Státní garance
Ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr se minulý týden snažil přesvědčit vládu, aby poskytla stoprocentní garanci na provozní úvěr v celkové výši 5,9 miliardy korun pěti skomírajícím soukromým podnikům. Podle materiálu, který Grégr předložil vládě a který má týdeník EURO k dispozici, bez vládních záruk čeká AliaChem, ČKD, Škodu Plzeň, Tatru a ZPS Zlín konkurs. Stanovisko ministrů bylo negativní.
Na první straně návrhu na usnesení je sice napsáno, že jej předkládá ministerstvo průmyslu a obchodu spolu s ministerstvem financí, avšak s ministrem Ivem Svobodou podle informací týdeníku EURO materiál nebyl vůbec konzultován, pouze na pos lední chvíli, před jeho odjezdem na zasedání MMF ve Washingtonu,mu byl předložen k podpisu. Svoboda však autogram na Grégrův návrh nedal ani před odletem do USA a prý nedá ani po příjezdu.
Vysoce postavený státní úředník pro týdeník EURO uvedl, že kdyby Svoboda materiál podepsal, „tak by mu uřízli krk dříve, než kdyby ho nepodepsal . Návrh kromě Grégrova resortu totiž vznikal na půdě tří státem ovládaných bank (Komerční banka, Česká spoři telna a Konsolidační banka) a soukromé IPB. Podle informací týdeníku EURO ministrovi financí nebylo především jasné, proč by měla vláda poskytnout garanci na provozní úvěr, který by poskytla zcela soukromá IPB svému soukromému klientovi.
Pouze osmistránkový návrh na usnesení je zdůvodněn tím, že vybrané podniky, rovněž adepti na schválený revitalizační program vlády, nejsou schopny splácet úvěry a závazky vůči bankám, dodavatelům a státu. A jak vyplývá z přiloženého harmonogramu, v květnu jim bezprostředně hrozí konkurs. „Aby bylo možné zahájit proces jejich revitalizace a restrukturalizace, je nutné v prvním kroku učinit opatření k odvrácení konkursu. Situace je tak vážná, že je nutné zvažovat p ouze dva scénáře nejbližšího vývoje: konkursní a nekonkursní, stojí v materiálu (viz schéma).
Vláda se dostala do nezáviděníhodné situace: její členové (zejména místopředseda Mertlík a ministr Grégr) se tak dlouho hádali o revitalizačním programu, že mezitím podnikům ujel vlak.
Ztráty a dopady konkursního řešení na státní rozpočet, které by mělo nastat v případě, že vláda garanci neposkytne, materiál odhaduje minimálně na 20 miliard korun a shrnuje do pěti bodů:
- ztráty spojené s finančním plněním na straně pojišťovny EGAP
- ztráty Konsolidační banky a České inkasní
- ztráty FNM
- výpadky příjmů ze sociálního zabezpečení a daňových příjmů
- náklady spojené s významným nárůstem nezaměstnanosti (ohroženo asi 46 tisíc pracovních míst)
Materiál měl evidentně vyvolat mezi ministry pocit, že nedají-li garanci, bude hůř. Jako další rizika totiž návrh na usnesení uvádí: ohrožení sociální stability příslušných regionů, náklady pro stát při případné sanaci významných tuzemských bank při likv idaci ztrát z dřívějších úvěrů a dominový efekt, který by postihl dodavatele i odběratele. „Vzhledem k tomu, že se jedná o společnosti s rozsáhlým podílem exportu (60 až 80 procent), přičemž celkový objem jejich vývozu činí více než 50 miliard korun za rok, dojde v případě jejich kolapsu k významnému dopadu do obchodní bilance ČR, což může do značné míry ovlivnit i měnovou stabilitu země, zní snad nejhrozivější prognóza.
Vláda tedy měla poskytnout garanci na krytí „nejnutnějších rozvojových potřeb podniku AliaChem 0,9 miliardy korun, ČKD 2,3 miliardy, Škodě Plzeň dvě miliardy, Tatře 0,4 miliardy a ZPS Zlín 0,3 miliardy (EURO 16/1999). Úvěry by měly být kryty stoproc entní státní garancí a jejich marže by měla být maximálně ve výši jednoho procenta nad příslušnou referenční úrokovou sazbou (6M PRIBOR). O návratnosti úvěrů materiál nehovoří.
