatek odborných argumentů a politické podpory, jistě by se mohl pokusit o prosazení odmítavého stanoviska zákonodárného sboru k této zprávě. To by bezpochyby mělo za následek i dobrovolný odchod přinejmenším některých členů rady z funkcí.
Současné návrhy jsou tak trochu mytím si rukou politiků nad vlastní odpovědností za stav ekonomiky. Úprava odpovědnosti ČNB a způsobu jmenování bankovní rady rovněž nemohou mít žádný velký význam. Pět členů bankovní rady má nyní mandát až do roku 2 005. Dvěma končí již v roce 2002. Současná politika ČNB je tak na hodně dlouho nezvratná. Navíc v době případné výměny většiny členů bankovní rady budou značně omezeny možnosti České republiky provádět autonomní měnovou politiku. Koruna bude, p okud se nestane nic mimořádného, v té době poměrně těsně zavěšena na euro, a o české měně tak bude de facto rozhodovat Evropská centrální banka. Takže ani v této ústavní změně nejde prakticky o nic jiného než o výchovný pohlavek prezidentu Havlovi.
